Mirek Topolánek: Toskánsko byla moje zpupnost

30.11.2009, Týden




Nedávný průzkum agentury STEM uvedl, že 57 procent lidí nepovažuje poslední dvě desetiletí za nejlepší léta v naší historii. Jaká je vaše osobní zodpovědnost za tento stav?

Nedaří se mi přesvědčit lidi ve vlastní straně, že se máme po těch dvaceti letech chovat tak, aby si lidi před politiky neodplivovali. Nemáme se chovat, jako bychom byli ti nejchytřejší. Kdybych já sám měl hodnotit svůj mediální obraz, tak bych nad sebe musel plivnout do vzduchu, neuhnul bych - a pak bych šel prostě pryč. Ale moje skutečné viny jsou malá důslednost při boji proti korupci a v personální politice a neschopnost přesvědčit lidi kolem sebe, aby se chovali slušně.



A vaše politická kultura je taky na čtyři minus?

Já o tom silně pochybuji. Všichni partneři na politické scéně a v byznysu mohou potvrdit, že do úmoru vyjednávám, hledám kompromisy, nikdy nepodrážím. V tomto smyslu se pokládám téměř za politického hlupáčka. Nikdy nebudu dělat politiku, jak je to standardní.



Narážíte na kmotry v ODS?

To je mediální termín. Můj obvyklejší termín jsou "velkoknížata česká a moravská". Situace v ODS je důsledkem prohraných voleb do krajů. Těžké frustrace krajské struktury. A to nejsou jen hejtmani. Za nimi je celá mocenská exekutivní struktura. Za nimi zase je nějaká byznysová struktura. A jestliže najednou těmto všem lidem...



...zavřete kohoutky...

A nejenom kohoutky! To nemusí být hned o přímých penězovodech. To je o tom vlivu, o moci. Když to najednou máte všechno ztratit, spousta lidí má tendenci přesunout své angažmá směrem nahoru. A proto to pnutí mezi regiony a centrem ODS. Tohle čeká i ČSSD. To jsou rakovinotvorné prvky v každém organismu. Když chce politická strana přesvědčit veřejnost, že ona je tím zárodkem nějaké změny, tak musí začít sama u sebe!



S tím souvisí i změna stanov týkající se vylučování členů ze strany. Není to zneužitelné?

Výkonná rada ODS je nejvyšší orgán, který jediný má tuhle pravomoc. Je to přezkoumatelné...



A odvolatelné? Působí to jako návod, jak se někoho zbavit - domluvit se s výkonnou radou.

Podle mě se dá odvolat ke smírčímu výboru. A zneužitelné... Zneužitelné je všechno. Ovšem složení výkonné rady je natolik různorodé, že to pokládám za vyloučené.



Ale na popularitě ve straně vám to asi nepřidá. Mám na mysli třeba Petra Gandaloviče, který reagoval kriticky, protože jste se otřel o jeho Ústecký kraj.

Já nemůžu říct, že mě miluje sedmdesát procent delegátů kongresu. Ale vím zcela jistě a pozitivně, že sedmdesát procent delegátů si nepřeje černé duše v ODS.



A kolik procent vás miluje, pane předsedo?

Já o tento typ lásky nestojím. Já samozřejmě stojím o to, aby ti lidé věřili, že vyhraju volby. A aby mě respektovali. Nemám potřebu, aby mě milovali.



Teď jsem si vybavila výrok Pavla Béma před minulým volebním kongresem: "S Mirkem už nikdy žádné volby nevyhrajeme."

Ten loňský kongres byl volební, já jsem proti sobě měl velmi silného vyzývatele, tento protikandidát v regulérním souboji prohrál a tím to v dané chvíli skončilo. Kdežto letošní kongres byl pokusem o vnitrostranický puč. A já výsledek kongresu pokládám za povzbudivý.



Dnes (minulou středu, pozn. red.) jste se s Pavlem Bémem sešel. To byla nějaká usmiřovací schůzka? Takhle sami dva jste se viděli po mnoha měsících.

