Občan Havel

Jana Dědečková

Z kina mám už od ranného mládí neskutečnou fobií. Poslední film, který jsem v kině viděla před listopadem 1989 byla Sexmise a potom dlouho nic, pokud ovšem nepočítám premiéru Špačkova filmu o televizní krizi. Jen z přátelství k Deaně Jakubiskové jsem se odhodlala k návštěvě moderního multikina loni, když uváděli Bathory. Ten kulturní zážitek jsem si ale raději měla nechat ujít. Kromě toho, že mě bojovné scény doslova ohlušily, vadil mi sladký pach popkornu, jímž byl zamořen veškerý prostor, ale také návštěvníci, kteří hlučným způsobem lovili ze sáčku své pochutiny. Když jsme s úlevou vycházeli z kina, věděla jsem s jistotou, že to bylo naposledy.

Ani zvědavost na zpracování filmu Občan Havel však nepřekonala mou nechuť a do kina mne nedostala. Byla jsem proto ráda, že televize Nova tento film zařadila do svého včerejšího vysílání a já jsem si mohla připomenout některé euforické okamžiky z počátku 90 let, či ze zákulisních záběrů sledovat vznik některých Havlových postojů a doplnit těmito fragmenty mozaiku jeho osobnosti.

Dokumentární film Občan Havel pochopitelně zobrazoval Václava Havla přesně takového, jak ho chtěl vidět Pavel Koutecký. Proto i diváci viděli Havla jako věčně nesmělého, ostýchavého, přehnaně zdvořilého prezidenta s chlapeckým úsměvem, který nechtěl moc a přijímal ji jen s přemáháním, coby nejvyšší obět vlasti a občanům. Nic, co bychom neznali z Havlova mediálního obrazu, který mu naše média po dlouhá léta vytvářela. Okamžiky Havlových sporných politických rozhodnutí v dokumentu chyběly, stejně jako jeho úzkost před zvolením v roce 1992, kdy podléhal nejistotě tak intenzivně, že musel být pod lékařským dohledem.

Zajímavý byl zákulisní rozhovor, ze kterého vyplývala pro mne zcela nová informace, že tehdejší premiér Václav Klaus bránil vstupu naší země do NATO. Nevzpomínám si, že by se někdy veřejně vyjadřoval proti vstupu do NATO. Vzpomínám si už pouze na skutečnost, kdy komentoval oslavy vstupu postesknutím, že jeho vláda tento akt vyjednala a podepsala … a ČSSD, která byla proti, si přisvojuje zásluhy pořádáním oslav.

Téměř dokonalou ukázkou autoritativního chování Václava Klause s prezidentem Havlem, byl přednesený návrh na postup jednání po volbách 1996, kterému Havel díky své vrozené zdvořilosti jen s obtížemi vzdoroval. Cítil, že on je tím, kdo určuje jak a s kým jednání o nové vládě povede, ale v žádném případě nechtěl, aby jeho chování působilo arogantně, nebo někoho z účastníků urazilo. Dokonalou ukázku svého zupáctví poskytnul divákům Miloš Zeman, který Havlovou slušnost při jednáních mylně analyzoval jako nejistotu, strach a slabost, což ho vybudilo nejen k žoviálnímu chování (dokonce Havla požádal o další becherovku), ale také k servilnímu dodávaní odvahy, či udělování nezištných rad, jak se má Havel vůči Klausovi zachovat. Havel však s jistými rozpaky jeho návrhy odmítnul a zachoval se tak, jak sám považoval za čestné.

Václav Havel je osobnost, která vzbuzuje vášně. Dnes už méně, než když byl prezidentem republiky a lidé odpovědnost za své vlastní osudy přičítali jeho působení. Ne každé jeho rozhodnutí bylo nekritizovatelné, na což se dnes pomalu zapomíná. Byl však, a navždy už zůstane, symbolem sametové revoluce, odvahy a svobody, kterou jsme v listopadu 1989 znovu získali. Přestože film Pavla Kouteckého Občan Havel je mnohem více než objektivním dokumentem o člověku Havlovi, oslavným dílkem o dokonalém prezidentovi, nikomu neuškodí jeho shlédnutí. Obzvláště, když se bude dávat při takových příležitostech, jakou jsou výroční oslavy sametové revoluce. Neboť s Havlem a naší sametovou revolucí je to podobné jako s láskou v dlouholetém manželství. V pěně všedně plynoucích dní, které jsou naplněné starostmi o děti, bojem o chléb svůj vezdejší, či místo na slunci, občas zapomínáme na to krásné jiskření, touhu a euforické pobláznění. Když si uděláme chvilku a dovolíme vzpomínkám přijít do naších duší, poznáme, že se nikde neztratila a je stále přítomná.

Jana Dědečková
Bývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů