Veřejný život v zajetí systému provizí

Bohumil Pečinka

07.12.2007 MF Dnes

Jaký je rozdíl mezi aférou Stanislava Grosse a Jiřího Čunka? Nejnápadnější je v tom, že expremiér Gross sice deset minut po dvanácté, ale přece jen se zachoval státnicky a volbou svého nástupce dostal sociální demokracii z krize. Předseda KDU-ČSL je však povahově dobrodruh, který půjde až na nejzazší hranici možného a ještě o něco dál. V lidové straně nemá navíc účinnou oponenturu, protože KDU-ČSL je rozdělená na dvě paralelní struktury. Většinový proud kolem Stanislava Juránka se domnívá, že Čunkův možný odchod by znamenal faktické přiznání, že povstání delegátů proti předchozímu vedení během brněnského sjezdu v prosinci 2006 nemělo smysl. Bohužel se ukazuje, že s výjimkou několika lidí kolem ministra financí Kalouska jde o provinční stranu bez strategického uvažování, což ji zase blíž posune k politickému peklu.

Společným rysem postojů Grosse a Čunka je jedno: oba chápali svoje obvinění jako v jistém smyslu nespravedlnost. Nikoli z podstaty věci -oba jen nechtěli být oběťmi nějak nastaveného systému, jehož pravidla nevytvořili. O co jde? Český veřejný život, minimálně v posledních deseti letech, ovládl systém provizí za protislužby pohybující se od tří do pěti procent ceny. Tento systém natolik prochází všemi patry veřejných rozhodování, že se stal druhou přirozeností. To je ve skutečnosti onen bájný zdroj všech milionů, které politici a státní úředníci nacházejí v papírových krabicích po svých spořivých rodičích. Když pak někdo není schopen vysvětlit zdroj svých příjmů, najednou se rozhořčuje a odmítá být beránkem, který z ostatních sejme politické hříchy světa. Takto lze číst i události posledních měsíců.

Někdo může namítnout: A co dělají hlídači tohoto systému? Odpověď: Čile se zapojili do jeho fungování. Překvapivě zajímavě o tom na nedávném kongresu ODS mluvil předseda Mirek Topolánek, když řekl, že „mafiánské metody, díky kterým (sociální demokracie - pozn. red.) ovládla tento stát, dnes z velké části ovládají tento stát samy. Nejde pouze o propojení zločinu státní správy, bezprecedentní manipulace s orgány činnými v trestním řízení, ovlivňování výběrových řízení a rozdělování dotací. ... Jde o šokující moc něčeho, čemu říkáme organizovaný zločin.“

Kdyby neměl ve svém bezprostředním okolí dva nedospělce, kteří tento systém nechtějí zlikvidovat, ale jen ovládnout, museli bychom mu zatleskat vestoje, což je přesně to, čeho se mu ze stejného důvodu nedostalo na nedávném kongresu občanských demokratů.

Je to tak. Podstatná část policie a státních zástupců je zkorumpována zcela nevídaným způsobem, přičemž platí, že čím specializovanější útvar, tím je situace horší. V čem je tato metoda nová? Tradiční peníze v obálkách nahradila přímo „privatizace“ těchto institucí zaměstnanci a prodej poznatků a informací soukromým firmám.

Existuje zde zvláštní dvojí svět, kdy mnozí policisté a státní zástupci vyšetřují a sbírají informace, které se neobjevují v oficiálních spisech, ale prodávají se podnikatelským skupinám na trhu. V tomto světě jsou k prodeji rovněž rozvleklá trestní stíhání, vazební zadržení a exekutorská „konečná řešení“ konkurenčních firem.

Bezděčnou součástí tohoto systému jsou i média. Nikoli ve smyslu, jak o tom hovořil na nedávném kongresu ODS premiér Topolánek, když strašil klasickou korupcí. To může být pravda, ale jen v okrajových případech. Médiím tento systém nezákonností bohužel vyhovuje z logiky jejich fungování. Tím, že policisté a státní zástupci zahlcují novináře odposlechy a úniky ze spisů, uspokojují voyeurské sklony médií a současně tím drží novináře na krátkém vodítku. V českém prostředí je funkce dvou kontrolních institucí (orgány činné v trestním řízení, média) silně narušena.

Nicméně ani deformovaný systém spravedlnosti v České republice nic nemění na tom, že místopředseda vlády Jiří Čunek nese v prvé řadě odpovědnost politickou, nikoli pouze trestněprávní, jak se snaží všemožně naznačovat. Tato politická mez už byla překročena před hodně dlouhou dobou.

Bohumil Pečinka