Pavel Bém: S Vodrážkou jsme velmi dobrý tandem, on je mladá krev

23.05.2009, Právo
Pane pražský primátore, chcete se dostat do Sněmovny coby dvojka na kandidátce pražské ODS za prvním místopředsedou Davidem Vodrážkou. Dříve jste měl ambici být lídrem, není dohoda s Vodrážkou vaším ústupkem stranickému vedení?
To určitě ne. ODS se dnes nachází v mimořádně složité situaci, katastrofálně jsme prohráli volby. Ztratili jsme vliv na rozhodování ve 13 krajích, Praha zůstala poslední modrou baštou. Naší poslední šancí je tuto baštu obhájit. Tady přestává být důležité, kdo je první, kdo je druhý. V tomto ohledu jsme s Davidem Vodrážkou velmi dobrý tandem. On reprezentuje tu mladou krev.

To jsou kteří občanští demokraté?

Koncentruje v sobě ani bych neřekl lidi, ale spíše očekávání, naději. Jsem přece jenom o něco starší a zkušenější a už se řadím do té střední nebo starší generace. Naprostá většina lidí v Praze ví, co ode mě může očekávat. To spojení je nejenom velmi silné, ale bude to i velmi praktický marketingový nástroj. Jsem přesvědčen, že to zvládneme.

O koho se opíráte například z pražských poslanců?
Pražská ODS je daleko méně fragmentována, než se občas interpretuje. Pamatuji si historicky na různá dělení, i ve vašem deníku se čas od času objeví mladočeši a staročeši. To si myslím už dávno neexistuje, pokud to vůbec někdy existovalo. Ale troufnu si tvrdit, že Praha je naprosto jednotná v tom, že ví, z jakých kořenů vznikla, ví kde jsou základní stavební kameny politiky občanských demokratů a nikdy o nich nepochybovala.

Na rozdíl od jiných krajů?

Nevím, jestli od regionů, ale nepochybně od hlasů uvnitř ODS, které říkají, že naše kořeny už jsou dávno vyčpělé a že je třeba se široce rozkročovat - do středu a vlastně dnes i doleva. Myslím, že pražská ODS naprosto přesně ví, že musí mít své jasně vymezené ideové a politické tvrdé jádro. Stejně tak ale víme, že chceme-li uspět ve volbách, musíme být schopni oslovit středové voliče novými tématy. To ale nikoli za cenu, že se vzdáme základních stavebních kamenů, na kterých ODS vyrostla. Jako jedna z nejvlivnějších krajských organizací ODS jsme schopni dýchat i za celek. I to je argument, proč si chceme sestavovat kandidátku sami a proč nepovažujeme ani za dobré, ani za demokratické, pokusy o jakési zásahy zvenčí prostřednictvím výkonné rady, dosazováním některých osobností do našeho středu. To si myslím, že nepotřebujeme. V tuto chvíli to ani nehrozí.

Teď mluvíte o minulých volbách, kdy pražskou kandidátku vedl Mirek Topolánek, nebo o současnosti?

Vždycky se uvažuje a spekuluje, kde bude kandidovat předseda ODS, a diskutuje se tu a tam i o nějakých supernovách a nových jménech, která by se mohla objevit v předčasných volbách. Já to ale nepovažuji za klíčové téma.

Topolánek ještě jako odstupující premiér v souvislosti s pádem vlády prohlásil, že se slavilo hlavně na Hradě a na pražském magistrátu, což jste popřel. Jak to bylo?

Toto vyjádření pana předsedy Topolánka vnímám nejenom jako nepravdivé a lživé, ale ještě navíc hloupé a dětinské. Navíc v kontextu další věty, že to řekl Mirek hlavně pro to, aby zabránil prezidentu Klausovi jmenovat Pavla Béma předsedou vlády. To už mi přišlo jako neuvěřitelná fantasmagorie z říše sci-fihodná Stanislawa Lema nebo Stevena Spielberga. Považuji to dokonce za velmi škodlivé i pro ODS, která po debaklu ve volbách a teď po pádu vlády složitě hledá vnitřní jednotu. Toto jsou prostředky vnitrostranického boje, které jsou nekorektní, neměly by se používat, jsou škodlivé pro všechny zúčastněné a především pro samotnou politickou stranu. Myslím si, že Mirek Topolánek dobře ví, že nese za pád vlády do značné míry on klíčovou odpovědnost. Ta leží ve faktu, že naše vláda v posledních 12 měsících vládla ve faktické menšině a prostě počet přeběhlíků na naší straně byl menší, než počet odběhlíků. Do příběhu, kde vládní koalice ztrácí odběhlíky, patří i pro mne neuvěřitelné inkviziční tažení Martina Bursíka proti dvěma poslankyním Strany zelených.


Prezident Václav Klaus prohlásil, že Topolánkova vláda byla nejvíce zlobbovaná za posledních dvacet let. Podle jiných to byl právě Klaus, kdo se začal přátelit s lobbisty. Co si myslíte o této debatě?
Mně tato diskuse přijde neskutečně nebezpečná. Přijde mi pro českou pravici dokonce hloupá. Vyjmenovávání politiků respektive lobbistů, kteří jsou propojeni s politiky, je to nejhorší, co pro kredibilitu české politické scény můžeme udělat. Nebudu v žádném případě komentovat to, co se odehrává mezi panem prezidentem a panem předsedou Topolánkem. Určitě nebudu přidávat do seznamu lobbistů další jména. V Evropě řešíme problém, kterým je demokratický deficit. V České republice je obrovský problém ztráta důvěry veřejnosti v politické elity. Dílem nejrůznějších kauz, zveřejňování odposlechů, dílem nesmyslnými osobními antagonismy. Touto kombinací se dostáváme na neobyčejně nebezpečnou cestu, která by do budoucnosti mohla znamenat ohrožení demokracie.


