Vajíčka naměkko, husiti načerno

Emanuel Vejnar

„Husiti, fašismus a slušní lidé“, tak nazval svůj článek v MF Dnes (29.5.), Karel Steigerwald. Bagatelizuje v něm předvolební házení vajec po představitelích sociální demokracie. Činí to tak, že tuto „celkem marginální recesi divoké mládeže“ či počínání „zlatých vajíčkovníků“, staví před pečlivě načerněné pozadí.

To vyrobil z husitů. Úvodem nadhodí, že se dnes už málo ví, kdo husiti vlastně byli, takže nám je v kostce představí: „Vypalovali, vraždili, ať to zemi stojí cokoliv, aby se vyjevila pravda … rozdmychávali u důvěřivců bludy … zastrašovali skvělými ideály … loupili a vraždili a očekávali zato království Boží na zemi.“

Aby se snad přece jen někdo neopovážil Husových příznivců zastat, propojí je Steigerwald s fašisty a sytost nanesené černě ještě pojistí konstatováním: „K husitům se s obdivem a láskou hlásili komunisti. A právem. Sami praktikovali podobné postupy: násilí, loupeže a mordy ve jménu ideálů.“

Pak autor zapláče nad úpadkem, který u nás husitství způsobilo: „Zatímco v cizině vznikaly banky, kvetl obchod i věda, zvětšovaly se svobody lidí, ochabovala středověká náboženská bigotnost, Češi se bili za kalich a nekalich.“ Je kouzlem nechtěného, že co Steigerwald oceňuje, začalo právě v zemích, kde reformace zvítězila.

Češi podle Steigerwalda sice už nevědí, kdo husiti byli, přesto však k jejich bludům stále tíhnou. A tak čtenáře poučí, jak to vlastně s těmi životními hodnotami je: „Ožralý prelát s holkama v posteli je pro život člověka stokrát méně nebezpečný než náboženský fanatik s pravdami a s hranicí, na níž za hříchy hoří lidé.“

Této větě nerozumím. Předpokládám, že se nemůže týkat jiné hranice než té, na které skončil svůj život mistr Jan Hus. Ale toho přece neupálili husiti. Toho mají na svědomí ti „ožralí preláti“, kteří si v Kostnici čas od času odskočili z postele od holek na koncil. Jistě, ono se už o tom dnes málo ví a ani Steigerwald není v tom směru výjimkou.

Závěrečné fekální chrstnutí je už jen zajíkavou křečí: „Husiti nenáviděli peníze, majetek, krádeže i zloděje. Sami ale kradli nejvíc. Ukradli všechno, na co se dostali. Nakradené ničili v ohni, rozbili stavby, rozdupali obrazy, zlato lili do potoka.“ Černé pozadí je domalováno. Povedlo se. „Vajíčkovníci“ se na něm opravdu jeví jako „zlatí“!