O České školní inspekci 1
Petr Král
Ze šetření, na jehož základě vyvodila O. Hofmannová v lednu závěr, že se čtenářskou gramotností je to ve školách dobré, vznikla v ČŠI obsahově chudičká tematická zpráva plná tabulek a procent Čtenářská gramotnost jako základ kvalitního vzdělávání
Nyní se ze stejných dat vyvozuje pravý opak. Inspekce se tím dostala do shody se zjištěními mezinárodních testů PISA, které ústřední školní inspektorka v lednu zpochybnila, protože v rozporu s jejím tvrzením zjistily, že naši žáci vůbec nedopadli dobře. Dovedným vedoucím týmu, který tematickou zprávu psal, byl pro O. Hofmannovou nepostradatelný interpret dat, bývalý podplukovník s titulem RSDr. před jménem a CSc. za jménem. S bojem protikladů se opět vyrovnal excelentně. Stačilo k tomu pár alibistických slov (tematická zpráva str. 10): „Pojetí tematického šetření ČŠI bylo jiné než pojetí výzkumu PISA a nesprávně pochopené „odlišnosti“ v interpretaci výsledků šetření by mohly být zavádějící. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že ve výzkumu PISA se pracovalo především s výsledky testů vědomostí a dovedností patnáctiletých žáků, oproti tomu ČŠI sledovala, zjišťovala a hodnotila především ve 3. a 7. ročnících základních škol (případně v odpovídajícím ročníku víceletých gymnázií) a ve 2. ročnících středních škol procesní stránku vzdělávání směřujícího k utváření a dalšímu rozvoji čtenářských dovedností.“
Zásadní rozdíl mezi výzkumem PISA a tematickým šetřením ČŠI skutečně existuje. Ne však ten, který si vymyslela Inspekce. PISA pracovala především s výsledky testů vědomostí a dovedností, zjišťovala, „co ovlivňuje osvojení čtenářských dovedností potřebných pro jejich uplatnění v reálném životě“. ČŠI se zabývala především papíry, počty všeho možného (kolik je knih ve školní knihovně, kolik je češtinářů, kolik z nich je mužů a kolik žen, jaký je jejich průměrný věk, kolik je ostatních učitelů, z toho mužů a žen), strategiemi a plánováním, činností ředitele školy, hodnocením školy v oblasti čtenářských dovedností žáků, zajišťováním rovných příležitostí žáků v této oblasti, materiálními podmínkami atd. (To je asi ta procesní stránka vzdělávání směřujícího k utváření a dalšímu rozvoji čtenářských dovedností.) Přímého pozorování v hodinách se inspektoři účastnili jen málo (možná proto, že slovo hospitace náleží dnes v ČŠI mezi slova téměř neslušná). Mohli vůbec při průměrném počtu 2,3 hospitace na jednu školu zjistit, jak vzdělávání ovlivňuje úspěšné utváření a rozvoj klíčových kompetencí, důležitých pro osobnostní růst žáků a jejich uplatnění v životě společnosti?
Zdá se, že zásadním rozdílem mezi PISA a ČŠI je, že PISA poskytla informace na základě výzkumu, ale ČŠI zkoumala především papíry (některé škola ani nemusí mít) a sbírala údaje, které shromažďuje ÚIV ve statistických výkazech na začátku každého školního roku (taková činnost zbytečně zatěžuje školy i inspektory a ČŠI zesměšňuje). Inspekce tedy neposkytla nic.
Její zjišťování je tudíž k ničemu.
Petr Král