Nevím, jestli máte přesné informace. My se potkáváme. Dnešní schůzka měla dva důvody. V Praze budeme pořádat konferenci k Vizi 2020. Bude to zřejmě 7. prosince. Bez pražské ODS to nejsme schopni rychle zorganizovat. A ten druhý důvod? My oba máme světě, div se v nadcházejících volbách stejný zájem. Ten stejný zájem nás propojuje.



Z pražské ODS se ozývají hlasy, že Praha vás na kongresu podpořila, aby vás v tom nechali vy-máchat a vy jste se odrovnal sám.

To by byla pravda v případě, že by Pavel Bém nebyl dvojka na pražské kandidátce. Moje prohra, pokud by současně nevyhrál on v Praze, znamená problémy pro oba. Pro mě to znamená odchod z postu předsedy ODS. Britští toryové by se divili, že někdo uvažuje jinak. Vaše spekulace může být klidně pravdivá, ale pražská ODS není Pavel Bém a Pavel Bém nemá zájem ty volby prohrát.



To vaše prohlášení, že byste v případě prohry odešel z politiky...

To není prohlášení. To je logika věci. Já té otázce nerozumím, protože...



...já jsem ji ještě nedokončila.

.. my Češi jsme strašně zahledění sami do sebe. Každý slušný předseda strany po prohraných volbách odchází. V Evropě je to standardní. Že to tady standardní není, je jeden z projevů naší politické nekulturnosti.



Mluvíte o slušných předsedech. Václav Klaus po prohraných volbách neodešel.

No, ty volby v roce 1998, které prohrál po "Sarajevu", nevnímala ODS jako prohru, ale výhru. Vyplazili jsme se odněkud z politického suterénu.



Původně jsem se chtěla zeptat, jestli svůj případný odchod myslíte stejně fatálně jako Ivan Langer, který prohlásil, že do opoziční lavice by nešel a vzdal by se poslaneckého mandátu.

Nedělám politiku proto, abych byl poslancem. Poslancem chci být proto, abych mohl vládnout. Neumím na to odpovědět. Ale představa, že bych v opozici seděl ve sněmovně... Je to možné, ale já to pokládám za nepravděpodobné.



Připadá mi to nevychované. Dostat důvěru od voličů, ale pak ji zahodit.

Jestliže aspirujete na premiéra a tím premiérem být nemůžete, tak není vyloučen odchod z politiky. Na tom nevidím nic špatného.



Chybí vám sněmovna? Tak jste se vysmál, a teď mi odpovězte.

Kdyby Ústavní soud zrušil sněmovnu, možná by mi chyběla. Ale mně tedy sněmovna opravdu nechybí. Ve sněmovně je celá řada lidí, kteří mají přednostní právo vystoupit. Já nevím, proč třeba Miroslava Němcová (místopředsedkyně za ODS, pozn. red.) za poslední tři roky vystoupila jen pětkrát. A že by mi chybělo hádat se s Rathem, Paroubkem a Zaorálkem, tak to ne. Já jsem situaci, kdy vedu stranu do voleb a nejsem v parlamentu, zažil už v roce 2005 a 2006. Rok a půl jsem pracoval na našem vítězství a pak jsme ty volby vyhráli rekordním ziskem 35,38 procenta hlasů.



Já si ale pamatuju, jak jste v té době říkal, že se necítíte pevný v kramflecích, protože potřebujete v té sněmovně být.

To je pravda, ale bylo to v situaci, kdy mě nikdo moc neznal. Kam jsem přišel, málem všude jsem se představoval ve dveřích. Ten problém dneska nemám. Opravdu nemám problém, že by mě v České republice někdo nepoznal. Nemám potřebu se prezentovat, začít se předvádět, jakmile u kamery blikne červené světýlko, abych se dostal na první stranu bulváru.



Je politika droga?

