Vrátíme-li se k vystoupením politiků z přelomu roku, nemůžeme přehlédnout, jak mimořádný důraz byl věnován příští volbě prezidenta ČR. Zrekapitulujme tedy současný stav : Prezident ČR Václav Klaus potvrdil svou příští kandidaturu (TV Prima, Nedělní partie, 20. 11. 2005, LN, 16. 12. 2005). Václav Havel prohlásil, že kandidovat nehodlá (i kdyby chtěl, stejně by nebyl zvolen - pozn. zprac.), přestože zaslechl, že „někteří se jeho návratu bojí a to jej těší”. „Zemanové, Klausové a Havlové mají tento prostor už konečně uvolnit mladším lidem”, soudí (LN, 17. 12. 2005). Opakovaně doporučil Šimona Pánka nebo Rút Kolínskou (LN, 17. 12. 2005, Otázky V.M., ČT 1, 1. 1. 2006), o nichž musí vědět, že i ti jsou naprosto a jednoznačně nevolitelní (ať by šlo v budoucích prezidentských volbách o parlamentní či přímou volbu). Podporu premiéra Jiřího Paroubka má Miloš Zeman (MfD, Právo, 21. 12. 2005).. Osobně si myslí, že „Miloš Zeman by získal sto procent všech soc. dem. poslanců a senátorů a že tady není jakýkoli důvod k obavám”. „Myslím, že ani on o to nemá obavy,“ uvedl Paroubek (Právo, 21. 12. 2005). Expremiér Zeman zatím tvrdí, že o účasti v prezidentské volbě neuvažuje : „Prezident je volen v tajných volbách, a jak se v minulosti ukázalo, deklarativní podpora je něco úplně jiného než podpora faktická…Už jsem to vysvětloval mnohokrát, ale doplním ještě jeden argument. Většina z těch 27 poslanců sociální demokracie, kteří přispěli ke zvolení Václava Klause, je, jak se zdá, na volitelných místech kandidátek ČSSD pro volby v roce 2006. Přece nebudete předpokládat, že tito lidé by se zachovali jinak, než se zachovali v roce 2003” (MfD, 3. 12. 2005). „Počkejme si na to, jak dopadnou volby do Sněmovny,“ prohlásil naposled (MfD, 3. 1. 2006). Jak si tedy stojí Miloš Zeman ? Podívejme se na to očima vybraných aktérů politické soutěže a některých komentátorů českého tisku :



Rozhovor Alexandra Mitrofanova se Stanislavem Grossem (Právo, 19. 12. 2005)
* Na středočeské konferenci zaznělo, že ČSSD má v příštích sněmovních volbách dvojí úkol: nedopustit příchod ODS do vlády a vyměnit na Hradě Václava Klause za sociálního demokrata. V této souvislosti se v soc. dem. mluví o kandidatuře Miloše Zemana. Jak pohlížíte na tuto možnost?
Až přijdou prezidentské volby, tak soc. dem. by měla mít svého kandidáta.

* Neřekl jste, jestli podle vás to může být Miloš Zeman.
Určitě je jeden z lidí, kteří by to mohli být. Ale nepochybně není sám. Možná by stálo za to, aby se někdo zeptal Jiřího Paroubka”.

Komentář Alexandra Mitrofanova „Pukrlata doleva a nový člen klubu“ : „...Oficiální stanovisko zatím ČSSD nezaujala a navenek hovoří o možnosti, že na Hrad nominuje svého expředsedu. Jsou ale slyšet i jiné hlasy. Lidé blízcí Paroubkovi již několikrát naznačili, že jde pouze o pacifikaci neklidného důchodce, aby příliš neškodil před volbami, a že by zájem o funkci hlavy státu mohl mít sám současný premiér. Nejdále šel Stanislav Gross. Na rozdíl od aktivních politiků nemá důvod brát si servítky. Má však důvod v rámci své msty, o níž mluvil na sobotní krajské konferenci soc. dem. ve středních Čechách, kopnout do Zemana, který ho také mlátil hlava nehlava. A tak Gross v rozhovoru pro náš list sice stále ve svém šalamounském stylu, ale dost srozumitelně říká: Zeman na Hrad? No já nevím. A už jste se ptali Paroubka, jestli náhodou nemá on sám zájem? Václav Klaus má těžší pozici než Miloš Zeman. Už svou kandidaturu vyhlásil. Jeho kolega z klubu zbytnělého sebevědomí naopak ke svým prezidentským ambicím neříká veřejně nic kromě toho, že to je nesmysl. Bodejť. Musí vědět, že nový člen jejich klubu nesplňuje jen podmínku hypertrofovaného sebevědomí. Vyrovná se otcům zakladatelům i v dalším základním kritériu. Nezaváhá ani chvíli, pokud usoudí, že pro jeho politický zájem je třeba obětovat dočasného spojence. Jinými slovy, když bude chtít Paroubek kandidovat na prezidenta, pošle Zemana bez lítosti do politického důchodu. Teď už doopravdy“ (Právo, 19. 12. 2005).

