Profesionální matky
David Hanák
Ekonomická teorie nás učí o tzv. relativní vzácnosti. Tedy když je něčeho méně lidé s k danému zdroji chovají jinak, jeho cena stoupne a zefektivní se jeho využívání. S pocitem převrácení této teorie na hlavu pozoruji chování matek na hřištích ke svým potomkům. Díky tomu, že má žena pracující v Rakousku nedostala mateřskou a po půl roce musel nastoupit do práce, trávím ze svým synem spoustu času. Pozoruji tak chování matek ke svým dětem.
Všiml jsem si, že mezi normálními matkami a otci se vyskytuje speciální sorta „profesionálních matek“. Zjednodušeně řečeno, tyto „profesionální matky“ vychovávají ze svých potomků malé rozmazlené fakany, kteří při prvním problému začnou brečet. „Profesionální matka“ ihned přiběhne, aby zjistila kdo si to dovoluje ubližovat jejímu broučínkovi.
Nezapomenu, když čtyřletý chlapec dostal hysterický záchvat protože neuměl vylézt na houpačku. Jinde zase dítě vztekle odmítne něco jíst a tak „profesionální matka“ vytahuje ihned něco lepšího, aby si broučínek mohl vybrat. Nezapomenu jak můj dvouletý syn Sebastian rozbrečel asi pětiletého kluka na pískovišti, neboť si dovolil mu vzít lopatku. Dítě brečelo než doběhla jeho „profesionální matka“, aby zjistila kdo broučínkovi ublížil.
Rozmazlenost, ukňukávání, vymýšlení si a celkové psychická závislost na matce v případě jakéhokoliv konfliktu s ostatními dětmi to jsou znaky dětí „profesionálních matek“.
V další generaci se tedy máme na co těšit, ne nepodstatná část jejich příslušníků se při prvním problému ve svém životě budou utíkat k mamince, aby jim „pofoukala rozbité kolínko“.
To co mi zde ve výchově chybí je něco co bych nazval „chlapský rozměr“. Jakoby u profesionálních matek chyběl otec či spíše táta. Někdo kdo ženskou citlivost doplňuje vlastní autoritou.
Uvažuji. Je to výsledek existence tzv. svobodných matek ? Asi ne, někdy mají profesionální ženy své manžely, ti ale jako by rezignovali na roli otce. Buď trpně sledují co matky dělají nebo jsou svého druhu mužskou variantou profesionálních matek.
Zdá se tedy, že problém je prostě v té relativní vzácnosti. Málo dětí, či to, že má někdo dítě v pozdějším věku jako by z rodičovské autority ubíralo na síle. Otcové jsou jako dědečkové a svým potomkům vše dovolí, matky se stále obávají, že se jejím dětem může něco stát a opečovávají je. A tak, kromě toho, že další generace bude početně menší než předchozí, bude z velké části sobecká, rozmazlená, neschopná a ubrečená.
Prostě, máme se na co těšit.
15. září 2004
David HanákPolitolog a publicista
