Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Paroubek a KSČM: hra o mnoha dějstvích

Zbyněk Klíč

Další z dílů seriálu Paroubek a komunisté předestřel šéf ČSSD, jak jinak, ve vztahu k Ústavnímu soudu. Prý hodlá s pomocí soudruha Filipa soudcům zakázat rušit ústavní zákony. Podobně jako Paroubkova „zdůvodnění“ porušení dohody o rozpuštění Sněmovny je i tato sága přehledem názorových veletočů předsedy ČSSD.

Poprvé předseda socialistů vyjadřuje svůj vztah ke komunistické moci v únoru 78, kdy jako mladý svazák praví: „Pro nás mladé, kteří jsme únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky. Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou.“ Tehdy byl s komunisty na jedné lodi. Bodejť by ne, vládli a byli mu prospěšní.

Po roce 1989 se však mnohé změnilo a podobně i Paroubkův vztah ke komunistům. Na hradeckém sjezdu ČSSD v roce 1993 patřil k zastáncům mírné politiky vůči tehdejší vládní (pravicové) koalici, proto si v roce 1996 mohl postěžovat: „Někomu to (individuální kontakty nebo využívání "odborných služeb" bývalých nomenklaturních kádrů - pozn. aut.) vadí a někomu ne. Mně osobně ano.“ Tehdy, samozřejmě, byli komunisté od válu, proto také ztratili Paroubkovu přízeň.

Ano, ne, ano
Časy se ale mění a s nimi i názory Jiřího Paroubka. Po svém nástupu do funkce premiéra v roce 2005 svoje sympatie ke KSČM nikterak neskrýval (KSČM se mu tehdy hodila k prosazování zákonů): "Měl bych chuť je zatáhnout do systému naplno. Je třeba změnit pravolevé vlády na jasné vlády levice nebo pravice," řekl šéf sociálních demokratů pro Hospodářské noviny 26. května 2006. Památný je i jeho výrok na ÚVV o nutnosti trojkoalice ČSSD-KSČM-M(arťani).

S blížícími se volbami a pod zjevným vlivem poradců z PSB však na začátku letošního roku znovu otočil. Několikrát uvedl, že s komunisty nikdy na vládní úrovni spolupracovat nebude a zopakoval to i ve své zprávě pro sjezd. Určujícím motivem jeho obratu byl blížící se termín dvacátého výročí listopadu 89.

Nebyl by to ale Jiří Paroubek a ČSSD, kdyby svůj názor držel příliš dlouho. Když mu bylo jasné, že jde do tuhého, vyslal k jednání s komunisty Michala Haška a tato koalice prakticky zrušila listopadové volby (pokud by komunisté hlasovali s ostatními stranami, Sněmovna by se rozpustila).

No a teď, když se Jiřímu Paroubkovi podařilo volby zablokovat a zbavit se tak hrozby listopadového výročí, spolupráci s KSČM dále prohlubuje. Potvrzuje jí třeba jeho ochota spolupracovat s komunisty na omezení pravomocí Ústavního soudu.

Paroubkova politika vůči komunistům nepostrádá konzistenci – opírá se o ně, když jsou užiteční, resp. odkopne, když překážejí. To však nesnižuje, ale zvyšuje hrozbu vzniku trvalé koalice na tomhle základě – pokud ČSSD nenajde jiného partnera než KSČM, bude muset svůj program upravovat, avšak nikoliv do středu, ale doleva. Nebudou totiž ustupovat komunisté socialistům, ale naopak ČSSD komunistům – socialisté totiž budou motorem celé koalice a touha po moci u nich bude větší než u komunistů. Těm totiž opoziční role vůbec nevadí, možná právě naopak, protože jen díky ní dále zvýší svůj protestní potenciál. Takže pozor, hra o zabránění rudo-oranžové koalice pokračuje.



Zbyněk Klíč
výkonný redaktor CEVROREVUE
 
  Přístupy: 20026 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA