Chceme zpátky Velkého bratra?
Na otázky odpověděl poslanec za ODS Jan Vidím, předseda Výboru pro obranu a bezpečnost
Jak se díváte na myšlenku britského ministra vnitra Charlese Clarka, který chce bojovat proti terorismu návrhem, aby všechny země EU odposlouchávaly a archivovaly po dobu 6-12 měsíců veškerou elektronickou komunikaci, tedy e-maily, rozhovory přes mobilní telefony, SMSky, či aby zpravodajské služby měly neomezený přístup do databázi obsahujících důvěrné údaje.
Před závorku je zapotřebí vytknout fakt, že oba vycházíme z informace zveřejněné PŘED schůzkou ministrů vnitra a spravedlnosti členských zemí EU, a protože se této schůzky naprosto skandálně nezúčastnil žádný z českých ministrů, tak vlastně ani vůbec nevíme, k čemu výše uvedená porada dospěla. A k samotnému archivování veškeré mobilní a elektronické komunikace po dobu půl či dokonce celého roku – šílená představa. Je samo sebou možné, že viděno optikou zcela nelidského teroristického útoku je prvním přáním každého soudného člověka najít účinnou obranu, a proto mohou padat rozličné návrhy a náměty, ale jistý časový i emoční odstup nás musí vrátit do reality. Je jistě možné, že takové opatření, tedy permanentní monitoring a archivace veškeré elektronickomobilní komunikace, sníží riziko teroristického útoku. Znám však ještě účinnější opatření-uzavřít hranice, zavést vízovou povinnost pro každého, do všech bytů nainstalovat obousměrné displeje s pohledem na každé místo v každé místnosti a každému přidělit osobního tajného. Pak by jistě bylo po terorismu v té podobě, jaký dnes známe. Ale v takovém světě bych skutečně žít nechtěl. A mám prostě obavu, že návrh roční archivace VEŠKERÉ „nondirect“ komunikace je nakročením do této orwellovy planety.
Domníváte se, že způsob odhalení pachatelů teroristických útoků v Londýně tím že byli zachyceni na bezpečnostní kameře, může vést k většímu nárůstů rozmisťování kamer a zpravodajské techniky?
Pachatelé londýnského teroru nebyli odhaleni prostřednictvím bezpečnostních kamer. Kdyby totiž bylo předem jasné, že právě tito vrazi zaútočí, byli by jistě zadrženi. Bezpečnostní kamera zde fungovala jako dodatečné potvrzení skládanky celé řady důkazů a indicií, které policie a speciální služby posbíraly na místě těch zrůdných útoků a „v prostředí“, jak se ve zpravodajské komunitě říká. Takže zvyšování počtu kamer domnívám se nehrozí. A to už jen proto, že v naprosté většině tyto už na místech potenciální teroristické vraždy jsou. Letiště, metro, významné úřady, zdroje energií, vodní díla, ale i místa, kde se shlukuje větší počet lidí (nákupní střediska, kulturně-společenská centra měst), tak tam všude dnes už obvykle tyto průmyslové, ale i bezpečnostní kamery jsou.
Občané nijak výrazně neprotestují proti zásahům, které omezují jejich osobní svobody, pokud se tak děje výměnou za větší bezpečí. Je však možné vytvářením těchto orwellovských systému zaručit skutečně větší bezpečnost ?
Tak zvaná „protiteroristická opatření“ jsou vždy dvojí. První jsou viditelná, hmatatelná, každý je snadno zaznamená-posílí se hlídková činnost policie, zmizí z celé řady míst odpadkové koše, v policejních hlídkách se objevují vojáci, kolem nejkritičtějších a pro teroristu nejlákavějších lokalit se uměle zpomaluje automobilová doprava… Všechna tato opatření jsou více méně psychologického charakteru, spíše mají uklidnit obyvatelstvo. Tím vůbec neříkám, že se nemají dělat, právě naopak! Nepanikařící a svému „šerifovi“ důvěřující občanstvo je určitě lepší. A také, i když v menší míře, tato opatření skutečně také mohou mít odrazující, odstrašující efekt. Mnohem, ale skutečně mnohem významnější jsou ta druhá, méně, nebo dokonce zcela neviditelná opatření. Je to práce speciálních služeb, schopnost kooperovat s podobnými spřátelenými, obvykle Aliančními službami, schopnost analyzovat informace a posléze z těchto analýz syntetizovat závěry. V ideálním případě by tato „neviditelná válka“ měl zabránit jakémukoliv útoku. V životě však samo sebou není nikdy nic ideální. Služby se naprosto logicky pak snaží maximalizovat své schopnosti zvyšováním svých pravomocí a oprávnění (to jim prosím nelze v žádném případě mít za zlé, je to logická snaha) a je na politicích, aby posoudili, kam až je možné zajít. Pochopitelné je, že liberálně-konzervativní politici, ke kterým se počítám i já, jsou ke zvyšování pravomocí tajných služeb opatrnější, neboť svoboda jednotlivce, nedotknutelnost jeho soukromí bývá zhusta jejich téměř kultovním totemem. Socialističtí politici pak obvykle bývají benevolentnější, více důvěřují státu a jeho orgánům, bezpečnost společnosti je pro ně vyšší prioritou než svoboda jednotlivce. Uvidíme, jaký názor zvítězí v naší vlasti.
Nebude to v důsledku znamenat pomalý zánik všech hodnot na kterých byla vybudovaná demokracie a svobodná společnost?
Nebude. Leda, že by si občané ve volbách zvolili nějakého nového Vůdce, který jim slíbí naprosté, absolutní bezpečí. Toho se totiž skutečně dá dosáhnout jenom totalitou a diktaturou, ustavením Oceánie, Eurasie a Eastasie, zavedením „Dvou minut nenávisti“ a konečně zbožňováním Velkého bratra. A toho jsme si my přece zažili až až. Nebo je 15 let skutečně tak nekonečně dlouhá doba, že si to už nepamatujeme??
Za rozhovor děkuje Jana Dědečková
19. července 2005
Jan Vidímposlanec PSP ČR za ODS, předseda Výboru pro obranu a bezpečnost
Osobní stránky
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
