V čem se Karel Steigerwald mýlí?

Tomáš Haas

V čem se Karel Steigerwald mýlí?

Karel Steigerwald píše ve svém článku den před první prezidentskou volbou: „Stěhování Švejnara z liberálně pravých pozic doleva ukazuje, že i Švejnar je stranický kandidát.“

V tom se Karel Steigerwald mýlí. Nemýlí se jen on, stejnou základní informaci o Janu Švejnarovi opakovala naše media od prvního momentu, kdy se o něm začalo mluvit a psát jako o možném presidentském kandidátu – a vlastně od první chvíle, co se po dlouhých osmnácti letech exilu zjevil na pozvání Josefa Zielence v Praze a na konferenci na zámku v Liblicích, v tehdy ještě komunistickém Československu v březnu 1989.

Švejnar v žádném případě není pravicovým liberálním ekonomem, za kterého jej považuje Karel Steigerwald a s ním velká většina českých žurnalistů a komentátorů a díky jim i české veřejnosti. Jan Švejnar je skutečně liberál, ale nikoliv v tom klasicém evropském pojetí liberalismu, je liberálem americkým. Americký liberál není pravicový a kdybyste některému z nich řekl, že zastává pravicové názory, smrtelně byste jej urazil. Americký liberál je, pokud bychom jej chtěli zaředit někam na klasickou politickou škálu, kdesi daleko na levo, v českém „překladu“ někde daleko na levém křídle sociální demokracie. V severní Americe se ovšem tento myšlenkový směr nenazývá sociální demokracie (kanadská sociálně demokratická strana se například honosí názvem New Democratic Party – Nová demokratická strana a v USA lidé tohoto přesvědčení kongregují na levém křídle Demokratické strany ), zřejmě proto, že na pojem socialismus jsou američané i kanaďané tak trochu alergičtí a strana, nebo politický směr, která by se otevřeně přiznala k socialismu, by si tím příliš neposloužila.

Jan Švejnar je jak jsem už řekl americkým liberálem. Dá se to poznat i podle jeho profesionálních zájmů a jeho publikační činnosti. Až do roku byla 1989 převážná většina jeho publikovaných článků zaměřena na problematiku blízkou srdci každého amerického liberála a evropského sociálního demokrata, či reformovaného komunisty - problematiku odborů, výrobního a zemědělského družstevnictví a zaměstnaneckého spoluvlastnictví.
RELATIVE WAGE EFFECTS OF UNIONS, DICTATORSHIP AND CODETERMINATION , 1981
THE POLITICAL-ECONOMY OF COOPERATION AND PARTICIPATION - A 3RD SECTOR, 1982
THE ECONOMICS OF JOINT VENTURES IN CENTRALLY PLANNED AND LABOR-MANAGED ECONOMIES, 1982
EMPLOYEE PARTICIPATION IN MANAGEMENT, BARGAINING POWER AND WAGES, 1982
THE ECONOMICS OF TRADE-UNIONS - NEW DIRECTIONS, 1985
SELF-MANAGEMENT AND EFFICIENCY - LARGE CORPORATIONS IN YUGOSLAVIA, 1985
PARTICIPATION, PROFIT SHARING, WORKER OWNERSHIP AND EFFICIENCY IN ITALIAN PRODUCER COOPERATIVES, 1985
BARGAINING POWER, FEAR OF DISAGREEMENT, AND WAGE SETTLEMENTS - THEORY AND EVIDENCE FROM UNITED-STATES INDUSTRY, 1986
THE PRODUCTIVITY EFFECTS OF WORKER PARTICIPATION - PRODUCER COOPERATIVES IN WESTERN ECONOMIES, 1987
PRODUCTIVITY EFFECTS OF WORKER PARTICIPATION IN MANAGEMENT, PROFIT-SHARING, WORKER OWNERSHIP OF ASSETS AND UNIONIZATION IN UNITED-STATES FIRMS, 1988
OPTIMAL MEMBERSHIP, EMPLOYMENT, AND INCOME-DISTRIBUTION IN UNIONIZED AND LABOR-MANAGED FIRMS

