Socialistické hašení požáru benzinem

Tomáš Munzi

MF Dnes 18. 12. 2008

Miloš Zeman v nedávném rozhovoru (10. 12. v MF DNES) naznačil, že jestli současná krize něco znamená, tak je to pohřeb neoliberalismu. Střízlivý pozorovatel celého dosavadního průběhu finanční krize, která postupně přechází do reálné ekonomiky, něčemu takovému jen stěží uvěří. Většina ekonomů se totiž na příčinách současné krize shodne.

Mnohokrát novelizovaný Community Reinvestment Act z roku 1977, který začal přikazovat bankám půjčovat i nízkopříjmovým skupinám; manipulativní politika Fedu (centrální banky USA) především od roku 2001, která pomohla „splasknout“ technologickou bublinu prostřednictvím nafouknutí bubliny mnohem fatálnější - nemovitostní. A konečně systematický morální hazard celého bankovního odvětví, který posílil rizikové chování investičních bankéřů. O tom v podstatě sporu není. Každý soudný člověk však vidí, že uvedené příčiny vzniku krize nemají s liberalismem vůbec nic společného. Vina jde jednoznačně na vrub socialistických manipulací s preferencemi lidí.

Kdyby se tak nedělo, nemůže k tomu, čeho jsme dnes svědky, vůbec dojít.

Absurdní plány Ale největší rozpory jsou dnes především v názorech na to, jak současnou situaci řešit. Zjednodušeně řečeno: zdali požár hasit benzinem -tedy dalším a dalším socialistickým přerozdělováním a zadlužováním. Nebo nechat viníky drsně potrestat tím, že si svoje selhání hodně tvrdě „prožijí“. Budoucí a dlouhodobě udržitelný růst prosperity je tak obětován ve prospěch krátkodobého populismu a zdánlivého pragmatismu. Díky gigantickým záchranným plánům tak paradoxně dochází k něčemu, co zní na první pohled až neuvěřitelně absurdně. Velké firmy jsou zachraňovány často i z kapes těch daňových poplatníků, kteří jsou permanentním objektem socialistického populismu. To však není nic nového. Socialističtí vůdci už více než sto let moc dobře vědí, že nelze prodávat myšlenku o konci vykořisťování těm, kteří vykořisťováni nejsou…

A jak se tedy postupující krize projevuje a ještě projeví v naší zemi? Především prostřednictvím poklesu poptávky na západních trzích, která postihuje především exportně závislé průmyslové montovny.

Podivný koktejl Socialistická politika minulých vlád namíchala ve své době hodně toxický koktejl: investiční pobídky privilegovaným, vysoké daňové zatížení, minimální daň pro živnostníky, rozpočtové deficity i v dobách ekonomického růstu a udržování parazitického sociálního systému.

Tím se dlouhodobě pokřivila kvalitativní struktura investic a akumulace kapitálu. Světová finanční krize tento proces jen urychlila.

Ukažme si to například na dalším z absurdních návrhů socialistických populistů - novomanželské půjčky - ty totiž fungují tak trochu jako investiční pobídky. Kvůli umělým vnějším podnětům se žení mnohem více nevyzrálých párů. O to více manželství se nutně stane dočasnou záležitostí a při první vážnější krizi se jich většina rozpadne. Zanechají po sobě potomky, kteří pak vyrůstají v rozvráceném a neharmonickém prostředí. To má dlouhodobě nutně drastický dopad na sociální strukturu společnosti.

Proč to všechno? Socialisté netouží po přílišné prosperitě - proto tak často horují za „udržitelný rozvoj“. Oni především budují dlouhodobý voličský „kapitál“. Ten musí být nutně neharmonický a vykořisťovaný. Jelikož jedině tím podlehne dojmu, že je socialisty „ochraňován“, aby se mu potom odvděčil při volbách. Každá krize je socialisty vždy vítána. Obratně totiž dokážou zaměňovat příčiny a následky. Nejchudší na to jako vždy doplatí nejvíc. Stanou se rukojmími bludného socialistického kruhu, který jednoduše vykořisťuje vykořisťované.