Kdyby se diskuse nekonala, o nic bychom nepřišli ?

Sylva Vaněček Šauerová

Motto :
Bohumil Doležal : „Duel Klause a Švejnara překonal všechna očekávání. Poněkud mne konsternuje, že ohlasy komentátorů jsou tak vyhýbavé a rozpačité, vždyť sociální demokraté předvedli něco zároveň neohrabaného a krajně neslušného a v podstatě naběhli Klausovi na vidle ...“ (lidovky.cz, 30. 1. 2008).
Jana Dědečková : „Jen těžce se novináři smiřují s tím, že s velkou převahou vyhrál a byl mnohem přesvědčivější současný prezident Václav Klaus. Najednou jsou opatrní ve svých soudech a soustředí se pouze na oblečení kandidátů, selhání senátorů ČSSD a špatně připravené otázky ...“ (virtually.cz, 30. 1. 2008).


Obávám se, že konsternován být nelze, uvážíme-li, co ten který novinář v posledních dvou měsících osobně do prezentace Jana Švejnara nainvestoval. Nelze popřít sebe samotného, navíc doslova ze dne na den. Přesto ale, osobní konfrontace kandidátů před vpravdě politovánímihodnými senátory pro ně musela být tvrdým dopadem na matku Zemi. Hovoří-li nyní někteří novináři (MfD) o velkých očekáváních a následném zklamání, dotýká se to patrně především jich samotných. Pravdě blíže je tedy nepochybně Jana Dědečková. Přesto ale, jak je z monitoringu patrné, to s bídou českých žurnalistů není tak zlé. Na rozdíl od politologů, za všechny jmenujme Zdeňka Zbořila (totožný s agentem S StB Praha, reg.č. 18082, krycí jméno Houf ?) anebo dávno profláknutého volebního komentátora ČT Tomáše Lebedy) se totiž – s jedinou výjimkou - nenašel žádný, který by napsal či řekl vyloženou nepravdu. Podívejme se na to :


Martin Zvěřina, „Senátoři ČSSD volí Klause“ : „Žádná politická strana (s výjimkou ODS) zatím Václavu Klausovi nepomohla tolik jako ČSSD. Přesněji její senátorský klub. … Debatofilové ve Švejnarově týmu si jistě lámou hlavu, co si s takovou situací počít. Janu Švejnarovi náhradní termín na reparát nikdo nedá, tím méně Klaus. … Prezident Klaus dokázal „ustoupit“ požadavkům protikandidáta, ukázal dobrou vůli a přitom nedal Janu Švejnarovi příležitost vyniknout. Bez ohledu na případné, pro volbu irelevantní průzkumy ve veřejnosti, kdo vyhrál, spokojen může být Václav Klaus“ (LN, 30. 1. 2008).

Martin Zvěřina, „Názorová gymnastika“ : „Musíme si dát pozor. To byla velmi častá věta Jana Švejnara z včerejší debaty prezidentských kandidátů. Jan Švejnar nás také mnohokrát nabádal, abychom se vyvarovali chyb. Sám by se možná měl vyvarovat jakési „názorové dynamiky“. Bere mu to věrohodnost. Největším lákadlem Jana Švejnara byla jeho „novost a jinakost“. Bohužel včerejšek ukázal, že začíná být „stejný“ (LN, 30. 1. 2008).

Zbyněk Petráček, „Autogril v Senátu“ : „Když američtí senátoři někoho grilují, je to maso. Nebohý politik, kandidát do té či oné funkce, si musí připadat jako terorista vyslýchaný v Guantánamu. … Když někoho grilují čeští senátoři, je to fraška. Oba kandidáti si musí připadat jako profesoři před partou repetentů. … Jistě, vůči Senátu je ona karikatura nespravedlivá. Ale ruku na srdce, vnímá běžný občan, že šlo o představení samotného klubu ČSSD? Dal byste peníze do zbrojení, nebo do ekologických aktivit? Tak se neptá žákyně páté třídy, ale šéfka klubu Gajdůšková“ (LN, 30. 1. 2008).

Bohumil Doležal, „Václav Klaus před koncilem“ : „Lišák Klaus zvládl situaci s přehledem, mluvil většinou klidně a věcně, přijal nesmyslný rámec a čas od času zlomyslně upozorňoval na jeho nekorektnost. … Pokud chtěli sociální demokraté představit před národem svého kandidáta jako trapnou figurku, lépe to učinit nemohli“ (lidovky.cz, 30. 1. 2008).