Až v roce 1990 Jan Švejnar, pod dojmem kolapsu „tábora míru a socialismu“, změnil pole své působnosti a z akademického odborářského ekonomického teoretika se stal odborník na ekonomickou transformaci od socialismu ke kapitalismu. Ta se od té doby stala stala tématem jeho článků a publikací a vedle své akademické činnosti zahájil i kariéru poradce. Nejdříve ze všeho se stal architektem české transformace tím, že napsal její dvacetistránkovou koncepci, kterou předložil na setkání v zahraničí působících českých ekonomů s domácími ekonomickými experty v Kolodějích v březnu 1990, později, v českém překladu rozšířenou na 45 stránek, vydanou v Lidových novinách.

„A Framework for The Economic Transformation of Czechoslovakia,“ jak se jeho práce jmenovala, nebyla přijata, ale otevřela mu dveře v Praze. Švejnar se stal poradcem Karla Dyby a později se postupně stal poradcem Václava Havla, Vladimíra Špidly a několika dalších českých politiků, naposledy Bohuslava Sobotky, posledního sociálně demokratického ministra financí. Švejnar rovněž působil jako internacionální expert na ekonomickou transformaci, podle svého českého životopisu byl „poradcem mnoha mezinárodních institucí a vlád“.

Na jeho českých stránkách najdeme:
„Od roku 1979 poskytuje profesor Jan Švejnar rady vládám v oblasti hospodářské a sociální politiky. Přímo a též v rámci mezinárodních institucí pracoval s ministry práce, financí a dalších ekonomických ministerstev v různých zemích, včetně Brazílie, Chile, Guyany a Mexika ve střední a jižní Americe, Číny, Jižní Koreje, Vietnamu, Nepalu, Sri Lanky a Turecka v Asii, Ghany, Senegalu a Tuniska v Africe, a Maďarska, Slovinska a Srbska v Evropě.“

Ve svých amerických životopisech ale uvádí jen vládu Československé a vládu České republiky, které jsou bezesporu z pohledu amerického čtenáře vládami zahraničními.

Ostatně tento styl popisu jeho práce, který dává i nedává jakousi informaci se znovu opakuje v jeho českém životopise, kde popisuje svou poradenskou činnost u nás.

„byl ekonomickým poradcem prezidenta Václava Havla, své zkušenosti sdílel mimo jiné s premiéry Milošem Zemanem, Vladimírem Špidlou, Jiřím Paroubkem a Mirkem Topolánkem, s místopředsedy vlády Martinem Jahnem, Bohuslavem Sobotkou a Martinem Bursíkem, i s ministry Karlem Dybou, Janem Vrbou, Milanem Urbanem a Miroslavem Kalouskem.“
Pracoval s ministry… Své zkušenostu sdílel mimo jiné... Co to znamená, nevíme. Byl pravou rukou vlád a ministrů tady i v zahraničí a vedl jejich kroky, nebo jim jednou napsal, či odpověděl na dopis a tak s nimi sdílel své zkušenosti? Je to, co čteme popis jeho práce, nebo je to jen řada známých jmen, která mají vzbudit jakýsi dojem?

Po tom, co nám řekl o své činnosti ve „Výboru pro nominace na Nobelovu cenu za ekonomiku“, nevím jak mám těmto jeho slovům rozumět.
O Švejnarově politické orientaci asi nemá pochyb nikdo, kdo si přečte jeho koncepci (pod názvem „Strategie ekonomické přeměny Československa“ je přístupná na Švejnarově webu http://www.jansvejnar.cz/?page=publikace.) Je plná ušlechtilých perestrojkových myšlenek jako je decentralizace řízení státních podniků, které by v jím transformovaném Československu byly řízeny zaměstnanci voleným vedením, spolupracujícím s dělnickými radami a dotovány státem.

