Čísla, oči a uši

Jefim Fištejn

Vždycky jsem měl pocit, že moje osobní zkušenost je v rozporu s čísly, která udávají srovnatelné bohatství jednotlivých zemí nebo národů. Cestování Itálií nebo jižní Francií ve mně nutně vyvolávalo pochybnosti ohledně srovnávacích tabulek, které řadí tyto země v úrovni obecného blahobytu daleko před Českou republiku. Dodnes si pamatuji na překvapení českého uprchlíka, který když mu úředník z utečeneckého úřadu ukázal jeho dočasné obydlí, konstatoval: „U nás v takovém chlívku ani kozy nechovají.“ Bylo to přitom ve velkopanské Vídni, teoreticky v jednom z nejblahobytnějších měst Evropy.

Nedávno statistici oznámili, že v ukazateli růstu výkonnosti práce Evropa poprvé za mnohá desetiletí předstihla Spojené státy. Zpráva o tom, že nárůst výkonnosti v EU v roce 2006 činil celého půldruhého procenta oproti americkým 1,4 %, byla podána deníkem Financial Times jako hlavní událost dne. Na tomto pozadí zanikla jako úplně nepodstatná skutečnost, že ve stejném roce byl růst hrubého domácího produktu v USA dvojnásobný ve srovnání s evropským, a to i přesto, že vycházel z mnohem vyššího základu.

Pověst ekonomů jakožto odborníků, kteří rozumějí hospodářským procesům, a dokonce je tak trochu řídí, utrpěla v poslední době nejeden šrám. Stále více se rozšiřují jakési hypotézy, extrapolace a osobní odhady založené na statistice. Čísla se absolutizují a podávají se jako významná skutečnost. Kvůli nim se hroutí nebo raketově vystřelují vzhůru akcie na komoditních burzách.

V každé oblasti lidské činnosti jsou údaje přesné (říká se jim také tvrdé) a údaje založené na hodnocení (neboli měkké). Třeba teplotu lze změřit velmi přesně, ale to, z čeho se skládají pojmy libosti, štěstí, pokroku, je ovlivněno subjektivními faktory a lidským konsensem. Vědci a ti, kteří chtějí vypadat jako vědci, používání hodnotících soudů vzdorují, seč mohou. Lord Calvin s oblibou říkal: „Dokud nemůžete něco přesně změřit, nic o tom nevíte.“ Neměl ale úplnou pravdu. Svět v celé jeho složitosti může být popsán právě jen pomocí hodnotících soudů. V každé generaci se najdou Calvinovi následovníci, kteří by chtěli vše kolem sebe vyjádřit pomocí čísel. Proč nám ta která tvář připadá příjemná a líbezná, co nás činí šťastnými a jak se vyvíjejí civilizace – to jsou nepochybně důležité otázky. Avšak budeme-li se příliš spoléhat pouze na měření v těchto oblastech, snadno to dotáhneme ad absurdum. Srovnávací tabulky konkurenceschopnosti různých národů nebo hodnocení vlivu léku na délku života mají cosi společného se sestavováním žebříčků, dejme tomu, nejlepších básniček nebo nejhezčích svatebních obřadů.

Můžeme vést spory o tom, zda máme, či nemáme uspokojivý plat, když jeho přesně známou výši sjednotíme v nějaké měně. Avšak takové pojmy jako zisk a výkonnost – to jsou údaje hodně měkké, hodnotící. Koncern Enron, blahé paměti, jakož i mnohé jiné nestydatě zneužíval právě „natahovací“ vlastnosti ekonomického konceptu zisku. Objem výroby se zdá být přesným ukazatelem. Možná by jím byl, kdyby se jednalo o aritmetický kusový součet všeho, co vychází z běžícího pásu. Avšak výkonnost národního hospodářství se dnes skládá z desítek tisíc názvů výrobků nejrůznějších vlastností a kvality. „Zázračný“ růst výkonnosti americké ekonomiky v posledních desetiletích nebyl spojen jen se strukturálními změnami, ale také s tím, že výdaje na software byly překvalifikovány v investice. Nedovedete si představit, jak umí hnout s ukazatelem výkonnosti pouhé snížení cen počítačů.

Hrubý domácí produkt je pokládán div ne za hlavní ukazatel ekonomiky. Avšak jen málokterý politik nebo podnikatel umí jasně vysvětlit, co je tím vlastně míněno. HDP, přísně vzato, není mírou ani objemu výroby, ani objemu spotřeby. Má však něco společného s jedním i s druhým. Dalo by se říct, že HDP je číslo, které dostanete, když při zpracování dat budete přesně dodržovat určité usance obvyklé v mezinárodním statistickém společenství. Vycházeje z konsensuálních domluv a usancí, dohodneme se, že dynamika HDP něco vypovídá o prosperitě společnosti a ekonomickém pokroku. Ani potom nám však nebude zcela jasné, co to vlastně znamená. Žádné údaje, ať už jsou tvrdé, nebo měkké, nám nemohou namalovat přesný obraz stavu té které země nebo společnosti. Blahobyt a pokrok jsou pojmy hodně pružné a oficiální statistika nám může v lepším případě k pochopení napomoci, ale nikdy nenahradí to, co můžete vidět na vlastní oči a slyšet na vlastní uši.

Jefim Fištejn