Duchovní pojetí teletníku Václava Havla
Martin Mařák
Pana prezidenta Václava Havla jsem si dlouho vážil jako člověka i jako intelektuála. S jistým smutkem musím konstatovat, že rozdílnost našich postojů se s přibývajícím časem stále více a více prohlubuje, a vzhledem k tomu, že se ona názorová neshoda dotýká i pro mě naprosto zásadních věcí, tak i vážnost, kterou jsem k němu choval, se nezadržitelně vytrácí. Jsem člověk věřící, tudíž si uvědomuji, že příští věty vzbudí posměch u materiálně založených čtenářů, neboť předpoklady, na kterých vzájemně stavíme myšlenkový svět, se diametrálně liší. Nalezení jakéhokoliv kompromisu je velmi obtížné a z vlastní zkušenosti vím, že je takřka nemožné, přesto se pokusím pokud možno co nejjednodušeji popsat, proč se na Václava Havla zlobím za jeho poslední výrok i za cenu toho, že budu označen za bláznivého podivína, který se v nestřežené chvíli zmocnil počítače zahlcuje net svými šílenými bláboly.
Neznámo, které bychom mohli nazvat Bohem, míním tím nepojmenovatelnou a rozumem nepochopitelnou všepronikající absolutní jednotu, jenž je stejná pro všechna náboženství, ať už se namátkou jedná o bezejmenné tao, o skrytého Boha židovské víry, nebo o nevyslovitelné starých Egypťanů, se rozdvojilo a dalo vzniknout dvěma stranám, jež kladou základ všemu, co můžeme pochopit. Takový je podle mne původ svaté trojice, jež stojí na počátku všeho, co nás obklopuje, trojice, kterou jak křesťané, tak i všechny ostatní zasvěcovací systémy, považují za trojjediné mysterium stvoření, ve kterém jsou navždy provázány absolutno s mužským a ženským principem.
Dvě složky a médiété ( do češtiny přeloženo jako střed), o které hovoří Platon ve svém díle Timaios, jsou podstatou veškerého myšlení, veškeré estetiky, všech výpočtů...... , neboť každá pochopitelná plocha by měla mít alespoň tři části. I světlo je složeno ze třech základních barev, tři tóny vytváří dokonalý akord a konečně, což je závěr, ke kterému jsem chtěl během této zkratky dospět, příroda existuje díky společnému průniku mužského a ženského principu, muž se ženou vytvářejí lidský rod. Podstatu rozmnožování všech živých bytostí tedy můžeme vidět na dělení jednobuněčných organismů, cytokenezi, jež je společná všem buňkám. Chtěl bych tím říct, že v momentě, kdy se nepojmenovatelno samo o sobě rozdělí, vzniká svět. Ten náš je založen na společném vztahu muže a ženy a samozřejmě jejich dítěte, který stát zcela logicky podporuje a zvýhodňuje tím, že jej stvrzuje i právně.
Rodina, při vší úctě k inteligenci bývalého prezidenta, není žádný teletník, a vůbec ji nepovažuji za místo, kde se býci pouštějí ke kravám. Chápu, že to pan Havel myslel s nadsázkou, ale subtilita podobného humoru mi zejména od muže podobných kvalit opravdu uniká, neboť mi připadá jasné, že k tomu, aby rodina mohla vůbec biologicky vzniknout, je heterosexuální pár naprosto nezbytný. Karel s Jirkou ani za použití těch nejrozmanitějších poloh, či sexuálních technik, rodinu nikdy nezaloží. Myslím tím samozřejmě přirozenou cestou, za kterou nepovažuji adopci .
K Zákonu o registrovaném partnerství jsem se již mnohokrát vyjádřil a nemíním v tom pokračovat. I když patřím k jeho odpůrcům, vím, že je součástí patrně nezastavitelného procesu, jímž se ubírá naše stále svobodomyslnější západní civilizace. Jen vývoj sám v budoucnu ukáže, nakolik správná je cesta, která vede k manipulaci a k pozměňování tradičních hodnot, na kterých naše kultura stojí a které jí dovolují přežít a rozvíjet sebe samou.
Rodina, jejíž spiritualitu jsem se pokusil v krátkosti popsat, nám tak dovoluje nahlédnout do mysteria tvoření a zároveň díky ní můžeme osobně prožít mateřství a otcovství, což jsou naprosto zásadní zkušenosti, jež dokáží doopravdy naplnit naše poslání na této zemi a zároveň nám pomáhají k tomu, abychom jednou dospěli k samým vrcholům myšlenkové rovnováhy a moudrosti. Jak už jsem psal výše, trojjediné tajemství je základem nejrůznějších zasvěcovacích systémů, předpokládám tedy, že i zednářského řádu. Pokud je pravdou, že Václav Havel je členem jedné z jeho lóží, jsou podobné výroky znesvěcující symboliku, která dokazuje propojení mikrokosmu a makrokosmu, je základem filozofie a zároveň tím, co lidstvu v holé realitě dovoluje přežít, intelektuálně velmi zvrácené.
Děti totiž nejdou nakoupit ve slevě v supermarketu.
Než se s vámi pro dnešek rozloučím, rád bych přidal krátkou textovou ukázku z krásné skladby „Blood of Eden“ od Petera Gabriela, jednoho z umělců, jejichž tvorba mě provází celým životem: „V krvi ráje spočívá žena s mužem, žena v muži a muž v ženě.
V krvi ráje leží žena s mužem, chceme svazek, oh, svazek ženy, ženy a muže...“ V době, kdy deska vyšla, jsem četl podivuhodný román Gustava Meyrinka „Anděl západního okna“ a během dlouhých meditací, při kterých jsem v pozici zazenu nehybně hleděl do zdi před sebou a hledal odpovědi na otázky o smyslu a původu lidského života, se desítky švábů volně procházely po stěnách a podlaze toho kamrlíku, ve kterém jsem tehdy bydlel, zatímco odpovědi ne a ne přijít. Ale to už je úplně jiná historie.....
