Kdy je člověk dospělý?

Peter Žaloudek

Klade si otázku Josef Maureder, rakouský jezuitský kněz a psychoterapeut ve své nejnovější knize: „Mensch werden – erfüllt leben“ Žít život člověka – žít plnohodnotně /německé vydavatelství ECHTER, 2007/.

Je člověk dospělý, když dovrší 18. rok života, nebo je dospělý ve třiceti, padesáti, osmdesáti letech? „Ve své praxi jsem poznal osmnáctileté lidi, o kterých jsem mohl jednoznačně prohlásit, že jsou v porovnání s mnoha jinými staršími lidmi opravdu dospělí. Dospělost nemá nic společného s bohatstvím zkušeností. Dospělost také nesouvisí přímo s věkem. Dospělost je souhra mnohých faktorů, které člověka uschopňují dělat tak zásadní rozhodnutí, jako je vazba k člověku na celý život, nebo rozhodnutí pro důležitou životní volbu, činnost atd.

Josef Maureder se netají tím, že je věřícím křesťanem. Víru v Boha, propojení fyzického s duchovním světem považuje za důležitý a neodmyslitelný milník na cestě člověka v dozrávání do dospělosti. Je vašk zároveň i kritickým pozorovatelem. Jako kněz a duchovní vůdce měl možnost doprovázet stovky lidí. „Mnozí si myslí, že čím více energie investují do modlitby, náboženských úkonů a praktik, tím dokonaleji a duchovněji budou žít. Jiní se utíkají k askezi a půstu. Všechny tyto snahy, jakkoliv mohou být prospěšné, však samy o sobě nezaručují zralost. Zní to možná paradoxně, když se ptám, která duchovní cesta /směr/ vede nejlépe k zralosti? Jsem totiž přesvědčen, že neexistuje žádná lepší cesta, než cesta k člověčenství, plnohodnotnému lidskému životu.“

Ve své knize pak rozebírá faktory, které jsou dle jeho úsudku nepostradatelné k dosažení zralosti. Mezi nejdůležitější patří Lernfähigkeit – schopnost učit se z knihy, kterou píše sám život, umění dokázat přijmout všechny ty situace, do kterých je člověk postaven. Psychologické studie potvrdily, že skutečně zralí lidé dokáži utrpení a bolest nejenom vnímat, ale také přijímat a vypořádat se s nimi. Utrpení má mnoho tváří. Někdy jde o nemoc, která se stane zkušebním kamenem: člověk může selhat, zablokovat se a pak už jen zatrpkle naříkat, anebo může „díky“ utrpení růst k vnitřním a trvalým duchovním hodnotám. Někteří lidé zažívají zklamání kvůli nějakému člověku, který jim byl blízký: mohou kvůli němu doslova zkrachovat, nebo naopak najít důvod k cestě dál, k jiným lidem a širším obzorům, protože ten nejhlubší smysl života není nikdy vázán jen na jednoho člověka. Někdy zase jsme konfrontováni s vnějšími překážkami, neobjektivní kritikou či osobním sužováním. Existuje velké riziko, že člověk zůstane stát u všech těchto nepříjemností, ale existuje také možnost, odevzdat to vše Bohu, který nejlépe zná mé srdce a můj život. Často jsou to chyby, omyly, vlastní selhání: někdo se kvůli nim vzdává, háže flintu do žita, jiný se však učí něčemu novému, stává se větším realistou a zároveň reaguje dobrem na zlé. Anebo máme zde zkušenost s tmou, obdobím temna: buď můžeme být zklamáni, anebo se otevřeme k hledání pomoci, abychom dokázali jít dál, protože k životu patří vždy i nerozumění, nechápavost. Zralý člověk se v krizi otvírá jinému člověku a otvírá se taky Bohu. Nezralý se uzavírá sám do sebe...“

Vycházejíc ze spirituality sv. Ignáce z Loyoly otevírá Josef Maureder ve čtyřech kapitolách cesty a kritéria pro smysluplnou, láskyplnou, kreativní a důvěřující životní cestu. Přitom má vždy na zřeteli celého člověka: jeho antropologickou, psychologickou a duchovní dimenzi. Poutavě a životu blízkým jazykem je čtenář vtažen do procesu sebepoznání. Jasná řeč a konkrétní praktická cvičení vzbuzují radost z vykročení na cestu plnohodnotného života.

V roce 2007 vydalo KNA překlad první knihy Josefa Mauredera: Porozumět Božímu volání. /Wir kommen, wohin wir gehen, Tyrolia, Innsbruck, 2007/ Nevím, jestli se pracuje na českém vydání jeho druhé knihy. Těm, kterým nevadí němčina, tuto knihu vřele doporučuji. Je určena nejen pro věřící křesťany, ale pro všechny lidi hledající smysl svého života.

Žaloudek Petr
ThLic. Peter Žaloudek sa narodil v roku 1958 v Žiline, od roku 1983 žije vo Viedni. Za totality pôsobil v slovenskom katolíckom podzemí, spoluorganizoval pašovanie náboženskej a duchovnej literatúry a premietanie vtedy zakázaných filmov a diaprednášok s náboženskou tématikou. Po nútenom odchode do emigrácie vyštudoval v Ríme teológiu a niekoľko rokov pôsobil vo Viedni ako kňaz. Neskôr sa oženil a od roku 1991 pracuje ako rádiologický laborant na jednej z viedenských kliník.
Osobní stránky