Topolánek: Moje pozice v ODS je taková, jakou si zasloužím - tedy silná
08.03.2008, Právo (Autor: Alexandr Kramer)
Pane premiére, tenhle rozhovor se měl původně konat po volbě prezidenta, ale protáhlo se to, tak začněme novějšími událostmi. Tento týden jste v průběhu dvou dnů výrazně modifikoval svůj postoj k návratu Jiřího Čunka do vlády a -
Nemodifikoval.
V neděli jste dal najevo, že je to otázka několika dnů. V úterý už jste ale řekl, že nepřipustíte, aby se kvůli tomu rozpadla koalice. Co se stalo mezi nedělí a úterým?
Pane Kramere, vy dobře víte, že já nejsem ten, kdo zapomíná na své dřívější výroky. V posledních měsících jsem k tomu řekl několik věcí. Za prvé jsem řekl, že si myslím, že předseda koaliční strany ve vládě být má - pokud o to ta strana stojí, samozřejmě. Za druhé, že návrat Jiřího Čunka nesmí znamenat rozbití koalice. A že tady nejde o mé rozhodnutí, ale o problém mezi lidovci a zelenými. Takže je třeba, aby se ty dvě strany nějak dohodly. Žádná z těch vět nepřebíjí jinou, všechny stále platí. V úterý jsem ty věty prostě shrnul a konkretizoval jsem, co by se teď mělo stát. Za prvé, že lidovci by měli jasně artikulovat, že chtějí mít Jiřího Čunka ve vládě. Za druhé -
Pardon - tohle požadujete, protože si myslíte, že někteří z nich ho tam nechtějí?
Ne, nevkládejte mi do úst své spekulace; mně jde prostě jen o to, aby to přání vyjádřil oficiální orgán KDU-ČSL. Což se nepochybně stane. Za druhé je třeba, aby se Jiří Čunek nějak dohodl s Karlem Schwarzenbergem. Protože já nepřipustím, aby se Čunek vrátil a Schwarzenberg odešel. Ti dva spolu komunikují a já dou -fám, že se dohodnou. Počkejte, to není celé. Je tu ještě třetí moment, který považuji za nesmírně důležitý. Jestli ta vláda má mít smysl, jestli má vládnout dál, musí být konzistentní nejen personálně, ale i programově. Proto jsem požádal, aby o tom jednali předsedové koaličních stran a příští středu i širší koaliční zastoupení. Ne o konkrétních parametrech jednotlivých reforem, ale o tom, jestli všechny koaliční strany míní dodržovat koaliční smlouvu a programové prohlášení vlády. Přece nemá smysl, aby se Jiří Čunek vracel do vlády, která bude vládnout tři dny, protože z ní odejdou zelení. Nebo tři týdny, protože nebude schopna plnit své programové prohlášení. Smysl to má jen tehdy, když se vrátí do vlády, která bude vládnout do konce funkčního období. To je moje podmínka.
Proberme si to postupně. Já osobně zeleným v tom jejich dlouhodobém sporu s Jiřím Čunkem fandím, ale není mi jasné, proč bych proto měl akceptovat pana Schwarzenberga jakožto hlavního morálního arbitra v této zemi. A delegovat na něj jako občan svůj úsudek. Vy jako premiér k tomu ochoten jste?
Pane Kramere, my oba jsme sice občané, ale v různých rolích: vy jste novinář, já jsem premiér. A jako premiér nesu odpovědnost za udržení a rozvíjení této koalice. Koalici v tuto chvíli ohrožují dvě věci: postoj Strany zelených k Jiřímu Čunkovi a postoj některých poslanců KDU-ČSL k programu této vlády. Jako zodpovědný premiér prostě musím tyto dva příkopy zasypat. Jakmile se to podaří, může se Jiří Čunek vrátit do vlády.
Ale není to vydírání, když jeho návrat podmiňujete loajalitou lidovců k vládnímu programu - tedy něčím, co vůbec nesouvisí s problémy, kvůli nimž před časem vládu opustil?
