Kdo je André Glucksmann?

Josef Mlejnek

Současný francouzský filozof a spisovatel André Glucksmann se narodil 19. června 1937 ve francouzském městě Boulogne-Billancourt jako syn židovských emigrantů, které z Německa vyhnal hnědý mor. Glucksmannova matka pocházela z Čech, otec z maďarské části podunajské monarchie. Jeho rodným jazykem měla být němčina, ale v té se prý zdokonaloval až četbou originálu Heideggerova slavného díla Bytí a čas, protože kniha v době jeho mládí nemohla z politických důvodů ve Francii vyjít. (Martin Heidegger byl v letech 1933-1934 členem NSDAP.) Podle Glucksmannových vlastních slov však šlo o mnohem snadnější záležitost než četba románů. Vedle Alaina Besancona nebo Alaina Finkielkrauta je pro mne v současnosti jedním z mála lidí, koho lze bez pejorativního přídechu nebo uzardění označit pojmem intelektuál. Sám Glucksmann sice někde sarkasticky říká, že dnes mají novináři „stále tendenci tvrdit, že žádní intelektuálové nejsou, neboť jim to umožňuje zaujímat jejich místo,“ ale po různých opakujících se analogiích Julienem Bendou definované „zrady vzdělanců“ jich skutečně není mnoho. Připomeňme si situaci ve Francii z padesátých a šedesátých let, kdy utvářeli tamní mínění lidé jako Jean-Paul Satyre, kteří obhajovali nejdříve existenci koncentračních táborů v SSSR a potom se rozplývali nad Castrovou diktaturou. Myslitelé jako Raymond Aron, autor slavné analýzy nazvané Opium intelektuálů, byli v naprosté menšině. André Glucksmann v době svého mládí tomuto opiu v podobě radikální levičácké ideologie podléhal. Zásadním bodem obratu a prozření pro něho bylo kromě výše zmíněného studia Heideggerova Bytí a času také setkání s dílem Aleksandra Isajeviče Solženicyna a odhalení, která přinášejí jednotlivé knihy Souostroví Gulag. Solženicyna však z hlediska právě pro něho zásadního poznání a proměny myšlení a smýšlení staví výše než německého myslitele: „Skutečným filozofem je ten, kdo uvažuje jako Solženicyn o sobě samém, aby pochopil kořeny svého mladistvého fanatismu. Heidegger měl říci: Byl jsem nacistou, zkoumám nacismus v sobě, snažím se pochopit, jak je Hitler možný v mé duši, což by nás bývalo mimořádně osvítilo. Naneštěstí se jakéhokoliv návratu k sobě zdržel.“

Kdo je intelektuál? Právě na Glucksmannovi si ověřujeme, že v případě intelektuála jde o člověka, který dokáže číst ve znameních doby a dokáže tato znamení přečíst na jejich historickém pozadí. Dokáže je také uchopit a formulovat v myšlenkově přesném souřadnicovém systému. Nemůže se stát obětí manipulátorů, protože dokáže prohlédnout jejich triky a lsti - a protože má v sobě základní hodnotové měřítko, kriterium, nemůže se ani stát jedním z nich. A nejen toto: dokáže právě době, v níž žije, mohu-li se tak vyjádřit, „nastavit zrcadlo“ budoucnosti, která nemusí být příliš vábná, ale naopak, může být i děsivá.

Tuto základní charakteristiku lze beze zbytku vztáhnout i na Glucksmannova díla z poslední doby. V knize Dostojevskij na Manhattanu reflektuje okamžitě po událostech 11. září 2001 duchovní kořeny současného terorismu. Kniha Západ proti Západu (2003) se zamýšlí nad budoucností naší civilizace a v Rozpravě o nenávisti, která vyšla minulý měsíc, demaskuje staré ideologické formy, které přijímají pouze nový „obsah“, ať už jde o současný antiamerikanismus, antisemitismus ve všech jeho zdrojích a součástech nebo o naivní, „evropansky“ vstřícný přístup k někdejšímu sovětskému impériu.

André Glucksmann navštívil ještě před listopadem 1989 několikrát Československo, scházel se s disidentskými intelektuály a pomáhal jim. Byť jen letmo, setkal jsem se s ním v Praze v polovině osmdesátých let. A prvním mým setkáním s myšlenkovým světem Andrého Glucksmanna byla jeho studie s příznačným názvem Gorbačovovo impérium: každému jeho příděl hlouposti, kterou jsem přeložil.

Psáno v roce 2004 pro 51PRO

Josef MLEJNEK

Josef Mlejnek