KDU-ČSL 2009: Poslední odysea?

Matyáš Zrno

29.04.2009 Občanský institut

Česká politická krize odhalila rozpory prakticky ve všech parlamentních stranách s výjimkou komunistů, ctících vpravdě leninskou stranickou disciplínu. Žádná strana na tom ale není tak špatně jako strana lidová, rozštípnutá prakticky napůl.


Předseda strany Čunek kontroluje půlku poslaneckého klubu, ministr financí Kalousek druhou. „Klidná síla“ je rozhádaná a „bratři“ a „sestry“ si jdou vpravdě nebratrsky a nesestersky po krku. To, co bylo léta tutlaným vnitřním sporem, přenášejí nyní na plno televizní kamery. Naposledy, když Čunek odmítl podpořit novou „poloúřednickou“ vládu, zatímco Kalousek přispěchal s šesti lidoveckými podpisy pro. Předchozí spor vypukl koncem roku, kdy Čunek navrhl odvolat Kalouska z postu ministra financí, aby nakonec sám ztratil křeslo ministra pro místní rozvoj.

Kdo s kým a proti komu

Dešifrovat kdo proti komu je ještě poměrně snadné. Zjistit, o co vlastně jde, je už obtížnější. Standardní vysvětlení je, že proti sobě stojí „křesťansko-sociální“ křídlo (Jiří Čunek, místopředseda David Macek a spol.) a křídlo „pravicově-liberální“ (Miroslav Kalousek, předseda poslanců KDU-ČSL Pavel Severa a další). Křesťansko-sociální křídlo je ovšem spíše pouze „sociální“(nic křesťanského neprosadilo, vyprofilovalo se spíše bojem proti zdravotnické reformě), zatímco „pravicově-liberální“ je spíše jen „liberální“ ve smyslu liberální ekonomické politiky, eventuelně ještě euroatlantické politiky zahraniční. Dělící linie je mnohovrstevná. Sociálové a liberálové, ano…Ale také profesionálové a amatéři (málokdy to bylo vidět tak jasně, jako při nepovedeném Čunkově pokusu sesadit Kalouska z postu ministra financí) či konzervativci (bohužel jen verbální) a liberálové (tedy ti, kteří zájem o morálně-etická témata ani nepředstírají). A v neposlední řadě jde o rozdělení na „hochy, co spolu mluví“ a (možná naivní) poctivce… Bez ohledu na politické rozpory je jasné, že „Čunkovci“ jako je poslanec Hovorka, Carbol nebo Kvapil nejsou těmi, kdo by domlouvali známým zakázky apod. Což se s úplnou jistotou nedá tvrdit o Kalouskovi, šéfovi lidoveckých poslanců Severovi či poslanci Šustrovi, každoročnímu vítězi o tzv.porcování medvěda (rozdělování státních peněz poslancům na projekty v jejich regionech).

Čistý Čunek?
Sám Čunek se nyní prezentuje jako muž bez zákulisních vazeb na mocné finanční skupiny a lobisty. Bohužel pro něj pozdě. Stejně pozdě jako začal pomalu a nejistě poukazovat na některé kontroverzní Kalouskovy kroky a jeho propojenost s podnikatelským prostředím. Průměrný občan jen těžko chápe, proč Čunek nominoval Kalouska na post ministra financí, pak se dva roky nic nedělo a pak ho chce najednou odvolat. Ne každý má vhled do lidoveckého zákulisí, aby věděl, co a jak a kdo s kým proti komu. To běžnému občanovi zprostředkovávají média. Práce s nimi však nepatří k silným stránkám Jiřího Čunka, nemluvě už o katastrofálním stavu lidoveckého aparátu. Svou roli snad sehrála i „foklarínská“ představa Čunka (který jako řada dalších lidovců je členem hnutí Fokolare), že každý křesťan má své místo, tedy i Kalousek. Otázka samozřejmě je, zda Kalousek je křesťan… To je ovšem věc osobní, nikoliv politická, stačilo by, kdyby Kalousek prosazoval křesťanské zásady. Čunek a další z jeho křídla alespoň věří v Boha, což dává jistou naději, že – až seberou odvahu – křesťanské hodnoty hájit budou. Dosavadní zkušenosti, především katastrofální projednávání Zákona o zvláštních zdravotnických službách, který rozšiřuje potratovou praxi, nejsou příliš optimistické (lidovci zákon na vládě schválili, pak se probudili a slíbili zpětvzetí zákona, k čemuž ovšem dodnes nedošlo).

Lidovecká dilemata

Konzervativec to má zkrátka s lidovci těžké. „Čunkovci“ jsou produktem svého sociálního prostředí. Tedy společensky konzervativního, zároveň mírně protitržního, dosti skeptického k jakýmkoliv zahraničním angažmá. Výsledkem je pak mix typu poslance Hovorky, který jednou nadchne tím, že jako jediný lidovecký poslanec má odvahu účastnit se Pochodu pro život a podruhé zcela šokuje, když je proti pokračování naší mise v Afghánistánu nebo proti americkému protiraketovému radaru. Kalousek je zase muž, jehož ekonomická politika je bezesporu pravicovému srdci bližší než názory „Čunkovců“, ale je propojen s podnikatelskými skupinami a morálně-etické otázky mu nic neříkají (byl to on, kdo prosazoval na vládě potratovou turistiku, protože nechce platit pokutu EU kvůli omezení volného pohybu služeb…). Někde mezi nimi se pohybuje chytrý mandarín Cyril Svoboda, vážný kandidát na předsedu. Politik, který říká, že každá věc má své morální a politické hledisko a on dává přednost vždy tomu politickému…


Psáno pro slovenskou revue Impulz