Vydírání koaličních partnerů není můj styl vládnutí; oba naši menší partneři ve vládě vám určitě potvrdí, že se vždy snažím hledat konsensus. Nechci zastrašovat, ale integrovat. Podívejte se: vládnout koaličně znamená dělat kompromisy a každého z předsedů těch tří stran stojí hodně sil, aby ty kompromisy obhájil "doma". Ale je tu jeden rozdíl: když jste ve volbách získal 36 procent, tak si můžete dovolit krátkodobě nějaké to procento v preferencích ztratit. Něco jiného je, když se vaše preference pohybují těsně nad prahem vstupu do parlamentu, pak vás silně znervózňuje každý pokles, třeba i docela malý. Chci říct toto: tomu momentálnímu vnitřnímu pnutí jak ve Straně zelených, tak v KDU-ČSL rozumím, jako premiér ale nesmím dopustit, aby tato pnutí destabilizovala vládu. Stejně tak nesmím dopustit, aby ji destabilizoval návrat Jiřího Čunka. Pokud bude zřejmé, že jeho návrat koalici rozloží, pak se do vlády nevrátí. Já udělám všechno pro to, aby se do ní vrátil a aby koalice současně posílila!
Buďme konkrétní, pokud jde o tu "neloajalitu" lidovců: vidíte ji v tom, že požadují zrušení regulačních poplatků za zdravotní péči u dětí a důchodců a že nesouhlasí s proměnou fakultních nemocnic na akciovky?
To už jdete na detaily. Dobře, ďábel se skrývá v detailech, já jsem ochoten o nich diskutovat. Ale ne teď. My jsme jasně řekli, že v polovině tohoto roku budeme mít poprvé za celou historii novodobého českého zdravotnictví k dispozici základní údaje o tom, jak ten systém, který jsme nastavili, funguje. A že jsme připraveni provést pak případně nějaké změny, například u novorozenců, u kojenců, u některých skupin důchodců. Prostě ten systém doladit. Ale nemíníme diskutovat o jeho podstatě, protože to by znamenalo bourat transformaci českého zdravotnictví jako takovou.
Můžu do té vaší koaliční diskuse přispět jedním výpadem proti vašemu ministru zdravotnictví?
Neříkejte, pane Kramere, že mě opravdu žádáte o dovolení!
Pan Julínek minulou neděli v České televizi prohlásil, že "se ukazuje, že regulační poplatky ve zdravotnictví jsou téma pro politiky, kteří se chtějí zviditelnit, ale že to není problém pro občany". Pane premiére, my dostáváme do redakce mnoho zoufalých dopisů od občanů - hlavně od důchodců - pro které je to obrovský problém! Proto tenhle výrok pana Julínka považuju za sprostý - mnohem víc, než kdyby ze sebe vychrlil deset vulgárních slov!
Pane Kramere, já teď nechci být osobní, ale vy sám jste mi řekl, že jste kardiak, tedy člověk, který potřebuje dost léků. Takže jste jeden z těch, kteří si ve vlastní peněžence ověří blahodárnost toho pětitisícového limitu, který jsme zavedli. Možná že pro vás nebude ta úspora příliš významná, ale určitě bude velice významná pro mnohé z těch důchodců, o něž se strachujete!
Pane premiére, vy přece víte, že ten limit je švindl, co všechno se do něj nezapočítává
Není to švindl! Jsou lidé - onkologičtí pacienti - kteří už v lednu těch 5000 korun zaplatili v doplatcích na léky, a cokoli navíc ještě letos zaplatí, dostanou vratkou zpátky! Ten systém je nastaven speciálně pro ně, pro těch 250 000 těžce nemocných občanů České republiky, oni jsou ti nejvíc potřební a ti ostatní na ně budou fakticky doplácet. Já rozhodně odmítám to, co jste tu řekl na adresu Tomáše Julínka. Je to přesně naopak, ten jeho systém je stoprocentně solidární a vy matete veřejnost!
Postupme dál proti toku času, pane premiére. Minulý týden jste byl v Americe a přivezl jste odtud příslib brzkého zrušení víz. Ten ale nevypadá tak, jak jsme si ho všichni představovali: že když budeme chtít cestovat do USA, tak si prostě koupíme letenku a poletíme, jako to dělají Němci, Angličané, Francouzi, Italové My budeme pořád muset žádat o povolení ke vstupu a odpovídat na dotěrné otázky, jen to teď místo osobně na velvyslanectví budeme dělat po internetu.