Takto transformované „autonomní podniky“ by pak hned potom, co by stát svými regulačními nařízeními stanovil „efektivní tržní ceny“ jejich výrobků, ve spolupráci s „hospodářsky orientovanými odbory“ začly „pracovat efektivně“ a přestaly potřebovat státní dotace.

Pravda, v mnoha aspektech jde jeho schema trochu dál, než se Ota Šik kdy odvážil v jeho reformách šedesátých let, a Švejnar by začal po úspěšném ukončení této fáze transformace některé podniky privatizovat (hlavně formou zaměstnaneckých akcií a privatizačních fondů). Není divu, že obrození komunisté v ČSSD a jiných stranách se na něho zpočátku dívali s trochou nedůvěry. Těm pravověrným je podezřelý ještě dnes, i když i oni jej začínají chápat.

Švejnarova koncepce měla socialistickou Československou ekonomiku transformovat na tržní ekonomiku tak radikálně že, by se dokonce změnila struktura mezd a podmínky na trhu práce a musel by se změnit daňový systém:

“Během ekonomické přeměny se na trhu práce projeví tyto hlavní jevy:
zatímco v některých podnicích, oborech a oblastech bude existovat nadbytek pracovníků, v jiných bude pracovních sil nedostatek.

struktura mezd se změní podle působení tržních sil a nových institucí (ekonomicky motivovaných odborů, participace na zi­sku atd.)
projeví se nutnost změny daňového systému a sociálního zabezpečení.”
Na americkho ekonoma je Jan Švejnar dokonale obeznámen s politickým a ekonomickým žargonem normalizační éry. Takto popisuje cosi, co nazývá
“Trh ostatních výrobních prostředků

Také ostatní výrobní prostředky byly dosud arbitrálně rozmí­sťovány centrem na základě cen, které neodpovídaly relativní vzácnosti těchto prostředků. Proto jsou některé zdroje používány v neúměrně velkém rozsahu, i když jsou jejich ceny na světových trzích vysoké. Důsledkem zkreslení cenové struktury je, že tam, kde technologie nevyžaduje pevné proporce mezi výrobními prostředky, jsou tyto proporce arbitrální a tudíž ekonomicky neefektivní. Hlavním cílem ekonomické přeměny v této oblasti bude změna struktury využití výrobních prostředků směrem k vyšší alokační efektivnosti.”
Jan Švejnar je často oslavován proto, že jeho transformace měla probíhat na pozadí předem připravené legislativy. Transformace podle něho a podle jeho obdivovatelů měla probíhat v předem dokonale připraveném právním prostředí. Kupodivu se toho právního rámce týká jen patnáct řádek jeho koncepce:

“Zákonný a institucionální rámec
Prvním krokem procesu ekonomické přeměny je vyhlášení jasných hospodářských zákonů. Vymezení „pravidel hry" je zásad­ní podmínkou k tomu, aby se snížila nejistota a odstranily spory mezi hospodářskými subjekty a aby se vytvořilo prostředí, vedoucí k racionálnímu ekonomickému rozhodování. Zákony o podniku, vlastnictví, bankovnictví, zdaňování, investicích, zahraničním ka­pitálu, aj. jsou nezbytnými prvky každého dobře připraveného programu ekonomické přeměny.

Jedním z hlavních nedostatků nynějšího systému je jeho neschopnost vytvářet silné podněty pro dosahování ekonomické efektivnosti. Při sestavování nového zákonného rámce je proto důležité, aby na prvek ekonomických podnětů byl kladen podstat­ný důraz. Aby byly tyto podněty plně zapojeny do systému zákonů, je nutné, aby se zákony vytvářely za spolupráce nejen právníků, ale i ekonomů, kteří znají úlohu ekonomických podnětů v tržním hospodářství.