Jiří Hanák, „Vítězný doutníček“ : „Po setkání s poslaneckým klubem zelených odcházel Václav Klaus rozzlobený, po setkání se senátorským klubem ČSSD by si mohl zapálit vítězný doutník. Řekněme menší doutníček. Protože v diskusi s Janem Švejnarem zvítězil těsně na body … Žádný senátor nechytil Klause za šos, když se účelově šminkoval do podoby zastánce občanské společnosti A co NGOismus – ten dotaz nezazněl. NGOismem nazývá Klaus souhrn nevládních organizací, …, avšak pro prezidenta znamená nebezpečí málem jako komunismus. I když včera na to zapomněl“ (Právo, 30. 1. 2008).

Alexander Mitrofanov, „Lidé si mají o čem povídat“ : „... Švejnarův štáb zjevně stanovil taktiku, v níž měla hrát hlavní roli útočnost jejich lídra, aniž by čekal, až ho Klaus vyprovokuje ... Švejnar připomínal Klause z období před nástupem na Hrad, kdy byla hlavní politickou zbraní VK agresivita vůči oponentům. To nepříjemně ruší obraz moudrého akademika, který se snažil Švejnar v urychleném řízení vybudovat u českého voliče. … Klausův protikandidát také působil dojmem, že se nechal inspirovat v amerických kampaních i frázemi bez konkretizace ...“ (Právo, 30. 1. 2008).

Josef Kopecký, Václav Dolejší , „Ostrý Klaus, rozpačitý Švejnar“ : „Velká očekávání a nakonec náznaky zklamání v táboře Jana Švejnara. … Původně se po konci debaty plánovala tisková konference. Švejnar ovšem místo ní zmizel do nedaleké restaurace na Valdštejnském náměstí“ (MfD, 30. 1. 2008).

Václav Dolejší, „Chtěli roztrhat Klause, ztrapnili svého Švejnara“ : „Václav Klaus přišel do nepřátelské arény, kde ho chtěla roztrhat hladová smečka: senátoři ČSSD. Celý víkend pilovali nepříjemné otázky, jimiž chtěli nenáviděného Klause zničit a zároveň nahrát na smeč svému Janu Švejnarovi.... Jan Švejnar šel do debaty s jednoduchým plánem, že na jeho úspěch stačí, aby ho lidé viděli diskutovat tváří v tvář s Klausem. Sázel na svůj odlišný styl, nekonfrontační, neútočný. Za otázku, kterou Klaus označí za hloupou, on poděkuje. Ale byl to právě Čechoameričan, kdo se neudržel a začal jako první útočit - připomínkou o tunelování nebo o hospodářské recesi za Klausových vlád. Václav Klaus po takovém ofenzivním nástupu nekončí zahnaný v koutě, nýbrž přesně naopak. Politik, jenž za 18 let absolvoval stovky debat, přebírá režii“ (MfD, 30. 1. 2008).

Viliam Buchert, „Duel Klaus – Švejnar : 60:40 a … nuda“ : „Kdyby se včerejší diskuse nekonala … o nic bychom nepřišli. … Bohužel aranžmá v podání největší opoziční strany postrádalo absolutně všechno, co by taková (médii až přehnaně očekávaná) diskuse měla mít. … Navíc bylo zjevné, že Václav Klaus byl od začátku v určité nevýhodě. Tedy mohlo se zdát, že to bude jeho nevýhoda, protože on ji hbitě využil alespoň k několika samostatným nájezdům a la Jaromír Jágr. … Také otázky v naprosté většině mířily ve svém kritickém podtextu na současného prezidenta a Janu Švejnarovi měly nahrát a ulehčit situaci. Paradoxně to dopadlo tak, že Klaus se u toho mohl alespoň trochu vyhranit, zatímco jeho soupeř pak stihl plavat pouze v moři daleko obecnějších odpovědí. A co se ještě ukázalo? Že Václav Klaus je tak zkušeným politikem a už tolikrát se ocitl v podobných situacích, že naprosto přesně věděl, co má udělat se svou mimikou, kdy se pousmát, zapracovat s obočím (jeho nesmírně oblíbená disciplína), kdy si dovolit menší vtípek a vyslat na soupeřovu stranu malý, lehce otrávený šíp. … V procentech bych ocenil Klause číslem šedesát a Švejnara čtyřicet. … Ale ani po včerejší diskusi jsem nenabyl žádného pevného přesvědčení, že Václav Klaus je už tak zcela minulostí a že Jan Švejnar je už tak zcela budoucností“ (MfD, 30. 1. 2008).