Pane Kramere, vy vážně nevidíte ten obrovský rozdíl mezi potupnou procedurou, při které vás zahrnou nepřeberným množstvím otázek a svléknou vás donaha, a celosvětově standardním systémem, který vás odbaví bleskově a bez jakýchkoli obstrukcí?! Mluvíte o Němcích, o Francouzích, o Italech. Já jsem premiér české vlády, který bojuje za zájmy občanů České republiky! A ti na tom budou při cestování do Spojených států neskonale lépe než doposud - nebudou muset žádat o vízum, nebudou platit poplatky, nebudou muset absolvovat pohovor na americké ambasádě; budou mít v podstatě jen oznamovací povinnost, kterou splní tím, že na internetu vyplní a kliknutím odešlou standardní dotazník. Tahle povinnost se od roku 2009 bude při cestách do USA vztahovat na občany všech členských zemí Evropské unie. Tedy i těch, kteří zatím měli se Spojenými státy, řekněme, totálně bezvízový styk. Pro ně to bude znamenat jisté zhoršení stávajícího stavu, pro nás je to ale nebetyčné zlepšení, na tom trvám, je to to, po čem jsme toužili!
Ty "staré" členské země EU se té změně ale brání, s Američany o tom tvrdě vyjednávají a nám teď mají za zlé, že jsme jim svou partyzánskou akcí vpadli do zad, že?
Tak za prvé: my jsme po celé ty čtyři roky, co jsme členy EU, upozorňovali, že jsme v této věci proti té původní patnáctce v nerovnoprávném postavení. A Evropská unie v tom pro nás - ani pro ostatní nové členy - vůbec nic neudělala, Evropská komise v této věci selhala. Patrně proto, že sytý hladovému nevěří. Za druhé: po bezprecedentním teroristickém útoku na New York a Washington 11. září 2001 a po dalších útocích v Madridu a v Londýně bylo každému jasné, že bezpečnostní situace ve světě se zásadně změnila. Ve všech západních zemích se začalo diskutovat o tom, jak co nejvíc zmenšit riziko pronikání teroristů, a přitom zachovat svobodu pohybu. V Americe ta diskuse loni vyústila v přijetí zákona, kterým Kongres zpřísnil bezpečnostní standardy pro zahraniční návštěvníky. To se mnoha evropským zemím pochopitelně nezamlouvá, což je také důvod onoho počátečního šumu kolem toho memoranda, které jsme minulý týden ve Washingtonu podepsali. Nicméně za třetí: v posledních dvou až třech dnech ten šum utichá; zdá se, že Evropská komise nakonec pochopila, že my nemůžeme stále jen ustupovat tomu, co je výhodné pro jiné. A že dokonce už i připouští, že ten náš krok byl průkopnický!
Byl průkopnický v tom, že jsme porušili směrnici, podle níž jsou jednání s nečlenskými zeměmi o vízových záležitostech v kompetenci Unie?
Nikoli, protože toto není úplně pravda. Ta směrnice, kterou máte na mysli, stanovuje na unijní úrovni jen hlavní zásady vízového, případně bezvízového styku se třetími zeměmi. Evropská unie respektuje fakt, že Spojené státy americké uzavírají smlouvy o těch to vztazích s každou jednotlivou zemí zvlášť, tedy na bilaterálním základě. Problém byl jen v tom, zda zásady, na nichž jsme se ve Washingtonu dohodli v tom tzv. Memorandu o porozumění, nejsou v rozporu s oněmi obecnými principy EU. Když opadly první vášně, tak se ukázalo, že v rozporu nejsou. Teď bude záležet na tom, aby s nimi nebyly v rozporu ani technické podrobnosti, o nichž se bude dál jednat. Podstatné je, že Brusel nyní souhlasí s tím, že budeme se Spojenými státy dál jednat dvoustranně.
