Málo žen v české politice se zatím řešit nemusí

Miroslav Mareš

HN 23.7.2008

Podle nedávného výzkumu sdružení Fórum 50% je v české politice málo žen, resp. jejich počet neodpovídá rozložení obou pohlaví v populaci. Dokonce ani počet žen na kandidátkách do krajských zastupitelstev se procentuálně nekryje s počtem žen v členské základně jednotlivých stran. Část veřejnosti to považuje za problém, ale výraznější politizace této otázky v českém prostředí zatím nenastala a není pravděpodobné, že se to v dohledné době změní.

Je skutečností, že podíl žen v domácí politice je relativně malý. Přílišné pnutí to však české společnosti nevyvolává. Mediální mainstream občas informuje o výsledcích průzkumů, které zpracují ženské aktivistické organizace, sledován je počet žen v různých státních orgánech (zvláště ve vládě), ale výraznější snahy o změnu stavu nejsou silným politickým tématem, alespoň pro dominantní politické síly.

Problém počtu žen v české politice je primárně subjektivní. Pokud někdo považuje rovnost a stejný počet zástupců/zástupkyň obou pohlaví za důležitou hodnotu, vnímá současnou situaci negativně. Požadavek na genderovou rovnost však v ČR stále není obecnou morální či politicko-kulturní normou. Pokud je některý politický subjekt přesvědčen, že se parita žen a mužů projeví pozitivně na volebních výsledcích, může to využít jako argument v politickém boji a sestavit na tomto základě své kandidátní listiny.

Důležité je, že ženám není nijak zásadněji bráněno reprezentovat jejich zájmy ani jim není zapovězen vstup na kandidátky. V tomto směru je česká společnost poměrně otevřená. Příklady žen, které se dokázaly prosadit i ve stávajícím prostředí, jsou nasnadě – namátkou Petra Buzková, Miroslava Němcová, Vlasta Parkanová, Kateřina Jacques či Jana Bobošíková. Přestože v české společnosti existuje mnoho sexistických stereotypů, není názor "žena = špatná politička" rozhodně typický.

Strukturální či rodinné podmínky pro ženskou angažovanost mohou být mnohdy problematické, ale obecně je pracovní či soukromý život v ČR záležitostí každého jednotlivce/jednotlivkyně. Je na ženě, jakou kariéru či jakého partnera si vybere a jak si svým životním požadavkům přizpůsobí vlastní politickou aktivitu.

Genderová identita je však pouze jednou z identit a v českém prostředí není u mnoha lidí v politickém životě dominující. Křesťanská demokratka může mít odlišné požadavky od liberálky či komunistky, a to i ve vztahu ke svému "ženství". K artikulaci společných širokých ženských zájmů ani konkrétních obecně sdílených požadavků v českém prostředí nedošlo. Ženské satelitní organizace existují pouze u některých politických stran a není i známo, že by spolu navzájem přímo komunikovaly.

Na druhou stranu, zásadní problémy české politiky, na které ukazují průzkumy veřejného mínění, nejsou spojeny výhradně s mužskými politiky. V případech korupce, tunelování či klientelismu figurovaly i ženy, nicméně přesný průzkum poměru žen v kontroverzních aktivitách a celkového počtu žen v politice není k dispozici.

Podmínky pro ženskou angažovanost se podle mého názoru v dohledné době v ČR výrazněji nezmění. I nadále budou působit některé zájmové organizace na poli ženských práv, bude docházet k mírnému nárůstu počtu žen v politice a téma bude i nadále budit dílčí mediální zájem, ale na čele domácích politických problémů se tato otázka neocitne. Údaje z průzkumu Fóra 50% jsou zajímavou informací pro média i pro politologický či sociologický výzkum, ale výraznější politizaci "ženské otázky" v české politice zatím nevyvolají.