Stojíme na počátku přelomového období

Jiří Krejčí

Žádnému pozornému pozorovateli našeho veřejného života jistě neuniklo, jak se bořitel Paroubek natřásal v roli zachránce, který státotvorně pomohl řešit vládní krizi, aniž by se zmínil, že tuto krizi a předčasné volby vyvolal on se svými „přáteli“ a souputníky z řad komunistů, bývalými členy ODS Schwippelem a Tlustý a také dvěma „demokraticko-zelenými“ žabičkami Zubovou a Jakoubkovou, způsobil.

Přestože vyvíjel velkou snahu ospravedlnit vyslovení nedůvěry vládě průpovídkou, že české předsednictví je jen jakýmsi moderováním diskuzí a technickým zabezpečováním různých akcí a konferencí, tak mu soudný člověk nemohl věřit, protože tomu tak ve skutečnosti rozhodně není. Tento čin pouze dokázal, že nejsme věrohodným partnerem, jakousi podivná nesourodá chamraď, která si klidně nadělá do vlastního hnízda. Nevím, zda bychom nalezli na starém kontinentu jiné politiky, kteří nedokážou v zásadních věcech táhnout za jeden provaz při hájení národních zájmů, ale je jim přednější jejich touha po moci.

Především musím zdůraznit, že po dlouhých desetiletích česká unijní hvězdička zazářila. Zatímco jsme dříve byli jen přitakávači východního bratra bez vlastní zahraniční politiky a po vstupu do EU zelenáči, plnými očekávání, tak jsme se od ledna stali hráči, o kterých se mluvilo a kteří překvapili schopností zvládnout svou roli a mnohé vyjednat. Významným počinem bylo třeba snížení DPH ve službách. Ministr financí Kalousek se stal uznávaným a vysoce ceněným šéfem financí. Premiér zase dokázal říct to, co měli mnozí jen na jazyku, ale z obavy, co by tomu řekla EU, to nahlas neřekli. Prokázal rozvahu státníka a odvahu politika. To vše bylo také důvodem mnoha bilatelárních schůzek a kontaktů, které mohly být velmi dobrým evropským základem pro naše mezinárodní angažmá. To vše přišlo v důsledku Paroubkovy bezbřehé touhy po moci v niveč.

Je zajímavé, že když prezident Václav Klause zdůrazňoval ve svém vystoupení na sjezdu ČSSD, že socialisté v minulosti upřednostňovali zájmy republiky před zájmy strany a apeloval na ně, aby se tak chovali i nyní, tak ho odměnili potleskem, ale za tři dny se zachovali zcela opačně a důkladně naši republiku poškodili. Tak se jejich nezodpovědností stala naše republika v zahraniční velmi nedůvěryhodnou. Je jen jejich vinou, že v současné době evropští státníci ruší plánované dvoustranné schůzky a návštěvy Česka. Také s kým by jednali? S loutkovou vládou, která má před sebou pár měsíců?

Pokud jste příznivci černého humoru, pak si jistě vzpomenete na „rozjásané“ tváře socialistických poslanců, když utrpěli to „vítězství“. Žádný potlesk a jásot, ale hrobové ticho nebo spíše ušpiněné spodní prádlo aktérů této frašky.

Přes tato neoddiskutovatelná fakta si Jiří Paroubek stěžuje, že pravice a jí poplatní novináři je, Českou stranu sociálně demokratickou, stále obviňují, že svrhli vládu v době českého předsednictví EU, čímž poškodili českou image v Evropě a dodává, že je to důkaz toho, jak hluboko ODS klesla. Současně s ním nejen celá ČSSD, ale i soudruzi z KSČM, bezostyšně hlásá: „ZASTAVME PRAVICI VE JMÉNU SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOSTI!“. Jediné, v čem má pravdu, je, že podzimní volby do Poslanecké sněmovny jasně ukážou, kterým směrem se naše republika vydá, zda u nás konečně znovu zavládne skutečná demokracie, nebo zda bude pokračovat snaha o vytváření státu, který by sloužil jen privilegovaným. S těmi privilegovanými už máme své bohaté zkušenosti z dob reálného socialismu. Proto vás žádám, abyste se zamysleli nad tím, koho budete na začátku října volit. Já, ač ze staré sociálně demokratické rodiny, ČSSD volit rozhodně nebudu.