Nemůže se přihodit, že těm starým členským státům se podaří udržet si dosavadní úroveň bezvízového styku s USA a že některé postkomunistické země si vyjednají ještě lepší podmínky než my? A že pak na nás všichni dohromady udělají dlouhý nos?
Ne, to se stát nemůže, protože to memorandum není závazný právní dokument. Tam jsou pouze nastavené parametry a ty parametry respektují to hlavní, co Evropská komise chtěla po českých vyjednavačích. Jsou tam explicitní odkazy na pozici Evropské unie. Je tam reciprocita, která v těch to vztazích doposud nebyla. Docílili jsme vyškrtnutí vágních formulek typu "a jiné", umožňujících případné rozšíření množství osobních dat zjišťovaných v tom elektronickém dotazníku. Evropská komise dnes už ví, že to memorandum je dobrý základ pro další jednání, jak toho na unijní úrovni, tak těch bilaterálních.
Tak pojďme k dalšímu tématu, o kterém jste v USA jednal - k radaru.
Pane Kramere, ta moje cesta měla mnohem významnější obsah, než jsou ty věci, které si z ní vytahali novináři. Víza i radar jsou důležitá témata, ale hlavní témata té cesty byla jiná: obrana svobody, obrana lidských práv, strategický dialog, spolupráce ve vědě a výzkumu
Přesto, prosím, mluvme o tom radaru. Co říkáte nedávnému výroku prezidenta Klause, že neexistuje žádný reálný bezpečnostní důvod pro umístění prvků protiraketové obrany na území ČR a že jediným důvodem je potvrzení naší věrnosti Americe? Podepsal byste ho?
Já komentuji své vlastní výroky; výrok prezidenta republiky vytržený z kontextu komentovat nebudu. Názory Václava Klause na tuto problematiku dobře znám a považuji je za dlouhodobě konzistentní. Což o některých jiných lidech říct nemohu. Vláda Jiřího Paroubka ještě 20. června 2006, kdy už byla prakticky na odchodu, schvalovala dokument, který se týkal vybudování raketové základny v České republice! Mluvilo se tam o tom, že "česká vláda poskytne americké straně součinnost při výběru lokalit pro umístění protiraketové základny", kde měly být jak radar, tak rakety. A první kontakty na toto téma proběhly už za vlády Vladimíra Špidly. Takže sestupme na zem: systém protiraketové obrany a naše zapojení do něj je věc, o kterou mělo zájem několik předchozích vlád této země. Tak se pojďme podívat, komu a proč vadí, že o to má teď má zájem moje vláda.
Vadí to velké většině našich občanů. Vy jste o tom teď jednal s prezidentem Bushem a jemu určitě velice záleží na tom, aby u nás dobře fungovala demokracie. A taky jistě nechce, aby Češi vnímali Ameriku jako nějakého nového Velkého bratra, ale aby ji měli rádi. Takže vám patrně řekl: Pane premiére, my u vás nepostavíme něco, co vaši lidé odmítají! Řekl to?
Pane Kramere, nečekejte ode mne odpovědi na podjaté, sugestivně položené otázky; na korektní otázky vám milerád odpovím. Ten Missile Defence Program zahájil během svého funkčního období už prezident Clinton, který je, jak víte, demokrat. Američané si základy toho systému pro obranu vlastního území už vybudovali a teď jde vlastně hlavně o NATO. To je obranný pakt, který má bránit především území svých členů. Jestli budeme mít jeden bezpečnostní standard pro americkou část NATO a druhý, odlišný bezpečnostní standard pro evropskou část Aliance, tak se to NATO začne drolit. Což je samozřejmě v zájmu Ruska. Proto tvrdíme, že bezpečnost a obrana jsou nedělitelné. A když tvrdíme tohle, tak tím automaticky říkáme, že tím třetím pilířem protiraketové obrany musí být nutně pokryta i evropská část NATO. To za prvé. Za druhé -
Nezlobte se, pane premiére, ale já jsem se vás ptal na něco úplně jiného - na to, zda jste s prezidentem Bushem mluvili o tom, že 70 procent lidí u nás ten radar nechce.