Zkušenosti z jiných zemí ukazují, že z ekonomického hledi­ska je velmi důležité, aby byly zákony formulovány jednoduše a jasně. V zemích, kde jsou zákony velmi složité, promarní podniky i jednotlivci mnoho času jenom tím, aby dokázaly respek­tovat rámec často společensky nepříliš prospěšného zákona. Složi­té zákony navíc přímo vybízejí podniky, aby se snažily zákony obcházet a hledaly výjimky; tím takové zákony podněcují korupci.”

Jak si Jan Švejnar představuje, že měl předem vzniknout ten jednoduchý, na vše připravený a vše řešící právní rámec, který měl snížit nejistotu, zabránit sporům mezi hospodářskými subjekty, bránit korupci a při tom všem ještě “vytvářet silné podněty pro dosahování ekonomické efektivnosti?” Co to vůbec znamená a jak chce právním rámcem motivovat podniky k efektivitě?

Jan Švejnar svou koncepci popisuje takto:
“…já jsem dával velký důraz na přednostní vytvoření silného právního systému, aby nemohlo docházet k rozkrádání majetku a jiným nelegálním činům. Též jsem důsledně navrhoval, aby občané dostali silné minoritní podíly akcií podniků, avšak aby většina akcií zůstala pro financování důchodů, zdravotnictví a vstup strategických partnerů.”

Kde je “velký důraz na přednostní vytvoření silného právního systému, aby nemohlo docházet k rozkrádání majetku a jiným ilegálním činům?” Tolik oslavovaný text, který právní rámec transformace v jeho koncepci popisuje, má jen patnáct řádek, pětkrát více, než tato jednoduchá otázka – a nedozvíme se z něho nic.

Zajímavou vlastností Jana Švejnara je, že čím více jej čteme, čím více jej posloucháme, tím toho o něm víme méně a tím méně mu rozumíme. Asi jako když navštívíme festival reklamních filmů. Ten nabízí automobil, onen nabízí mýdlo a třetí nabízí konzervy pro kočky. Jsou zaměnitelné, jsou řemeslně dobře zpracované, jsou jednoduché a přináší co možná nejméně informací a co možná nejvíce povrchních, ale lehce zapamatovatelných vjemů a dojmů.
Ten poslední, který sledujeme posledních několik měsíců, nám nabízí Jana Švejnara. Naději, budoucnost, otevřenost, blahobyt, jednotu a cokoliv jiného, čeho si srdce žádá. Dosaďte si za ty vznešené pojmy co sami chcete.
Švejnar nás bude jak sám říká sjednocovat.

Petr Uhl ve svém článku v Právu, 11.02.2008, popisuje svůj dojem z Jana Švejnara:

“Švejnar ukázal, že republika je lepší než monarchie a demokracie lepší než vláda jednoho muže nebo jako u nás - výrazný vliv jednoho muže.”

Karel Schwarzenberg, ministr zahraničních věcí, muž, který by mohl něco vědět o demokracii a monarchii, a sám Švejnarův volitel, mi popsal svůj dojem při sledování chaotické volby presidenta republiky ve Španělském sále a snahy o její diskreditaci:

“Měl jsem pocit, že sleduji právě probíhající monarchistický puč”.

Jan Švejnar není tím, čím se zdá být. Ani nemůže, zdá se totiž být vším, co v něm někteří z nás chtějí vidět. Lépe řečeno vším, co ti, kdo jej nabízejí, chtějí, abychom v něm viděli.

Některé věci jsou ale jednoduché a ověřitelné.

Není pravdou, že se Jan Švejnar během své kandidatury stěhoval z liberálně pravých pozic doleva, jak se domnívá tolik českých žurnalistů. Je tomu přesně naopak, stěhoval se zleva doprava. Vlastně buďme k němu spravedliví. On se nikam nestěhoval. Přestěhovali si ho čeští novináři v nadšení nad jeho americkou akademickou kariérou a ve snaze prezentovat jej jako alternativu za jistého českého ekonoma a politika.

Tomáš Haas