Rozhovor Alexandra Kramera s Jiřím Paroubkem (Právo, 7. 1. 2006)
...
* Už jste řekl, že vaším osobním kandidátem je Miloš Zeman, pokud o to bude stát. Myslíte, že se v tom shodujete s většinou spolustraníků?
Zatím jsem to příliš netestoval, ale pokud jsem s lidmi na to téma hovořil, tak ty názory byly různé. Často jsem se dokonce setkal s názorem, že kandidátem sociální demokracie na prezidenta bych měl být já.

* A co tomu říkáte?
V téhle chvíli si tu myšlenku vůbec nepřipouštím. Jiná věc by byla, kdyby Miloš Zeman nebyl ochoten do toho jít, to za prvé, a za druhé, kdyby sociální demokracie měla jiného vhodného kandidáta na premiéra. Pak bych o tom možná v krajním případě začal uvažovat.

Komentář Martina Fendrycha : „Abychom nezapomněli: i Jiří Paroubek držel novoroční projev. (Že by toužil po prezidentském křesle?) Těsně před půlnocí mluvil v minimálně sledované parlamentní televizi 24cz. Žádal „vymýcení jedovatého býlí korupce“. To už je v ČSSD taková tradice. …” (Týden č. 2/2006).



Komentář Jana Štětky : „…Složitější situace ovšem nastane, bude-li po červnových volbách schopna vládu sestavit levice. Lze si totiž představit, že by komunisté byli za protislužby ochotni o dva roky později pomoci prosadit na Hrad čtyřiašedesátníka Miloše Zemana, na to ale s největší pravděpodobností nebudou mít samotné ČSSD s KSČM dost sil. Levicová většina ve sněmovně může být těsná, přičemž v Senátu má dnes dokonce výraznou menšinu. A na tom obměna třetiny horní komory po senátních volbách v příštím roce těžko něco změní. Bez kompromisu s pravicí, nebo alespoň se skupinou středových senátorů, tedy prezidenta pravděpodobně zvolit nepůjde. To ovšem z kandidatury Miloše Zemana dělá stejně planý předvolební trik (vně i dovnitř ČSSD), jakým byl nereálný Paroubkův příslib komunistům, že bude zrušen lustrační zákon. I v případě Zemana bude mít Paroubek alibi, že pro věc učinil maximum, ale že objektivní překážky plán zhatily. Už dnes je jasné, že Zeman je neprůchodný: Paroubek se však vydal jinou cestou. V ČSSD se mluví o jeho osobních prezidentských ambicích, pro něž získává významného spojence v bývalém prezidentovi Václavu Havlovi. Podkuřovací taktika mu vychází: ačkoli má současný předseda vlády na hony daleko k někdejšímu „panu čistému“ Vladimíru Špidlovi, povedlo se mu váhavého Havla přesvědčit, že je pro republiku menším zlem než Klaus. Důvod spojenectví? Paroubek by sice nebyl bez šancí vyhrát proti Klausovi i v přímé volbě, ale v Parlamentu by mu rozhodující hlasy „havlovské“ skupiny centristických senátorů přišly vhod. Chytrým tahem od předsedy vlády bude i to, když vstoupí do ringu teprve tehdy, až se jasně ukáže neprůchodnost Miloše Zemana. Na rozdíl od časů špidlovské emancipace by tím nezpůsobil rozštěpení strany. Naopak by Paroubek měl až do poslední chvíle jistou Zemanovu podporu …” (Euro č. 2/2006).


Komentář Jana Štětky ovšem navozuje dojem, že Miloš Zeman bude ve hře pouhou trpnou figurkou. Nebude. Miloš Zeman si své situace nepochybně je a musí být vědom. Navíc, jak sám říká, zná své papenheimské a upozorňuje, že „deklarativní podpora je něco úplně jiného, než podpora faktická“. Takže přes prezentovanou shodu s Jiřím Paroubkem se téměř současně dozvídáme se také to, že „kolem Paroubka jsou nášlapné miny“ v podobě jeho poradců, tedy těch, kteří „tak úspěšně radili Špidlovi či Grossovi“, že „aféra s Grossem neskončila“ (nečte noviny /podobně jako Havel/, ale „vychází ze svých dedukcí, možná i ze své intuice”) a obává se, že „sociální demokracie volby nevyhraje”. V této své prognóze se „snaží být realistický” (vše MfD, 3. 12. 2005). Znalec sociálnědemokratického prostředí Alexandr Mitrofanov pak píše o tom, že „Zeman oslabuje Paroubka“ (Právo, 6. 12. 2005) a na knižních pultech se již brzo ocitne expremiérova kniha „Vzestup a pád sociální demokracie“, před níž se sociální demokracie již předem klepotá. Píše proto : „Zemane, zdrž knihu !“ (Právo, 23. 12. 2005). Miloš Zeman je ale zkušený politik a ví, co dělá. A paměť má jako slon. Nepochybně nezapomněl ani na svůj boj s Paroubkem o předsednické křeslo v únoru 1993, ani na jeho minulá slova, že „politika, tak jak ji předvádí Zemanovo vedení, je bezperspektivní“. Máme se ještě na co těšit.