U mě už to není droga. Já jsem měl svůj život před politikou, na rozdíl od těch, kteří od listopadu 1989 pořád usilují o svou poslaneckou lavičku, aby trávili volné chvíle pustým žvaněním. Žádný Čech už nikdy nebude takto aktivně u G 20 jako Mirek Topolánek. Žádný Čech už nepovede EU na té úrovni, na jaké ji vedl Mirek Topolánek. Já jsem si v politice splnil několik snů. Radost mně udělalo třeba vyznamenání bratrů Mašínů. Nemám potřebu něco si sám sobě dokazovat. A to, že jsem se ještě vztyčil a začal se znovu rvát o místo na slunci, má několik důvodů. Nemusíte tomu věřit, ale je to mnohem větší pocit odpovědnosti, než jaký jsem cítil dřív, dále touha znovu budovat pozitivní obraz země v zahraničí a zatřetí a zase se tomu můžete smát míra korupce, která mě nemůže nechat chladným. Přestože mě někteří označují za mafiána a kmotra všech kmotrů. Bojovat proti korupci beru jako svůj úkol. Pokud se mi o tom ale nepodaří přesvědčit i celou ODS, těžko přesvědčím veřejnost.



Míra korupce teď poprvé od roku 2001 stoupla.

Stoupá něco jiného, paní redaktorko. Stouplo vnímání korupce.



Může za to ODS?

To si děláte legraci.



Tak jde i o mediální obraz. Třeba bývalý ministr Řebíček a fakt, jak jeho firma začala po Řebíčkově příchodu do vlády prosperovat.

Pan Řebíček, jestli jste si stačila všimnout, odešel z ministerstva. Možná namítnete, že na to ministerstvo vůbec neměl nastoupit. Ale já si nemyslím, že tohle je ten hlavní důvod. Podle mě lidem vadí hlavně ta korupce, s níž se denně potkávají.



A měl tam podle vás nastoupit?

Řebíček byl dobrý odborník. Řebíček měl bezproblémový kredit. Řebíček vstupoval do politiky jako ne chudý člověk, takže byla základní garance, že se nenechá primárně koupit. Já nejsem schopen říct, jestli on osobně nějak zavinil, že se resort dopravy dostal do spekulací, že se tam zakázky přidělují na základě jiného klíče, než že nejlepší bere vše. Já nemůžu Řebíčka označit za hlavu korupce na ministerstvu dopravy. Nicméně nezabezpečil chod ministerstva tak, abych s ním byl spokojen, a proto musel odejít. Označit ODS za viníka korupce je tvrdé a já to neberu. My stále narážíme na tu úřednickou strukturu. Nepodařilo se nám sjednotit nákup softwaru, který pořád probíhá velmi netransparentním způsobem, protože ty jednotlivé resorty jsou rezistentní! A korupce nakonec vede k tomu, že lidi jsou ochotni volit stranu, která neexistuje, a podporovat vládu, která nevládne.



Součástí vašeho mediálního obrazu je, že nejvíce nabitý a plný síly a entuziasmu jste ve chvíli, kdy se vám nedaří a všichni si do vás kopnou, abyste se pak jako fénix zvedl z popela. Je tohle pravda?

Lidé, kteří se mnou dělají, vědí, že tam, kde ostatní končí se silami, nápady a odvahou, já začínám. Já jsem jinak člověk velmi líný a pohodlný, akorát už nemám čas tyto své negativní vlastnosti realizovat. .. Mám samozřejmě řadu negativních vlastností. Nejméně chválím lidi, kteří jsou mi nejblíže. A moje personální politika? Podpořil jsem Gandaloviče, aby vůbec byl poslancem. Ouzkého, aby byl europoslancem. A Miroslavu Němcovou, aby byla lídrem kandidátky... Ano, moje mediální politika je děsivá!



Já tu mám celou stránku citací Miroslavy Němcové. Můžeme to probrat.

Ne! Myslím, že zásadně podporuji lidi, kteří si to nezaslouží. To jsou mé negativní vlastnosti. Ale nepatří k nim malá odvaha. Nepatří k nim, že bych se v situaci, kdy je potřeba zabrat, podělal. Tak to není.



