TURBONEGRO: I God Erection (stojí mi péro)
Martin Mařák
Sakra, odkud začít v té dnešní politicko-korektní době styl po Mnichovu 38 nás vyrušil nacionalismus a v šedesátém osmém nás zase přepadl komunismus, což hraje do noty euro-federalistům budujícím velkou socialistickou Evropskou unii, ------- nebo co. Ach jo, znáte to, jediný správný boj proti možné válce v Evropě je boj s nacionalismem, tedy idea nadnárodní Unie. No a pak to Srbsko, které kvůli samostatnosti Kosova bombardoval kapitalismus a ta Gruzie, kterou asi přepadlo globální oteplování a tak. Ale to je všechno jedno, hlavně, že jsem se nedostal do situace jako ten nezávislý novinář Magomed Jevlojev v tom tzv. demokratickém Rusku, jenž před pár dny "nepřežil setkání s kulkou" po návratu ze západu do rodné vlasti, jak ironicky podotkl oficiální ruský deník.
Hmmm, ale k věci, na muzice je skvělé to, že se pořád nějak vyvíjí. V momentě, kdy si myslíte, že už vás nic nemůže překvapit, tak narazíte na parádní kapelu, která vás totálně sejme. No a něco podobného mě potkalo před několika měsíci, když jsem si přečetl rozhovor se zpěvákem deathpunkové kapely Turbonegro z Norska. Ty vole, hustý typ, napadlo mě hned. A když jsem mrkl na net, abych se trochu dostal do obrazu, bylo vymalováno.
Ale po pořádku. Nějaké detaily o vzniku Turbonegro (původně se jmenovali Nazipenis) si můžete bez problémů najít taky, na netu je jich všude plno. Jedná se o starou punkovou kapelu, která hrála v malých zaplivaných klubech až do doby, kdy jejich zpěvák vážně onemocněl a nahradil ho jeho kámoš tlusťoch Hank. S jeho příchodem se změnilo vlastně jen to, že celý fenomén deathpunku byl konečně definován a doveden k dokonalosti, v punkových klubech totiž ještě hráli pěkně dlouho.
"Deathpunk je, když pár mongoloidů v tričkách Black Flag hraje jako Slayer, a jsou přesvědčeni o tom, že to zní jako Ramones," podotkl k tomu Happy Tom, baskytarista kapely. Nevím, jestli si pod tím dokážete představit něco konkrétního, ale docela to sedí.
Poté, co definovali hudební styl, přišel na řadu vizuální vzhled bandu. Zkoušeli ledacos od imitace nacismu až po načerněné obličeje s černými afro parukami styl 70. léta, což docela bavilo černé Američany z Bad Brains, se kterými jednu dobu koncertovali. Nakonec však dostali docela zajímavý nápad. Bylo to v dobách, kdy hráli po Evropě v síti klubů norských hardcore bandů jako Much Hate, Kafka Process a podobně.
"Docela často se stávalo, že jsme vyvolali hromadu rozpaků, když jsme se objevili na scéně. V Německu dokonce několikrát zrušili náš koncert. Když nás uviděli pořadatelé s těmi kníry a džínovýma bundama, mysleli si asi, že jsme fízláci v civilu," vzpomíná Happy Tom.
"Na jejich vkus jsme byli málo alternativní. OK, řekli jsme si, když chcou alternativu, budou ji mít. Změnili jsme se v bandu buzerantů (smích). Jehova zakázal prdelní díru."
Důležitější však bylo, že Turbonegro vydali desku "Ass Cobra", kterou Jello Biafra z amerických Dead Kennedys označil za nejlepší evropskou rockovou nahrávku všech dob. Půl hodiny hrubého nářezu a naprosté dekadence, gejzír nenávisti k celé společnosti a naprostý nihilismus s budoucími hity jako "I Got Erection", "Denim Demon", "Turbonegro Hate the Kids" a podobně, to vše v podání nalíčených a zmalovaných skákajících a řvoucích agresívních homoklád v džínových oblečcích. Nezastavili se před ničím a docela dobrou prdel si na albu udělali i z ikony anarcho-punku, Steve Ignoranta z britských Crass.
"Prostě se nám líbí, jak jsou lidi zmateni naší sexualitou," pokračuje Happy Tom.
