Mluvil o ptactvu

Miloš Ondrášek

Sv. František z Assisi, patron zvířat, se v Itálii narodil v roce 1182 a založil řeholní řád Františkánů. Nazýval zvířata svými bratry a sestrami. Pověst praví, že kázal ptákům a ti ho obklopili a neulétli přitahováni jeho hlasem. Mnoho kostelů na celém světě žehná zvířatům v den svátku sv. Františka Assiského - 4. října.

Mluvil jsem s farářem z jednoho předměstí v Melbourne a zeptal jsem se ho, jak probíhalo toto požehnání minulý rok. Řekl mi, že Františkáni v Austrálii jsou poslušní svého patrona, i když jemu osobně to přináší jistý problém, je alergický na kočičí srst a při modlení slzí a kýchá. To ale nevadí, aby kongregace, lidská i zvířecí, se nezúčastnila v hojném počtu. Farnící přinesou ptáky v klecích, přivedou své psí miláčky všech velikostí a plemen, akvarijní rybky v igelitových sáčcích, králíky, morčata, fretky, přišla koza, poník, ale dostihový kůň musel zůstat před vraty, aby nesklouzl na italských dlaždicích. Menažerie by nebyla úplná, kdyby se v pytlících nezúčastnili hadi, ještěři, žáby, škorpioni, pavouci a nechyběla ani kudlanka nábožná. Principál cirkusu přišel s fotografiemi anakondy, lva a slona.

Civilta Cattolica je časopis vydávaný jezuitským řádem v Římě. Při příležitosti svátku sv. Františka z Assisi, přítele zvířat, se před několika lety objevil článek odsuzující komerční kolotoč kolem psů a koček Autor pokládá za morálně pochybené vynakládat nepřiměřeně velké částky peněz za různé zbytečnosti či v salonech psí krásy. Domnívá se, že tyto peníze by měly být věnovány humánním účelům, podpoře hladovějšících dětí a sirotků. „Zvířata nemají práva, ta přináleží člověku“ tvrdí článek. „To neznamená, že člověk může se zvířaty špatně zacházet nebo je týrat, musí o ně pečovat, není jejich majitelem, ale ochráncem“

V Austrálii má 64 % domácností nějakého zvířecícho mmiláčka. Stát Viktorie je jeden z osmi administrativnách oblastí, v jeho správním městě Melbourne se čtyřmi miliony obyvatel, jsem jeden z nich, je psů více než milion. Vyprodukují sto tun exkrementů denně a pro zajímavost dodávám, že fekální kapacita jedné krávy je 12 tun za rok. Jen v některých parcích mohou psi volně pobíhat, jinak psovod musí vést svého svěřence na vodítku, jinak ho pokuta 135 australských dolarů (kolem dvou tisíc Kč) nemine. Kočky musí být pod zámkem od osmi večer do šesti ráno, aby nelovili ptáky a malé vačnatce. Některá předměstí jsou velkorysá, v jedné domácnosti může být až 46 zvířat, v předměstí kde žiji platí maximální počty: dva psi, dvě kočky, 12 kanárků, 12 slepic (jen jeden kohout) a 12 ptáků jiných druhů, dva králíci a čtyři jiní hlodavci O divoce žijících zvířatech se tyto předpisy nezmiňují, na naší půdě se nezvaně usadila vačice, hlučný a o hygienu nedbající nájemník. Tito vačnatci jsou chránéní zákonem, nesmí se utratit, jen odchytit a přemístit do okolního parku. Jejich teritoriální pud je tak silný, že se během dne vráti opět pod domácí střechu tropit neplechu.

V našem předměstí si jakýsi pes vybral k pravidelné střevní úlevě, psovod to ignoroval a zažávací odpad nelikvidoval. Magistrátní úředník marně číhal na zlomyslné a vychytralé zvíře. Na vývěsních tabulích se objevil zatykač na neznámého provinilce, všechny domácnosti dostaly od magistrátu dopis, že takové zlořády se nebudou trpět a viník bude přísně potrestán. Pachatel nebyl nikdy identifikován, obelstil jak starostu, tak i příslušně vyškoleného pátrače po psích potřebách.