Tohle není pravda! Já znám výsledky jiných průzkumů, v nichž se lidé vyjadřovali k tomu, zda by se Česká republika měla aktivně podílet na kolektivní obraně. Tam vyšla jiná čísla. Prostě vždycky záleží na tom, jak tu otázku položíte. S prezidentem Bushem jsme mluvili o ratifikaci té připravované smlouvy. Samozřejmě mu záleží na tom, aby ten proces u nás proběhl legitimně. To ale vůbec neznamená, že o tom musíme pořádat referendum. Americké základny jsou dnes ve čtrnácti zemích Evropské unie a v žádné z nich na to nepotřebovali referendum, schvalovaly to parlamenty, nebo dokonce jen exekutiva. My postupujeme striktně podle naší ústavy. Jestliže vláda takovouto smlouvu vyjedná, tak to přece ještě neznamená, že bude platit. Až ta smlouva bude na stole, půjde do parlamentu a ten ji buď schválí, nebo neschválí. V parlamentních systémech lidé svěřují výkon moci svým voleným zástupcům - podle vás tenhle princip není dost demokratický?!
Já pořád čekám na vaši odpověď na tu jednoduchou otázku, pane premiére: padla při vašem rozhovoru s americkým prezidentem - ať už z vaší, nebo z jeho strany - zmínka o tom, jak se na ten radar dívají občané České republiky?
Ano, o veřejném mínění jsme samozřejmě mluvili. A dokonce jsme diskutovali i o tom, kdo stojí za tím odporem, za těmi všemožnými spekulacemi a mýty. Odkud je to živeno a komu na tom záleží. Přece není samo sebou, že jsou například stále opakovány stejné bludy o zdravotních rizicích, ačkoli bylo jednoznačně dokázáno, že žádná zdravotní rizika neexistují! Podle mne je evidentní, že tady jsou ve hře především geopolitické motivy - že někteří lidé prostě nemají zájem o americkou přítomnost ve střední Evropě. My jsme ale na základě svých historických zkušeností přesvědčeni, že ta americká přítomnost je pozitivní. Samozřejmě o tom musíme vést dialog i s Ruskem - Rusové musí pochopit, proč to je pro nás tak důležité! Já osobně to, pane Kramere, považuji za skoro stejně důležité, jako byl náš vstup do NATO. Tím říkám, že to pro mne je naprosto zásadní záležitost. Budu o to bojovat. Budu přesvědčovat občany i zákonodárce.
Ten radar nás má mimo jiné chránit i proti terorismu, že?
Ano - ať už jde o terorismus státní nebo skupinový.
Jak jde s bojem proti terorismu dohromady to, že jste v Americe udělil premiérské medaile bratrům Mašínům? Nejsou teroristé ti, kteří v "boji za své ideály" vědomě zabíjejí nevinné lidi?
Já jsem tu medaili udělil už šesti lidem, z toho čtyřem v Americe. Posmrtně jsem ji udělil Tomu Lantosovi, což byl velký bojovník proti totalitě maďarského původu, který mnohokrát pomohl Československu a České republice jako předseda zahraničního výboru Kongresu. Druhým člověkem, kterého jsem v Americe vyznamenal v jeho nepřítomnosti a nazval jsem ho kubánským Václavem Havlem, je doktor Oscar Bisset. To je člověk mimořádných kvalit, který by mohl sjednotit roztříštěnou kubánskou emigraci a disent na Kubě, což je potřebné zvláště nyní, když Raúl Castro vystřídal svého bratra Fidela. Čili tato volba byla z mé strany zcela cílená. Do tohoto kontextu boje proti totalitě zapadají i ti zbývající dva, bratři Mašínové. Já jsem o tom samozřejmě velmi dlouho uvažoval, než jsem se k tomu kroku rozhodl. Oni dostali ten boj proti totalitě do vínku od svého otce, který byl zcela mimořádnou postavou našeho protinacistického odboje. A reagovali na to, co se dělo kolem nich: na třídní boj, na válku, kterou ten komunistický režim vyhlásil celým skupinám obyvatelstva! Když někdo něco takového udělá, musí počítat s odporem. A musí počítat i s tím, že kromě těch, kteří bojují mozkem a perem, nebo kteří se upálí, jsou i takoví, kteří vezmou do ruky zbraň. To byli Mašínové.
Jak ten jejich boj vypadal? Zaútočili třeba na velitele některého z komunistických lágrů, spáchali atentát na nějakého významného estébáka nebo politika?
Pane Kramere, kdybyste studoval historii celé té jejich odbojové skupiny, tak byste věděl, že Ctirad Mašín dokonce sám strávil nějaký čas v jednom z těch uranových koncentráků. A oni se ho chystali osvobodit. Ano, oni se připravovali právě k takovým akcím, o jakých hovoříte, snažili se na to získat zbraně a peníze; nakonec se ale rozhodli bojovat v řadách americké armády, protože se mluvilo o tom, že brzy vypukne třetí světová válka. V té americké armádě nakonec oba skutečně sloužili. Víte, já si myslím, že nejlepší článek, který jsem v té nynější polemice o bratrech Mašínech četl, napsal Ivan Medek. On jim tam skládá poklonu za jejich odvahu, ale zároveň jim říká, že by se měli zamyslet nad prostředky, které v tom svém boji použili. A že by měli projevit lítost nad tím, že jich museli použít.
Museli jich použít. Potřebovali peníze na odboj, takže přepadli vůz s výplatami a zastřelili pokladníka, který ty výplaty bránil. Potřebovali zbraně, takže omámili obyčejného esenbáka a pak ho bezbranného podřezali.
To jsou věci, se kterými v obecné etické rovině samozřejmě nelze souhlasit. Ale nemůžete to přece vytrhávat z toho historického kontextu! Když jste ve válce - kterou jste navíc nevyhlásil vy, ale byla vám vnucena! - tak tam prostě platí jiná pravidla. Ve válkách bohužel umírají hlavně nevinní. Uvědomme si, že ti Mašínové se do toho ozbrojeného boje pustili v okamžiku, kdy už na popravištích komunistického režimu zemřelo 75 lidí a desítky dalších zahynuly při pokusu o útěk ze země! Já nepolemizuju s tím, že ten pokladník a ten strážník nebyli žádné opory toho režimu; a už vůbec netvrdím, že to byli zloduchové, kteří si zasloužili, co se jim stalo. Ale polemizuju s těmi, kteří se snaží vyřadit bratry Mašíny - a vůbec otevřený ozbrojený odpor - ze třetího odboje.
Pořád mluvíte o odporu proti režimu. Ale řekněte mi: udělali Josef a Ctirad Mašínové - kromě toho, že loupili a vraždili nevinné lidi - vůbec něco, co by si zasloužilo označení odboj? Komu škodili, když zapalovali stohy s obilím a poškozovali lokomotivy - režimu, nebo obyčejným lidem? Nemyslíte, že tím ten opravdový odboj spíš diskreditovali?
Otázka je, co považujete za "opravdový" odboj. Co dělali za protektorátu "tři králové", Mašín, Balabán a Morávek? Vyhazovali do povětří vlaky, ničili infrastrukturu toho režimu, destruovali ho materiálně Guerrila, partyzánská válka, je něco jiného než regulérní válka armád na bojišti. Já jsem ty medaile, pane Kramere, udělil bratrům Mašínům a Milanu Paumerovi s plným vědomím toho, že jde o kontroverzní skupinu. Můj zájem byl nastartovat diskusi o třetím odboji, o tom, jaký odpor byl legitimní Vyvolal jsem tu diskusi zcela úmyslně, protože jsem přesvědčen, že nevyrovnat se s minulostí je trestuhodné. Nevyhodnotit to, co tady bylo, nepojmenovat to, nechtít po historicích, aby se tím zabývali, neučit o tom děti ve škole - to všechno znamená říkat si o to, aby se ty věci opakovaly. Proboha, co bych to byl za premiéra, kterému leží na srdci svoboda a ochrana lidských práv v Barmě-Myamaru, na Kubě, v Bělorusku a dalších podobných zemích, a nesnaží se udělat všechno pro to, aby se jeho vlastní země poučila ze své historie?! Já jsem tu diskusi vyvolal zcela vědomě, zcela cíleně, aniž bych si přitom osoboval právo na nějaký hodnotící soud. Kdybych to neudělal - právě teď, kdy si připomínáme 60. výročí událostí, které nás uvrhly do čtyř desetiletí nesvobody! - tak bych se musel sám před sebou stydět.
