Rozpaky

Martin Daneš

ODS si o víkendu odbyla v Brně nevolební kongres, na němž zdánlivě upevnil svou pozici předseda Mirek Topolánek. Toho ještě nedávno sžíraly obavy, aby na něm nedošlo ke zpochybnění jeho pozice lídra, a proto zapřísahal své stranické kolegy, že na kongresu nesmí být „žádná diskuse“ a musí jít jen o „show pro novináře“. Delegáti jej uposlechli, a kongres se tak stal pouhou epizodou volební kampaně, již nejsilnější opoziční strana zahájila v létě publikováním své Modré šance.

Topolánek a jeho tým dělá vedle mnoha dalších dvě základní chyby. Zaprvé politik svou volební kampaň zásadně nepopisuje novinářům. Topolánek dnes veřejně oznamuje, že „negativní část kampaně skončila“, a představuje nadcházející „kampaň pozitivní“: například „reformy“ v ní mají nahradit „změny“ a rovnou daň vyčíslování úspor, jež lidem zajistí politika ODS. Tahleta zarážející popisnost zavání neschopností jednat: když neumím něco udělat, zkusím o tom alespoň hezky povídat.

Další velkou chybou je načasování: ODS svou volební kampaň zahájila zhruba o půl roku dřív, než měla. K předčasnému startu ji vyprovokovala frenetická aktivita premiéra Paroubka, strana však riskuje, že za pár měsíců vystřílí všechno palivo, jehož beztak moc nemá, a ke konci jí dojde dech. Volební znělka, logo či hesla jsou přesně ona cingrlátka, s nimiž je třeba vyjít měsíc či dva před volbami, jinak jsou k ničemu.

ODS trochu připomíná ODA ve volební kampani v roce 1996. Nejsme strana jednoho muže, hlásaly její plakáty, na nichž se tísnili představitelé strany. Svým sloganem se ODA pokoušela vymezit vůči tehdejší ODS, v níž se vše točilo kolem Václava Klause. ODA ve volbách žádnou díru do světa neudělala. Podobně je na tom dnes ODS: v jejím vedení je spousta mužů, několik žen, ale osobnost žádná. Nedostatek charismatu může nahradit chytrý politický mozek, i ten se ale zdá nedostatkovým zbožím.

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky