David Hanák: Je čas na britská řešení: prorocký článek

Je čas na britská řešení: prorocký článek

David Hanák

Vážení čtenáři, nebývá zvykem, aby autor textu sám sebe chválil. Nicméně nestává se mi tak často, abych odhadl budoucí vývoj. A tedy protože se mi to zcela povedlo, drže se hesla Petra Novotného (Pochval se sám, nikdo to za tebe lépe neudělá) před článkem uvedu jeho genezi. Ve středu (15.6.) mne poprvé v mé publicistické činnosti MfD požádal skrze Terezu Boehmovou, ať komentuji průběh summitu evropské rady. Souhlasil jsem a ve čtvrtek jsem napsal článek. Tedy bez toho, že bych znal výsledky summitu. Tento článek jsem v pátek ráno (17.6.) doplnil o první odstavec reagující na tiskovou konferenci která byla ve čtvrtek ve 23 00, přímým přenosem na CT24. V termínu v pátek do 10:00 hod jsem pak článek zaslal do MfD. BEZ TOHO, že bych znal výsledky jednání o rozpočtovém výhledu pro EU na roky 2007- 2013. Článek nijak zásadně nebyl redakcí MfD upraven a vyšel v nich 18.6., sami posuďte zda a nakolik jsem odhadl budoucí vývoj. Krátce odcituji dnešní zprávu z MfD PO summitu (20.6) kde se dozvídáme, že v pátek noci (17.6.) …přišla zpráva, že Tony Blair odmítl v pořadí už několikátou nabídku ke kompromisu…protože i v něm by Británie platila na francouzské zemědělce…A to bylo pro Blaira „nepřijatelné“….
Buď jsem měl jen štěstí a nebo my euroskeptikové jsme proroci, či máme realistický pohled na svět. No vážený čtenáři, nechávám to na tobě…
-----------

Ústava je v pořádku, to voliči ve Francii a Nizozemsku se spletli, a tak jim dáme více času na reparát. Na této větě se shodli na summitu v Bruselu předsedové Evropské komise, Evropského parlamentu a Evropské rady a společně ji sdělili novinářům. S arogancí marxistické avantgardy tak prostě řekli, že na ústavě se nebude měnit ani čárka, zřejmě tedy bude třeba změnit lid, který byl natolik hloupý a neinformovaný, že hlasoval proti. Debata, dialog a demokracie, kterou nabízeli, byla debata, ve které není možné dle těchto europeistů dospět k jinému výsledku než ano pro ústavu, žádný jiný výsledek nepřijímají, protože znamená buď neinformovanost, nebo to, že se hlasovalo špatně. Jejich přístup mi nejvíce připomínal systém, kdy se ohlašuje sobotní směna horníkům na šachtě: „Jdeš na sobotní šichtu? Máš na výběr, řekni ano, nebo jo!“ Od těchto mužů žádný nový přístup k problematice EU očekávat nemůžeme, ti žijí ve své věži ze slonoviny.

V dějinách nenajdeme pragmatičtější a efektivnější stát než Británii. Přes všechny nedokonalosti své a světa kolem sebe to byli Britové, kdo ovládli moře, a tím svět. Dvakrát v historii zachránili Evropu před tyranem, ať jím byl Napoleon nebo Hitler. Dvakrát proti těmto tyranům stála Británie zcela sama. Zdá se, že tato osamělost Británie byla i součástí vyjednávání o rozpočtovém výhledu EU na roky 2007 až 2013. Britský rabat je vydáván za hlavní příčinu a úhelný kámen nedohody ohledně rozpočtu. Ale přitom Tony Blair neříká nic, co by nebylo v britské tradici demokracie vyjádřeno heslem: „Není zdanění bez zastoupení.“ Blair chce mít větší vliv v Evropě, a tedy na tvorbu její politiky, a jedině za to je ochoten o rabatu diskutovat. Snížením neefektivní zemědělské politiky EU chce přiblížit EU liberálnímu ekonomickému modelu Británie. Jestliže chtějí v EU britské peníze, nemohou zároveň nechtít její vliv. Británie se nedá vydírat Francií jako Německo, které má platit kvůli hříchům druhé světové války. Británie naopak sama proti totalitě a tyranii vždy úspěšně bojovala a stejně tak bude bojovat proti tyranii zemědělského přerozdělování, které vede k ekonomickým absurditám.

Obdobně pragmatický je pohled Británie na euroústavu. Jistě, z britského pohledu byl Blair jejím největším propagátorem, ale z hlediska kontinentu se až podezřele rychle vzdal možnosti jejího schválení v Británii, a tím vlastně podepsal úmrtní list euroústavy. Blair tak chtě nechtě přiznal pragmaticky svoji prohru v této oblasti a jistě se bude snažit o lepší dohodu. Dohodu britského střihu, tedy dohodu nikoliv utopickou, ověnčenou vznosnými názvy, ale dohodu pozemskou, pragmatickou, umírněnou, a tím liberální a konzervativní. Nikoliv dohodu „Na věčné časy a nikdy jinak“, ale dohodu krátkou, uznávající realitu Evropy, kde není jedna veřejnost, a tedy možnost jednoho politického tělesa završeného ústavou. Pokud Blair prosadí vizi Evropy národů a vrátí EU k její skutečné náplni, totiž k ekonomické liberální spolupráci, bude to Blairův největší úspěch. Naplní další kapitolu britské civilizační mise na kontinentě, stane se ctihodným nástupcem konzervativních politiků, jakými byli William Pitt ml.,Winston Churchill a Margaret Thatcherová. Není tomu totiž tak, že je Británie málo evropská, to Evropa je málo britská, tedy málo politická a příliš utopická.