Malé zamyšlení daňového poplatníka
Petr Havlík
Podle mého mínění je současná česká společnost rozdělena na čtyři skupiny, a to podle jejich volebního chování. Přibližně 25% oprávněných voličů nepůjde k volbám a nepřesvědčí je nic, aby své rozhodnutí změnili. Politika je nezajímá, nevěří ji, nechtějí se jí zabývat a jsou si jisti, že ji nemohou ovlivnit. Rezignaci tak považují za svou jedinou volbu. Asi 30% voličů se přikloní k pravicové alternativě. Jsou to většinou ti, kteří jsou schopni vzít svůj osud do vlastních rukou. Jsou to ti, kteří věří, že hodnoty je potřeba nejprve vytvářet a teprve pak je přerozdělovat. Jsou to většinou zaměstnavatelé, živnostníci, různě významní plátci daní. Dalších 35% volí levici. Nemají většinou možnosti zásadně změnit své sociální postavení. Jsou to většinou zaměstnanci státu a zaměstnavatelů privátní sféry. Jsou to lidé často závislí na podpoře státu. Základem jejich politického postoje je víra v sociální spravedlnost a solidaritu a stát je od toho, aby tuto víru naplňoval a garantoval. Mnozí si však neuvědomují, že nebýt zdrojů do státní pokladny z daní významných daňových poplatníků, pak by jejich tužby a potřeby prostě a jednoduše nemohly být naplněny. Zbývajících 10% nechce mít vyhraněný názor a tak raději žádný nemá. Mnozí se hrdě hlásí k obhajobě dílčích a menšinových témat a starostmi těch ostatních se nezabývají a nebo jimi pohrdají. Nechtějí si tzv. zadat. Za svůj vzor považují český stranický pluralismus 1.republiky. Vědí, že po volbách mívají jejich hlasy hodnotu bohaté nevěsty. Jejich vyvolení se pak přikloní na tu, či onu stranu, nejlépe však k vítězi, neboť ten obvykle může nabídnout podíl na reálné moci.
Ve finále pak záleží nejen na volební účasti, ale v systému poměrného zastoupení v nerovnoměrně velkých volebních krajích, je důležité i množství propadlých hlasů. Složitou aritmetikou se pak dostáváme ke konečnému výsledku, který opakovaně generuje jediné – křehké, nesourodé, kompromisní vlády s tendencemi k politickému přeběhlictví. Opakování těchto scénářů pak zvyšuje pachuť z neproduktivní politické mizérie. Přirozenou reakcí pak bývají ne zcela přirozené motivy volebního chování. Mnozí buď nevolí vůbec nebo volí na principu nejmenšího zla a nebo negativního vymezování. Zdánlivě to vypadá, že se vůbec nic neděje. Toto vše platí do té doby, dokud i ten ne zcela normální stav není nesnesitelný a dá se v něm žít. Hlavně, když máme relativní svobodu, demokracii a přiměřený blahobyt. Pokud však veřejné mínění nabude dojmu, že se vláda – nevláda (dokonce bez mandátu parlamentu) nezajímá o reálné problémy svých občanů a tím pádem je neřeší, pak může dojít k zásadní změně volebního chování. Pokud se budou množit ukázky toho, že vysoká politika je zaplevelena různými šíbry a šibaly, kteří myslí výlučně na svůj prospěch, pokud bude víc a víc zřejmé, že nejvíce energie věnují volení zástupci lidu bojům uvnitř vlastních stran a mezi stranami navzájem, pak se může stát, že budou voliči hledat jinou alternativu. Zažilo to i mnohem klidnější a stabilizovanější Holandsko či Rakousko. Objeví se zdatný populista, který srozumitelným jazykem popíše reálie české politické současnosti a může změnit naši politickou mapu v míře netušené a nevídané. Nezapomínejme na to, že smířliví a tolerantní Češi mívají své dvacetileté periody, které končívají úspěšnými či neúspěšnými pokusy o zásadní změny.
Politická destabilita a nerovnováha jde ruku v ruce s destabilitou a nerovnováhou společenskou a ekonomickou. Pokud si to někteří hráči dnešní nečitelné politické hry neuvědomují, pak by bylo pro nás pro všechny rozumnější, aby se případně věnovali něčemu jinému. Kosmetické úpravy, dohody všech se všemi a nedohody všech se všemi vůbec nic neřeší. Bez zásadní změny chování a rozhodování dnešních politických elit nás nečeká nic moc pozitivního. Žití v modelu každý den v pozici či funkci je dobrý a po nás ať přijde klidně potopa je vůbec tím nejnebezpečnějším způsobem správy země. Co na to říká daňový poplatník? Tomu by to mělo vadit ze všeho nejvíce, neboť jde o jeho peníze. Žádné vypjaté ideologické floskule či bezobsažné a falešné moralizování to nezakryje.
Petr Havlík