Oldřich Vlasák: Má naše zemědělství budoucnost aneb Co chystají v Bruselu?

Má naše zemědělství budoucnost aneb Co chystají v Bruselu?

Oldřich Vlasák

České zemědělství díky Unii skomírá. Krize srazila zemědělské ceny, řada farmářů se obává krachu. Českých potravin na českém trhu ubývá, dovezených přibývá. Rok 2010: Zemědělství poprvé od vstupu Česka do EU hrozí ztráta. To je výběr z tuzemských novin, které v loňském roce opakovaně upozorňovaly na neradostné vyhlídky českého zemědělství a venkova obecně. Položme si proto otázku, zda má naše zemědělství a venkov vůbec budoucnost.

Nekonkrétní Barrosův nominační program

Hovoříme-li o budoucnosti zemědělství a rozvoji venkova, musíme se v prvé řadě podívat, co chystají v Bruselu. Tuzemská politika se totiž pohybuje v limitech společné zemědělské politiky. Určitou představu, co Brusel plánuje, nabídl nominační program staronového předsedy Evropské komise Jose Manuela Barrosa pro následující funkční období ze září 2009, který nese název Hlavní směry politiky příští Komise. Ten uvádí, že: "Zemědělství má v Evropě dlouhou tradici, na niž můžeme být hrdi. Díky práci našich zemědělců, společné politice a investicím do technologie, vzdělání, výzkumu a rozvoje trhu je Evropská unie nejen soběstačná, ale stala se i významným vývozcem zemědělských produktů. I v budoucím směřování Evropy má zemědělství své pevné místo – nejen že zajišťuje dostatek potravin, chrání životní prostředí, pečuje o krajinu a poskytuje zemědělcům přijatelnou životní úroveň, ale je i součástí odpovědi na nové otázky, před kterými stojíme, jako je změna klimatu. Musí se však přizpůsobit." Barroso ve své poněkud nekonkrétní vizi, kterou označuje jako "kvetoucí ekonomiku venkova" současně přislíbil, že se o budoucích potřebách a o úloze zemědělství a rozvoje venkova rozhodne ve vizi EU 2020.

Zemědělstvím a venkovem nedotčená Vize EU 2020

To se však nestalo, protože Vize EU 2020 z konce listopadu loňského roku, je zaměřená převážně na průmysl a služby. Zemědělství je zde pouze zmíněno s tím, že cílem Komise je "tvořit vysokou míru zaměstnanosti a sociálního pokroku. Aby toho Evropa dosáhla, potřebuje silnější a konkurenceschopnou průmyslovou základnu, moderní odvětví služeb, prosperující zemědělství, hospodářství venkova a námořní odvětví." O tom, jak dosáhneme prosperujícího zemědělství a hospodářství venkova však Vize EU 2020 zcela mlčí.

Slyšení možného spojence Daciana Cioloşe

Více se snad o plánech Evropské komise dovíme od Daciana Cioloşe z Rumunska, který by měl být v nové Komisi zodpovědný právě za zemědělství a rozvoj venkova. Tento dosavadní předseda Prezidentské komise k rozvoji zemědělské veřejné politiky v Rumunsku a rumunský exministr zemědělství má slyšení v Evropském parlamentu, při kterém bude muset odkrýt karty, v pátek 15. ledna 2010.

V přípravném písemném stanovisku již teď některé své plány poodhalil. Podle Cioloşe by reforma společné zemědělské politiky, která nás čeká pro období po roce 2013, měla obsahovat tři zásadní priority.

První je obnovení rovnováhy u různých kategorií zemědělců i členských států v oblasti přímých podpor, druhou zajištění dostatečné bezpečnosti pro zemědělce a ochrana proti cenovým výkyvům a třetí pak posílení politiky rozvoje venkova, který musí podporovat investice, inovaci, diverzifikaci hospodářských příležitostí a mobilizaci zdrojů a místních subjektů. Cioloş již také uvedl, že plánuje připravit nové návrhy právních a správních předpisů týkajících se propagace, označování a známek kvality zemědělských produktů, že chce pro zemědělce získat a uvolnit prostředky na přizpůsobení se změně klimatu a snížení jejich emisí uhlíku a že v rámci uzavírání dohody Dohá (DDA) bude současně dbát na chránění citlivých zájmů evropského zemědělství.

Zatím toho designovaný komisař příliš neodhalil, z toho, co zaznělo, je však zřejmé, že bude usilovat o odstranění diskriminace napříč Evropou a že nás v kontextu proklamovaného boji proti ochraně klimatu čeká "zelené" zemědělství. Vzhledem k tomu, že Dacian Cioloş pochází z nového východoevropského a navíc vysoce agrárního členského státu, nezbývá, než doufat, že v jeho osobě budeme mít racionálního spojence.