Máte ve straně dostatek okopávačů?

Každá politická strana je založena na okopávání. Kdyby to tak nebylo, tak ta strana nemá žádný progres, nežije, je stranou mrtvou, kalnou vodou. Když se lidé v politické straně navzájem okopávají, je to obrovská výhoda. Člověk si na to musí zvyknout.



Vy si je vysloveně opečováváte.

Já si je opečovávám. A už se těším na příští okopávače. Tihle se celkem povedli.



Jednou jste mi říkal, že jste na čele pelotonu a ostatní ve straně vám nestačí...

Teď, jako zralý politik, jsem spíše jako Akéla v Mauglím, který věděl, že když vůdce stáda klopýtne, tak ho ti za ním roztrhají na kusy.



Nesmíte si dovolit klopýtnutí?

Každé moje klopýtnutí je bráno jako velká chyba. Jinak někdy se mi stane, že opravdu jedu na čele toho pelotonu to bylo třeba s tím odchodem ze sněmovny a teď se podívám za sebe...



...a nikdo tam není.

Nikdo tam není!



A co letošní klopýtnutí s Toskánskem? Respektive vysvětlování celé té věci?

Samozřejmě všichni vědí, že nás kauza Toskánsko objektivně poškodila. To přiznávám i já. A za to se s celou pokorou omlouvám. Nicméně těžko se můžu omlouvat za to, že jsem tam s někým lobboval, když jsem tam s nikým nelobboval. Těžko se můžu omlouvat za všechny ty ptákoviny, které se o tom napsaly. Pravdou je, že součástí téhle práce je určitá vnitřní disciplína. A moje vysněná cesta do Toskánska byla do určité míry zpupností, kterou v sobě někdy trochu nosím. Speciálně vůči novinářům. Jak v souvislosti s odposlechy řekl František Bublan, když nic nedělám, nemám se čeho bát. Ale v čele toho pelotonu prostě fouká a pro mě tahle rada neplatí. Já jsem možná měl jet na Máchovo jezero nebo do Chorvatska, ale opravdu jsem si potřeboval odpočinout. Byl jsem strašně servaný, vnitřně úplně hotový. Jenže jsem neměl myslet na sebe, měl jsem myslet na volby. Nicméně žádnou chybu kromě té své zpupnosti jsem neudělal. A pochopil jsem už, že politik nemá být zpupný!



Už nebudete?

Bohužel se bojím, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Pokusím se ale tu vnitřní disciplínu nalézt. Jako jsem byl schopen po sedmatřiceti letech přestat kouřit. Už nekouřím tři roky. Jako jsem sundal cukr z devatenácti na pět a půl a shodil u toho dvacet kilo. Co se týče zdraví, jsem schopen to udělat. Co se týče mé politické kariéry, zatím jsem se choval sebevražedně.



Třeba by vašemu mediálnímu obrazu pomohlo, kdybyste místo do Toskánska jel na dovolenou na Zlaté písky jako Jiří Paroubek.

To je strašně umělé. Speciálně od něho, který proslul poměrně nákladným životem. A nejenom v Praze. Je to nadbíhání vůči atmosféře. Nicméně máte pravdu, že ve chvíli, kdy lidé mají hluboko do kapsy, tak to, že já se svou partnerkou vyděláváme za měsíc asi tolik, co oni třeba za rok, dávat na odiv... To je velká chyba.



Zpupnost.

Je to zpupné. Skoro takové to "kdo z vás to má", jak říká Jiří Paroubek. Takže já to beru jako určitý závazek. Jako výzvu, že člověk se nemůže chovat jenom přirozeně.



Takže příště budou Slapy?

To nemyslím. Příště to bude spíš tak, že dopředu oznámím, kam jedu, za jakých podmínek a proč. Abych nedal prostor spekulacím, které z toho udělají takovou bramboračku, že už ta pravda nikoho nezajímá. Lidé už ani nevnímají, o co vlastně šlo. Už si jen říkají: "Zase něco."

(Autor: Renata Kalenská)