Karel Steigerwald, „Klaus a Švejnar, názor a nenázor“ : „... Výsledek: bravurní Klaus. Přesvědčivá a jasná argumentace, logické myšlení. Názory, které nemění za týden. Nezajímavé, nepřiměřené otázky senátorů, jejichž smyslem nebylo něco se dozvědět (vše už se ví), nýbrž Klausovi zatopit a Švejnarovi pomoci. Proč ne, to je politika. Ale představte si Švejnara ne v zeleném salonku ČSSD, nýbrž v modrém salonku před kamerou a pod palbou senátorů ODS. Jak bychom hodnotili rovné podmínky obou? ... Senátní debata měla ukázat kvality Švejnarovy. Nepovedlo se to. Nejzajímavější bylo nakonec pokrytectví senátorstva. Dělalo, jako že hodnotí napínavý dostih a že chce znát odpovědi na otázky. Toto pokrytectví se nevyplatilo. Pět minut slávy jim vypršelo a každý potměšilec by chtěl být muškou zlatou, až bude Paroubek výkon svých senátorů hodnotit“ (MfD, 30. 1. 2006).

Mirka Spáčilová, „Prezidenti před kamerou ? Ano, ale raději v Milionáři“ : „... Herecky vítězil zábavný zlosyn Klaus nad Švejnarem, neboť kdo sám o sobě prohlásí „Mám morální kredit“, právě ho zahodil“ (MfD, 30. 1. 2008).

Ondřej Leinert, „Klaus vs. Švejnar ? Duel ovládl Klaus, soudí odborníci“ : „... Jiný názor než senátoři ČSSD měli odborníci, kteří debatu sledovali. Například politolog Jan Kubáček soudí, že Švejnar působil "koženě", nechal se "velmi rychle zatlačit do technické, profesorské debaty a prohrál tak mediální prostor." To potvrdil serveru iHNed.cz také někdejší prezidentský mluvčí Ladislav Špaček, jenž se v současnosti profesionálně zabývá teorií komunikace. "Debata vyzněla jednoznačně vítězně pro Václava Klause. A to přesto, že začínala v pro něj handicapující pozici. Senátoři se podle Špačka "tvářili, že půjde o duel rovných šancí, ale otázky byly přirozeně zaměřené ve prospěch jejich kandidáta."Proč Klaus svého diskusního protivníka podle Špačka předčil? "Působil uvolněně, živě, okamžitě odhalil výhodu mluvit jako druhý. Hovořil suverénně, sebejistě... Švejnar argumentoval vcelku přesvědčivě, myšlenky měl srovnané a akademicky, myslím, že mohl přesvědčit diváky o své pravdě. Ale bylo to suché, racionální, hovořil přiliš obecně a vyváženě. Například na dotaz, zda je pro poplatky u lékaře, neřekl jednoznačně zda je pro, nebo proti. A navíc, dopustil se velmi hrubé chyby, když po úvodním, suverénním slovu Václava Klause, který promluvil zpatra, Švejnar sklopil oči k papíru a začal číst. To je naprostá katastrofa. Kdyby to udělal americký prezidentský kandidát, tak by skončil," podotýká Špaček (ihned.cz, 29. 1.).

Tomáš Němeček, „Proč Švejnar prohrál“ : „... V dlouho očekávaném slyšení Klaus-Švejnar před kamerami šlo pochopitelně jedině o vítězství, tvrdší lokty a dominanci. Jan Švejnar přišel jak do akademického klubu - proto odešel poražen. … Michiganský profesor se držel názorů hlavního proudu, bez barvy a chuti. Zato Václav Klaus - sotva po vemlouvavém úvodu zjistil, že si hostitele nenakloní - nasadil známý klausovský arzenál a vehemenci. Senátoři ze Slovácka, Valašska a Hané přihlíželi uhranuti jak králíčci hroznýšem královským. … ČSSD chtěla Klause před kamerami ponížit a potrápit; povedl se jí pravý opak“ (HN, 30. 1. 2008).

