Poslanecký vabank

Michal Slánička

V úterý ukáží poslanci vládní koalice, jak to vlastně myslí s s naší zemí. Zda kousnou do kyselého jablka reforem, nebo zbaběle opět od potřebných reforem utečou. Pokud by si zvolili tu druhou variantu, byl by to dozajista konec koalice, tudíž i konec nadějí na systémové reformní změny. Vyjádřím-li se po té personální stránce, pak je nutné říct, že by to některé poslance stálo dozajista i teplé místečko ve sněmovně. Jsem velmi zvědav jak se k reformnímu balíku postaví poslanci z Tlustého frakce ODS a pár jedinců z KDU-ČSL.

Lidovcům nejspíš o nic nejde, poněvadž v českém politickém prostředí sehrávají roli tzv. „pantové strany“, tudíž je vysoce pravděpodobné, že by zasedli v další vládě - ať už s ODS či ČSSD. Je pravdou, že jejich pozici mírně ohrožují kolegové ze Strany zelených, kteří mohou jejich roli převzít, to však u této strany není stále jisté.

Daleko více významná a dramatická situace bude u ODS, poněvadž této straně půjde o pozici nejsilnější vládní strany, ba si troufám říci vládní strany vůbec. Bude-li se Tlustého frakce chovat destruktivně a vládní návrh nepodpoří, respektive se nespokojí s oním jediným pozměňovacím návrhem k vládnímu reformnímu balíku, pak se dá opravdu očekávat, že ODS nebude mít další šanci provést jakoukoliv reformu. Riziko, že ODS nemusí být součástí příští potenciální koalice, je příliš vysoké. Tomu napovídá i v pondělí zveřejněný průzkum volebních preferencí agentury Median. Poslanci Občanské demokratické strany, ti kteří nepodpoří reformu, budou přímo odpovědni za neprovedení reforem, a to dokonce i po ujištění, že další vlna reforem přijde následně. Pevně doufám, že pragmatický přístup k osudu naší země převáží a všichni poslanci návrh podpoří. Mám čím dál větší pocit, že neprovedení reforem, by bylo hůře obhajitelné před občany v předčasných volbách, než kdyby poslanci ve svých obvodech obhajovali provedení reforem. Levice bude útočit v obou případech, v jednom bude slibovat zrušení reforem, v druhém případě poukáže na neschopnost reformy provést a bude záměry démonizovat.

Premiér Topolánek si navíc nemůže dovolit žádný veletoč, tudíž by musel splnit to, co již v médiích zaznělo, kdyby reforma neprošla, tj. nastolit cestu k předčasným volbám. Za ten rok vlády premiéra Mirka Topolánka neměly sebemenší šanci uskutečnit změny takového rozsahu, aby se projevily. Nehledě na to, že po předchozích vládách byla celá řada běžné agendy, která se nesmí samozřejmě zastavit, ale i pár zajímavých kostlivců, které bylo nutné řešit. Abych neopomněl žádný fakt, pak je nutné podotknout, že Topolánek neměl vlastně ani ten rok, poněvadž průtahy v Poslanecké sněmovně, všichni si určitě vzpomínáme na zdlouhavou volbu předsedy Poslanecké sněmovny, způsobily, že vláda pana Paroubka vládla de facto do září.

Paní poslankyně, páni poslanci, nyní nerozhodujete jen o reformě, rozhodujete i o tom, zda se Česká republika bude plácat v politickém bahně, poněvadž prezidentské a předčasné volby by nás uvrhly do dalšího supervolebního roku. Navíc nejsem přesvědčen, že by volby vyřešily situaci příznivě, poněvadž v lepším případě by volby dopadly patem v opačném garde, v horším případě by nás čekala menšinová vláda ČSSD s podporou KSČM. Volím raději reformu, která nikomu nebude příjemná, tedy ani mě osobně, než předčasné volby.

Michal Slánička
Autor je studentem politologie na Universitě Hradec Králové a předsedou MS ODS Brandýs nad Orlicí.