ODS vyhrála další volby.

Petr Havlík

Interpretace víkendových voleb zaplnila všechna média mírou vrchovatou, což je pochopitelné a očekávané. Méně pochopitelná je převažující povrchnost přístupu při posuzování výsledků komunálních a prvního kola senátních voleb. Nepřekvapuje to, že předseda vítězné strany tvrdí, že volby vyhrál on sám. Překvapuje však, že se k tomuto hodnocení přidávají tzv. „nezávislí“ pozorovatelé.

Nemyslím si, že právě proběhlé komunální volby byly pouze a výlučně plebiscitem velké politiky, která sama sobě nedává po červnových volbách příliš dobré vysvědčení. Motivace voličů v parlamentních a komunálních volbách zpravidla nebývají totožné. Také platí, že ve volbách do Poslanecké sněmovny a Senátu bývá velmi rozdílná volební účast. Krom toho ODS je již tradičně velmi úspěšná v komunálních, regionálních ale i v senátních volbách. A to bez ohledu na různé turbulence na parlamentní a vládní úrovni. Je to dáno především tím, že na rozdíl od jiných stran, které se rodily po roce 90, vybudovala ODS již při svém zrodu velmi silnou, funkční a efektivní celoplošnou organizační strukturu. Ta pak umožnila vygenerovat kvalitní kandidáty na lokální a regionální úrovni, kteří mají ve svých domovských sdruženích pevné zázemí. Občané ČR to vědí, opakovaně oceňují jejich práci a volí podle toho.

Samostatnou kategorii tvoří Praha, která nese největší díl odpovědnosti za volební výsledky celé ODS. Vždy to byla Praha, která vylepšovala konečné skóre v republikovém měřítku. Byla to Praha, která svým výrazným výsledkem rozhodla o velmi těšném vítězství ODS nad ČSSD v červnových volbách. Nutno připomenout, že v té době ČSSD rozhodně nebyla v oslnivé kondici. Voliči byli již unaveni vládnutím této strany, která dokázala za poslední 4 roky vystřídat 3 premiéry, byla zmítána vnitřními rozbroji a celou řadou skandálů. A nakonec to byla pražská ODS, která nyní zvítězila nevídaným rozdílem nad svými soupeři. Rozdíl ve skóre je totiž mnohem důležitější, než těsné vítězství na pásce. V těchto dnech by o tom mohla ODS v Přerově, Liberci, Brně a jinde vyprávět své. Ponechávám na čtenářích, aby si sami vyhodnotili, který obličej pomohl ODS k vítězství v Praze, a tím i celé ODS, v červnových i podzimních volbách. Je očividné, že voličská veřejnost oceňuje kandidáty s reálnou praxí z municipální a regionální politiky, kteří jsou zvyklí dnes a denně řešit konkrétní problémy.

Dnes, kdy bychom měli hodnotit právě ukončené komunální volby, se nemůžeme vyhnout úvahám o tom, jak bude po mnoha týdnech od červnových voleb vypadat naše povolební uspořádání. I největším optimistům je zřejmé, že dnešní zablokovaný stav České republice škodí. T.G.Masaryk říkal ihned po vzniku naší republiky, jehož výročí si za pár dnů připomeneme, že potřebujeme dvě generace života v nepřerušovaném demokratickém vývoji, abychom si demokracii osvojili. Přiznejme si, že nám to schází i nyní. The Economist minulý týden otisknul článek, který popisoval země Visegrádské čtyřky. Autor v něm o těchto zemích znovu hovoří jako o východním bloku a píše expresivním jazykem, že jsme slabí, neotesaní, zkorumpovaní a šaškující. Naše vládnutí-nevládnutí, míra osobních výpadů, množství nedořešených kauz, neuvěřitelné příběhy lidí typu Doležel, vytvářejí atmosféru ve vrcholové politice, která již překračuje míru únosnosti. Ve svých důsledcích pak dochází nejen ke znechucení lidí z velké politiky, ale i k destabilizaci institucí. Jako bychom rezignovali na konsensuální řešení nejpalčivějších problémů země – penzijní reforma, veřejné finance, reforma zdravotnictví. A nejen to, chybí i diskuse nad budoucí vizí naší země, jakou budeme hrát roli v zahraniční politice, jaká bude naše strategie v energetické oblasti atd. Občané naší země to od politických lídrů očekávají, neboť oni jsou pouze dočasnými správci jejich daní a měli by sloužit zájmům této země a to na všech úrovních politiky. Je nejvyšší čas konat.

Možná by prospělo, kdyby si alespoň někteří nejviditelnější veteráni této naší dnešní domácí „studené války“ dali na chvíli pohov a umožnili stabilizaci poměrů. Předvolební, volební a povolební hesla znepřátelených táborů unavují, obtěžují a hlavně nic neřeší. Myslím si, že je potřeba najít sílu, pokoru, trpělivost a opustit svoje apriorní pozice. Myslím si, že je to to, co od svých politiků společnost očekává. V praxi to znamená dohodu, která umožní vyřešit současný pat, a to dohodu demokratické většiny. Jestli to bude dohoda dvou a nebo čtyř partnerů, co tato dohoda bude obsahovat, na jak dlouho bude a kdo ji bude personálně realizovat, je otázkou nejbližších dnů.