Petr Holec, „Klaus a KDO ?“ : „Příznivci Jana Švejnara dosáhli svého a přiměli prezidenta Václava Klause k prezidentské debatě. … Přesto: celý Švejnarův tým si teď určitě přeje, aby Klaus setrval ve své tvrdohlavosti a nikdy nepřišel. … Na otázky ohledně funkce občanské společnosti, ekologie, EU, rovné daně či reformy zdravotnictví, kde se mohl vůči Klausovi snadno vymezit, v podstatě vůbec neodpověděl. Zato na ně velmi zřetelně – a bez vymezování – odpověděl Klaus. … Vůbec to byla užitečná debata. Například ukázala, že mnozí senátoři ani neumějí položit otázku. A že když už se jim to podaří, zapomenou maskovat, že nahrávají na smeč Švejnarovi. Jako by nevěděli, že tím škodí pouze jemu; lidi nejsou úplně hloupí. Nejlepší na prezidentské debatě nakonec bylo, že se skoro vůbec netýkala prezidentování. I tak jako by tam Švejnar skoro neseděl“ (reflex.cz, 29. 1. 2008).

Tolik přehled z celostátního tisku, komentáře většiny týdeníků doposud nejsou k dispozici.

Nyní se dostáváme ke dvěma nejproblematičtějším věcem včerejších komentářů. Tím jediným, kdo je natolik zatrpklým až nenávistným, že se musí uchýlit čas od času i ke zcela dětinské, očividné a naprosto průkazné fabulaci (předpokládám, že tak zkušený novinář nemohl číst či poslouchat špatně), je – bohužel – opět Jiří Hanák (viz výše). Příslušná otázka, již J.H. postrádal, byla totiž vznesena od senátora Jaromíra Jermáře. Zatímco Jan Švejnar odpověděl (opět) záplavou frází a navíc ještě stačil ponížit ústavně zakotvenou parlamentní demokracii na demokracii pouze formální (!!!), Václav Klaus v obsáhlé odpovědi nezapomněl na nic a nevynechal ani prvky NGO (přepis pořadu viz http://www.lidovky.cz/kompletni-prepis-televizni-debaty-dto-/ln_rozhovory.asp?c=A080129_204717_ln_rozhovory_fho), nad jejichž nepřítomností se tak vážně pozastavil komentátor Práva. V této souvislosti lze už jen poukázat na vcelku střízlivý a nezaujatý článek redakčního kolegy Alexandera Mitrofanova, dalších slov jistě není zapotřebí.

Závěrem několik vět k tvrzení Viliama Bucherta, že „kdyby se diskuse nekonala, o nic bychom nepřišli“ . Tak to je zásadní neporozumění. Kdyby se totiž debata neuskutečnila, nemohl by autor – a spolu s ním my všichni – minutu od minuty pozorovat, jak na tom jednotliví „aktéři soutěže“ ve skutečnosti fakticky jsou. V přímém přenosu, bez možnosti střihu, kde nejde nic „vymazat“ či „doopravit“ (jako například Švejnarovo tvrzení o soudnictví jako o „pilíři vládního systému“ či na jiném místě o soudnictví, „pilíři vládní moci“, jak to v záznamech debaty bez výjimky udělaly všechny redakce monitorující diskusi), kde nejde o pouhých pár slov vět, jež vyretušuje editor vydání jako lapsus linguae, a kde se najednou obnaží nemilosrdná pravda o znalostech, schopnostech a zkušenostech každého z účastníků. Je to tedy úplně naopak. Kdyby se diskuse nekonala, přišli bychom o mnohé, a proto díky Václavu Klausovi, že nám onu podívanou umožnil a že až na výjimky „neglosoval“, i když víme, že „by to opravdu uměl“.

Otázkou zůstává, jestli Švejnarovo vystoupení, po němž spolu s mnohými tak dlouho „volal“, až se „dočkal“, bylo pro novináře dostatečným impulsem k procitnutí. Pokud se týká těch, kdo Švejnara do funkce hlavy státu navrhují, případně těch, co stojí v pozadí této kandidatury, obávám se, že minimálně od trapasu s prezidenstkou vlajkou dobře ví, do jakého dobrodružství se pustili a jaká by byla existující rizika případné volby. Zbývá se tedy zeptat, zda jim – v případě, že jde o volené zástupce lidu, kteří se jak jeden muž dušují, že jim jde výlučně o službu občanům – na České republice vůbec záleží, anebo je jejich bída taková, že usilují - v souvislosti s posílením vlastních pozic – již toliko o vlastní interest, tedy o prosazení slaboučké, nijaké, manipulovatelné figurky, k níž se tak dobře hodí přídomek „TŘTINA VĚTREM SE KLÁTÍCÍ“ ?