Námitka č. 1, pane premiére: když někoho vyznamenáváte, tak tím samozřejmě vynášíte hodnotící soud, ne že ne. Námitka č. 2: mně to vaše vyznamenání bratrů Mašínových připadá jako pokus uzavřít tu diskusi o nich, ne ji nastartovat. Přiznám se, že by mi to bylo celkem jedno, kdybyste si tu medaili uplácal doma z moduritu a kdyby se jmenovala Topolánkova. Ona se ale jmenuje premiérská, a vy ji tím pádem udělujete za nás za všechny. To mi jedno není.
Takže za prvé: myslím si, že těch šest lidí, které jsem tou medailí vyznamenal, tvoří dobrou skupinu. Každý z těch lidí je nositelem trochu jiného životního příběhu, ale všechny ty příběhy jsou o touze po svobodě, o boji za demokracii a za práva lidí. Za druhé: ta premiérská medaile je plaketa, jejíž hodnota je čistě symbolická. Já tu symboliku nepopírám a nestydím se za ni, pane Kramere. Naopak: jestli by po mně zůstalo jenom tohle - odstartování té diskuse o třetím odboji - tak bych byl na to pyšný. Ne na sebe, protože já jsem jenom špička toho ledovce, ale na tuto politickou reprezentaci: na to, že měla odvahu vyrovnávat se s minulostí.
A neděláte si hlavu z toho, že ten váš krok rozhořčil i řadu bývalých disidentů, chartistů, že proti němu protestoval i Český helsinský výbor?
Ne, protože jsem na druhé straně zaznamenal celou řadu pozitivních vyjádření z tohoto prostředí, za všechny se zmíním o Petrušce Šustrové. To znamená, že se mi podařilo to, co jsem chtěl: vyvolat diskusi. Zkuste to pochopit, pane Kramere: já nechci dělat tlustou čáru za minulostí. Nevolám po tom, abychom se všichni milovali. A otevřeně říkám, že mě zajímají hlavně ti lidé, kteří jako já věří ve svobodu a v demokracii. S nimi jsem vždy připraven diskutovat.
Hmm, tak pojďme nakonec k tomu našemu společnému dluhu, pane premiére. Můžete stručně zhodnotit průběh a výsledek prezidentské volby?
To velice jednoduché. Dopadlo to přesně tak, jak jsem od začátku chtěl, aby to dopadlo - Václava Klause zvolila přirozená názorová, ale i zájmová koalice, bez korupce a bez komunistů. Bohužel tomu předcházely neuvěřitelné peripetie, vzájemné osočování a nejrůznější obstrukce, na čemž jsem se sice nijak nepodílel, ale radost jsem z toho samozřejmě neměl, stejně jako ji neměla veřejnost. Ale mám radost z toho výsledku.
Mně připadalo poněkud trapné, když ODS křičela, že jedině tajná volba je skutečně svobodná, a ČSSD křičela, že pouze veřejná volba je poctivá. Co kdybyste vy i oni popravdě řekli, že prostě bojujete o ten způsob volby, který považujete za výhodnější pro svého kandidáta? Možná že i veřejnost by pak akceptovala ty procedurální tahanice a obstrukce jako legitimní politické zápolení, nemyslíte?
Ne, takto to nevidím. Já jsem před tou volbou jasně deklaroval, že tajnou volbu preferujeme proto, že ji považujeme za demokratičtější. To ale samozřejmě platí pouze v případě, že je skutečně tajná. V momentě, kdy se ukázalo, že soupeř chce i při té tajné volbě své vlastní volitele kontrolovat - a dokonce to otevřeně deklaruje - tak ta základní přednost té tajné volby mizí.
