František Bublan : „Jé, to já nevím !”

Sylva Šauerová

Ad František Bublan, expert ve špatné vládě (analýza Centra strategických studií)

„Odvážný odpůrce komunismu” s „vydobytým odborným kreditem experta v bezpečnostní oblasti”, jak napsalo Centrum strategických studií, v rozhovoru s Jindřichem Šídlem v sobotní MfDnes :


Čím to, že pan Kolář vydržel ve své funkci tak dlouho? Kritika padala ze všech stran: od opozice, prezidenta, vládní KDU-ČSL...

Tlak od koaličních partnerů si nějak neuvědomuji.

Miroslav Kalousek řekl, že Kolář neměl být do své funkce nikdy ani jmenován.

To, co říká pan Kalousek, pro mě není úplně relevantní. …

…

Vy jste se tedy rychle naučil politickou hantýrku "umím si to představit"...

Nevím, nemám se čeho chopit. Ze strany lidovců zněla určitá kritika, ale ta spíš mířila přes policii na mě…

…

…

To není v policii nikdo schopnější než pan Kolář?

To neříkám, já taky těch policistů příliš mnoho neznám.

…

…

Podle toho, co policie předvedla v případě pana Krejčíře, je její elitní jednotka plná úplných amatérů, nebo je totálně zkorumpovaná. Čemu dáváte přednost?

Ten obrázek je vždycky složitější, než se dá jednoduše vyjádřit. …

…

…

Ano, ale pan Krejčíř je kdesi pryč.

To je právě ono. …

…

…

Vy jste také už řekl, že na policejním prezidiu může fungovat "dvojitý agent", který pracuje i pro podsvětí. Jak to tedy je?

Dvojitý agent je asi silné slovo. To vyslovil jeden novinář, já řekl, že jsem tu informaci dostal taky. Už se to šetří delší dobu, zda mohlo docházet k nějakým únikům informací.

A docházelo?

To já nevím. …

Kde je teď Krejčíř?

Jé, to já nevím.

Myslíte, že ho ještě někdy chytíte?

To bude záviset na spoustě podmínek …

…

…

A jak je potom možné, že vaši kolegové říkají "my za to nemůžeme, že jedeme stovkou v protisměru Letenskou ulicí, za to odpovídá jen řidič"?

No, já nevím, jestli se dá zrovna Letenskou jet stovkou...

Jde o princip: proč musí zrovna čeští politici dodržovat zvyk z komunistické éry a jezdit s majákem, když se jejich kolegové ze západní Evropy bez něj běžně obejdou?

To nevím. …

…

…

Ale nizozemský ministr spravedlnosti po Amsterdamu s majákem přece nejezdí?

To je možné, to nepopírám. …

Myslíte, že by se český stát zhroutil, kdybyste jezdili bez majáčků?

Vůbec nic by se nestalo.

A nechcete je tedy zrušit?

Na to je tuším nějaké vládní usnesení, které vychází z nějaké zkušenosti.

Nemohl byste aspoň poprosit ochranku premiéra, aby blízko škol nepředjížděla stovkou přes plnou čáru?

No to můžu, ochranka spadá pode mě …

Pramen : MfDnes, 25. 6. 2005

„Přijetím krátkého mandátu ve vládě s malou důvěrou ztrácí svůj vydobytý odborný kredit a může poškodit svoje další působení v české bezpečnostní komunitě”, tvrdí o Bublanovi anonymní autor, skrývající se pod hlavičkou Centra strategických studií (Revue Politika 5/2005) , a závěrem dodává : „Je však třeba vyjádřit naději, že k zásadnějšímu znehodnocení jeho celkového působení u bezpečnostních složek nedojde”. Myslí to pisatel vážně ?

K zásadnímu znehodnocení Bublanova celkového působení u bezpečnostních složek jeho ročním působením v čele resortu Ministerstva vnitra totiž zcela jednoznačně došlo. Do jaké míry pak došlo i k nenávratnému poškození jeho dalšího možného působení v české bezpečnostní komunitě, ukáže teprve čas. Věřme však, že deklarované předsevzetí ODS provést personální změny v bezpečnostních složkách státu (Právo, 27. 6. 2005) bude skutečně po volbách realizováno.