"Zpočátku jsme si mysleli, že nám tam u nás rozmlátí držky. Pocházíme ze stejné díry jako všechni ti extremističtí blekmetaláči, co v devadesátých letech zapalovali kostely a vraždili se mezi sebou. Jak je zastrašit, říkali jsme si. Jediná věc, ze které mají dodnes hrůzu, jsou buzeranti. Kupodivu je náš koncept nakonec zaujal. Třeba Butcher z Mayhem řekl, že Mayhen všichni považují za čistou inkarnaci zla, ale podle něj jsme ještě horší."
"No jo," navazuje Hank: "Kdyby všichni praktikovali anální sex, lidstvo by vymřelo." (smích)
Kapela vyměnila bubeníka a přijala do svých řad kytarového čaroděje Euroboy, což je hudebně posunulo někam úplně jinam. Nahráli další desku "Apocalypse Dudes". Hank přestal křičet a konečně začal zpívat, no a všechny jejich snahy začaly směřovat k jednomu cíli, začít hrát punk na stadionech, což se jim nakonec podařilo. O "Apocalypse Dudes" se již nedá říct, že by se jednalo o čistě punkové album. Tvorba Turbonegro stále vycházela z kapel typu starých Stoogies Iggyho Popa a Ramones, ale výsledný mix okořenil i normální americký rock a konečný výsledek dospěl do formy zatraceně dobrého vyspělého bigbítu. Jak se dalo čekat, Turbonegro se rozjeli na dlouhé koncertní šňůry a sály, ve kterých hráli, byly neustále větší a nacpanější novými fanoušky. Jenomže, jak už to tak v životě chodí, Hank neunesl svou závislost na heroinu, na jednom z koncertů explodoval a skončil v blázinci. Atmosféra v kapele již stejně byla neúnosná, ostatní členové lítali na kokainu a chlastu a negativní vibrace způsobené šíleným životním stylem stejně musely jednou dospět k tomu, co se pak stalo. Turbonegro se rozpadlo a vstoupilo do říše legend.
Čas plynul a jejich desky se prodávaly stále lépe, navíc vyšel jeden živák, dvd kompilace jeden best of a tribute s názvem Alfa Motherfuckers, na kterém hrála spousta známých kapel jejich songy. Ba co víc, v Německu vznikl jejich fan klub "Turbojugend", který se rychle rozšířil po celém světě. Došlo ke kuriózní situaci. Skupina, jež ukončila existenci, měla stále početnější základnu fanatických obdivovatelů a prodej jejich desek rok od roku vzrůstal. No a vyvrcholilo to tak, že Turbonegro dostali přislíbenou nečekaně obrovskou hromadu peněz za to, že zahrají na jednom z velkých festivalů v Norsku. Všichni byli nakonec pro, i Hank, který pracoval na severu Norska jako dřevorubec a odvykal si od tvrdých drog. Show must go on. Následovalo turné po USA s Queens Of The Stone Age, Turbonegro nahrávají další desky, dodnes nepřestávají koncertovat a dokonce si je na své turné pozval Marilyn Manson.
A proč o tom všem píši? No to je jednoduché. V dnešní postmoderní době je prostě všechno postavené na hlavu styl nepřepadli nás v tom šedesátém osmém Rusáci, ale jakási komunistická ideologie a tak.... V momentě, kdy přestávají existovat tradiční hodnoty, vítězí rokenrol s nacistickou helmou a skákající obézní buzna na pódiu, nebo co, sranda musí být a tak...Vždycky jsem si myslel, že u nás nemá cenu zpívat anglicky, protože prorazit na anglo-americkém trhu z ciziny je nemožné. No a jak vidíte, spletl jsem se, zázraky se dějí. Je však pravdou, že za tvorbou Turbonegra stojí hromada poctivé dřiny, jsou to opravdoví muzikanti a přišli s ojedinělým konceptem a neotřelým hudebním nápadem, kde se míchá vulgarita s kýčem v koktejlu s mačismem a politickou nekorektností. Jestli jsou, nebo nejsou buzeranti a jestli hrají, nebo nehrají ten pravý punk, tak to už opravdu vůbec neřeším. V Norsku vyšla 500-ti stránková kniha o kapele a stala se největším bestselerem roku. Pro jeden francouzský časopis k tomu Happy Tom prohlásil: „Nezapomeň, že jsme jako Johnny Hallyday u vás , my jsme vlastně takoví norští ZZ Top. Všichni u nás znají "I Got Erection".
"To jo, jsme noví Ramones, Turbonegro je bar mitzvah rokenrol," podotkl k tomu Hank.
Turbonegro na youtube:
http://fr.youtube.com/watch?v=KNHHZ_dZn6Y