Jiří Paroubek před čtrnácti dny na téhle stránce řekl: "Některá zásadní usnesení politické strany musí být závazná i pro její zástupce v parlamentu. Kdyby tomu tak nebylo, nebyla by to politická strana, ale parta baráčníků." Vy s tím nesouhlasíte?
Mně ten citát hezky rezonuje s jeho čerstvým prohlášením, že pokud některý poslanec ČSSD nebude hlasovat proti radaru, tak už příště nebude na kandidátce. Jiný komentář k tomu nemám.
Jak velkou legitimitu má podle vás prezident, který byl zvolen díky hlasům tří přeběhlíků ze sociální demokracie a díky absenci paní Zubové ze Strany zelených?
Za prvé, absence paní Zubové tu volbu neovlivnila, to vy přece dobře víte. Za druhé, k těm přeběhlíkům: když je u nás za přeběhlíka a zrádce označován každý, kdo se odváží mít vlastní názor a stát si za ním, tak to podle mne vypovídá o jediné věci - o velice nízké úrovni naší demokratické kultury.
Chcete říct, že kdyby některý volitel ODS v té volbě zvedl ruku pro Jana Švejnara, jako ji Evžen Snítilý zvedl pro Václava Klause, tak byste mu poklepal na rameno? Místo abyste s ním tvrdě zatočil?
Pan Snítilý je člověk, kterého si nesmírně vážím za to, že dokázal odolat neuvěřitelnému tlaku. Rozhodl se volit Václava Klause a nakonec ho volil. Já mám ve své straně spoustu problémů, pane Kramere. Poslanci a senátoři ODS nejsou ovce, často se stává, že s některými tvrdě diskutuji a přesvědčuji je, aby hlasovali tak či onak. Ale nikdy bych si nedovolil "přesvědčovat" je brutálním nátlakem, natožpak je kontrolovat. Kdo dělá tohle, není demokrat, pouze si na něj hraje. Já si na demokracii nehraju. Já ji bráním.
Uvědomujete si, pane premiére, že byste těžko našel někoho, kdo si nemyslí, že pan Snítilý volil Václava Klause proto, že byl vydírán nebo podplacen nebo obojí? A že to podezření z jeho zkorumpování logicky padá na vás a na lidi ve vašem okolí?
Kdybyste trochu viděl do toho zákulisí, tak byste věděl, že to bylo přesně naopak. Ano, Evžen Snítilý hlasoval, jak hlasoval, mimo jiné i proto, že už měl plné zuby vydírání, ale my jsme nebyli ti, kdo ho vydíral. A on určitě není ve své straně jediný, kdo má pocit, že s ním není zacházeno jako s myslící bytostí - neřku-li poslancem! - ale jako s "kusem" ve stádu. Nechtějte ode mne žádný jiný komentář. Já jsem hrdý na to, že jsem naše poslance a senátory vůbec nemusel přesvědčovat, aby volili tak, jak volili. A jsem hrdý, že ta volba proběhla takto. Že všichni viděli, že nic z toho, o čem se celou tu dobu spekulovalo v zákulisí, prostě nebyla pravda.
Jak z té prezidentské volby podle vás vyšla ODS? Kolik pudru jste vy a váš první místopředseda spotřebovali na zakamuflování šrámů po té otevřené konfrontaci, k níž mezi vámi v jejím průběhu došlo?
Určitá míra konfrontace mezi předsedou a člověkem, který si myslí, že by mohl být jeho nástupcem, je přirozeným jevem v každé politické straně. V případě nás dvou tohle ale prezidentská volba nijak neovlivnila. Pavel Bém a já se normálně scházíme na různých stranických grémiích a normálně dál diskutujeme o konkrétních věcech a o konkrétních politických postupech. Nepopírám, že ty diskuse jsou někdy docela vehementní ale odmítám tu vaši spekulaci, že něco kamuflujeme.
Tak se zeptám ještě jinak: myslíte, že vaše pozice v čele ODS je po té volbě silnější, nebo slabší, než byla před ní?
Já si myslím, že moje pozice v ODS byla před tou volbou a je i po ní taková, jakou si zasloužím. To znamená silná.
(Autor: Alexandr Kramer)
