Václav Klaus: Zápisky z amerického severozápadu č. 1

Zápisky z amerického severozápadu č. 1

Václav Klaus

klaus.cz

V pondělí v poledne jsme přiletěli do Portlandu, největšího města státu Oregon, trvalo nám to z Prahy skoro 14 hodin. Je tu pěkné „letní“ počasí, asi 27°C a z okna pokoje hotelu Hilton je vidět v dálce skoro 3500m vysoká hora Mount Hood, něco mezi Araratem a Popocatepetlem. Krásná.

Portland je půlmiliónové město trochu moc průmyslového typu s řekou, kopci kolem, mosty, téměř evropskými vilami a jezdí tu i české škodovácké tramvaje, které dodala firma Inekon. Je to město demokratů, myšleno stoupenců americké Demokratické strany, pak je to údajně „Město růží“, ale žádnou jsem neviděl, dále je to nejzelenější (myšleno ideologicky) město USA, které chce mít 100% elektrické energie z „obnovitelných“ zdrojů a pak je to také město mikropivovarů. Má svou „duši“, Evropan to cítí, není to ona známá prázdnota měst střední Ameriky, downtown je živý, příjemný, podobně jako v Bostonu nebo Filadelfii se tu dá chodit pěšky, není to tedy město aut a obrovských vzdáleností.

V mikropivovaru Bridgeport, který nám doporučil jako povinnost superznalec piva Láďa Jakl, dostanete na tácku osm vzorků piva v malých skleničkách a jedno si máte vybrat. Všechna z nich byla dobrá. Představa o naší pivní výlučnosti je mylná, to vím už dávno.

Odpoledne jsme vyjeli k vodopádu (druhý největší v USA), k řece Columbia a ke krásným lesům a kopcům. Krajina nedramatická (na rozdíl od Arizony či Kalifornie), ale milá a přívětivá. Lidé u vodopádu neuvěřitelně ignorující význam vhodného a slušivého oděvu, něco takového jinde ve světě není možné. Poslední moje zahraniční cesta byla do japonského Tokia, rozdíl v kvalitě a pozornosti k oblékání nemůže být větší.

Večerní debata s organizátory mé cesty byla obtížná, protože jsme oproti nim měli plus 9 hodin a udržet víčka otevřená byl problém. Američany zlobí špatné vyhlídky na zvolení kvalitního prezidenta, stejně jako úmysly vlády zachraňovat Wall Street a tamní bankéře a finančníky, ale byli hrdí na to, že Kongres Bushův záchranný plán zamítl. Chápali to jako výraz toho, že kongresmani poslouchají své voliče, kteří si nic takového nepřejí.

Největším zážitkem dne byl vítr. Odpoledne jsme vyjeli i na malou vyhlídku nad řekou a zažili jsme něco, co středoevropan nezná. Naše klima je totiž příliš normální. Obrovských údolím řeky nepřetržitě fouká vítr odkudsi z Kanady k Tichému oceánu. Vítr byl údajně takový, jako každý den a přesto bylo obtížné stát, vítr s námi hýbal, nebylo možné fotografovat, bál jsem se o brýle i o mobil v ruce. Úplně neznámý pocit.