„Na vnitro přichází český Gauck a nese změnu k lepšímu”, radoval se před rokem poněkud předčasně Jaroslav Spurný v časopisu Respekt a těšil se, že „odvolán bude neschopný policejní prezident Jiří Kolář či zprofanovaný šéf inspekce ministra vnitra Miroslav Borník” (Respekt č. 33/2004). Již první kroky Františka Bublana však vzbudily rozpaky, ty pozdější pak úžas, nechuť a dokonce i komentář o tragédii (O. Neff, LN, 11. 11. 2004). Působení Bublana ve funkci ministra vnitra bylo totiž nepřetržitou sérií stěží uvěřitelných lapsů. Z těch lze výběrově uvést úvodní obhajobou komunistických policejních kádrů, zasahování do způsobu vyšetřování kauzy Kořistka („Já jsem dostal informaci, ze ten výsledek je kladný, že pan Kořistka mluvil pravdu”, Právo s odvoláním na TV Prima, 24. 9. 2004), opakovanou bagatelizaci problémů, krytí špatné policejní práce, krčení ramen nad nezákonným zatčením a prolomením bankovního tajemství, čímž byly jednoznačně tolerovány, a tedy i kryty nezákonnosti policie, neschopnost či nechuť změnit práci inspekce ministra a stíhat úniky informací (ani poté, co se objevily v MfDnes v plném znění výsledky vyšetření poslance Kořistky na detektoru lži, inspekce na žádný únik informaci nepřišla !), korupci či možné provázání policie na organizovaný zločin. Po poslední babrácké (či korupční ?) policejní akci a útěku Radovana Krejčíře se dokonce Bublan podivoval Paroubkovu radikálnímu požadavku („Chtěl ty zasahující policisty doslova nechat šlapat chodník”, MfD, 25. 6. 2005), když bylo evidentní, což sám musel připustit, že „existuje podezření, že někdo z vysokých důstojníků policejního prezidia nějaké informace vynáší” (Právo, 25. 6. 2005). Podpora Jiřího Koláře ad absurdum, až do samého hořkého konce („Můžete mu vytknout nějaké jednotlivosti, ale jako celek to bylo dobré”, MfD, 25. 6. 2005), a to přes neochotné závěrečné přiznání, že „dosavadní organizace je nesystémová”, „často docházelo k nežádoucím duplicitám”,. „musí být nastolena lepší koordinace než dosud” (Právo, 28. 6.), byla již jen smutnou tečkou za všemi již uvedenými selháními.

V době výkonu funkce ministra vnitra František Bublan proslul rovněž (od člena vlády !) dosud neslýchanými výroky („Nezákonný postup policie ještě neznamená protizákonný a to, že se někdy postupuje nezákonně, se také často stává státním zástupcům. Tragédii v tom nevidím …“, ČTK, 9. 11. 2004), z nichž bylo jednoznačně zřejmé, že do pozice ministra vnitra nastoupila osoba zcela nedotčená nejzákladnějším právním povědomím, která si plete právo soukromé s právem veřejným.

Je jistě potěšující, že František Bublan po roce zaznamenal, že dosavadní organizace policie je nesystémová”. Krom Policie ČR by se však jako ministr vnitra měl ovšem intenzivně zabývat rovněž systémovým řešením bezpečnosti země. O tom však veřejnost za celý rok neslyšela jedinou větu.

Je otázkou, jaké má Centrum strategických studií nároky na způsobilost člověka, vykonávajícího funkci v jednom z nejvýznamnějších a nesledovanějších resortů. Výroky „Jé, to já nevím !” a zjevná bezradnost, která ministra provázela po celé období výkonu funkce - po patnáctileté praxi v bezpečnostních složkách (!) - mohou nicméně jakéhokoliv pozorovatele přesvědčit o kvalitě šéfa resortu jen stěží. Je jisté, že František Bublan se osvědčil jako loajální státní úředník a Stanislav Gross mu nepochybně vděčí za mnohé (vpomeňme znovu kauzu Mlýn). S jistou úlevou dodejme, že sám by se patrně nebyl ochoten podílet na nezákonných policejních praktikách. Po Stanislavu Grossovi podstatná změna. Jsou toto však dostatečné předpoklady pro výkon funkce ministra vnitra ? František Bublan byl možná dobrým ředitelem krajské expozitury kontrarozvědky, možná byl i dobrým ředitelem rozvědky. K hodnocení jeho práce je však nutno přistupovat s opatrností : nevíme o ní totiž zhola nic, snad jen to, že jeho jméno nefigurovalo v žádných mediálně prezentovaných skandálech. Nevíme však rovněž nic o jeho případných pracovních úspěších, byly-li jaké. Posoudit by to mohli pouze jeho nadřízení (Grosse v tom však nelze považovat za směrodatného) či zákonem určení další příjemci zpravodajských informací, nikoliv však Centrum strategických studií.

Autor pojednání by měl rovněž vědět, že ne každý, kdo pracoval 15 let v bezpečnostních složkách, může být nazván „expertem”. Zdá se, že jedinou skutečnou Bublanovou chybou – podle Centra strategických studií – byl jeho nástup do „špatné vlády”. Jistě, František Bublan MĚL v létě 2004 vědět, kdo je Stanislav Gross. Nebylo to však pro něj dostatečným varováním. Své budoucí kariéře by lépe posloužil, kdyby zůstal v ÚZSI ve stínu mediálního zájmu. Nabízí se proto otázka, zdali měl tak chybný úsudek či zda natolik převážily jeho osobní ambice. V každém případě je nutno konstatovat, že „expert Bublan”, „český Gauck,” změnu k lepšímu nejen že doposud nepřinesl, ale dopustil se tolika selhání, že celkové hodnocení musí znít : nedostatečně.

1. července 2005