První, kdo s tím začal, byl prezident, takže vás jeho výroky mrzí?
Nezúčastním se této debaty a nebudu přidávat žádné byť malé polénko do hořícího ohně.

Vztahy mezi politiky a lobbisty jsou veřejně známé.
Lobbisté se pohybují kolem politiků všude ve světě. Akorát ten pohyb musí mít nějaká pravidla, nejlépe definovaná zákonem.

Klausovy výroky jsem pochopil tak, že vláda místo aby jednala v zájmu občanů, pomáhá různým spřáteleným podnikatelským kruhům.
Nechci přidávat olej do ohně.

Podle Topolánka tématem pro kampaň nebudou například daně. Souhlasíte s tím?

Hledání základního tématu, jakéhosi libreta obsahu volební kampaně, nás teprve čeká, respektive probíhá. Ovšem těžko si dovedu představit, že by pravicová strana - a to jediná pravicová konzervativně-liberální strana, která dnes reprezentuje reálnou šanci posouvat správným směrem ekonomiku - se nedotkla ekonomické krize. S tím souvisejícími daňovými opatřeními a to zvláště s ohledem na fakt, že socialisté přicházejí s populistickými návrhy a oni o daních hovoří.

Šéfem volebního štábu byl zvolen místopředseda Ivan Langer. S ním jste, když ještě byl v čele vnitra, vedl spory například o šéfa pražské policie. Nebude to obtížná spolupráce?

Já jsem na začátku jasně deklaroval, že chce-li ODS uspět v Praze, tak musí být jednotná a bude jednotná. To samé platí i pro ostatní české regiony. V tomto ohledu nemám obavu. Určitě nebudu tím, kdo by vyvolával jakýkoli konflikt. Nepochybně Ivan Langer nebude jediný, kdo bude zodpovědný za volební výsledek a přípravu volební kampaně. S Ivanem Langrem bude velmi úzce spolupracovat první místopředseda Vodrážka, který je významným pražským politikem. Nepochybně bude docházet k poměrně živé komunikaci mezi Prahou a vedením ODS. Takže tohoto se nebojím.

Co byste považoval za úspěch v evropských volbách?
Nebudu tipovat procenta, od toho jsou zde prognostici. Nicméně za úspěch bych považoval, kdyby občanští demokraté získali v europarlamentu devět mandátů (z 22, nyní má ODS 9 z 24). Za nevítězství, ale zároveň také neprohru, bych považoval 8 mandátů.

Pod osm křesel by tedy šlo o prohru? Co by následovalo?

Nepřeceňujme volby do europarlamentu. Ony jsou pouze jakýmsi lakmusovým papírkem.

Co s ODS udělá fakt, že díky části jejích zákonodárců prošla Lisabonská smlouva? Souhlasíte s rozhodnutím poslankyně Aleny Páralové, která na protest stranu opustila?

Lisabonská smlouva je fakticky evropskou ústavou, která významným způsobem rozpouští hranice a kompetence národních států a institucionalizuje jakýsi unijní nadstát. ODS proti takovémuto uspořádání od svého vzniku vždycky bojovala. Takže ve všech ideových dokumentech se v oblasti zahraniční politiky objevují zásadní priority, jejichž smyslem je být platnou součástí EU, ale v této EU hájit liberální prostor. Schválením Lisabonské smlouvy se stal pravý opak. Takže poslankyně Páralová má naprostou pravdu, že ti poslanci a senátoři, kteří hlasovali pro, se zpronevěřili všem historickým dokumentům, usnesením kongresů, ale i samotnému principu, na kterém ODS vyrostla. Jestli to je, nebo není důvod pro to, aby někdo opustil ODS, to je osobní rozhodnutí každého politika. Pro mne se dnes nic nemění, mám na Lisabonskou smlouvu stále stejný názor.


Národní strana vyvolala rozruch s předvolebním klipem, v němž nabízí "konečné řešení otázky cikánské". Nemyslíte, že však i tvrdé kroky primátorky Chomutova Ivany Řápkové (ODS) mohou vést k dalšímu rozdělování společnosti?

Otázka spolužití mezi českou většinou a romskou menšinou je věcí nikoli černobílou, ale velmi barevnou. Pro úspěch tohoto soužití jsou nezbytné minimálně tři parametry: musíme se snažit bránit jakýmkoli náznakům rasové diskriminace, ale i těch praktických nástrojů, které nějakým způsobem berou rovnou šanci Romům. Klip, o kterém mluvíte, je typickým příkladem formy i obsahu, která jde proti této tezi. On je mimořádně hloupý, brutální a nepatřičný. Nicméně tou druhou tezí je, že je třeba se bránit jakýmkoli náznakům pozitivní diskriminace. Prostě není možné, aby pro Romy platila jiná pravidla hry, než pro nás bílé. Prostě není možné, aby oni nenesli právní odpovědnost za to, že bydlí v nájemním bytě a že mají povinnost nájemné platit. Není možné, aby této povinnosti byl někdo zbaven jenom proto, že patří k jiné etnické skupině.

A souhlasíte i s těmi dalšími kroky, na které se chystá Řápková?

Dovolte, já to dokončím. Musíme se bránit rasové diskriminaci, ale i pozitivní diskriminace. Místo vymezování hranic a stavění plotů je třeba spíše stavět mosty. Ty stavíme mezi romské a "bílé" etnikum třeba tím, že pořádáme společně s Romy festival Khamoro, který je prostě jedinečnou příležitostí pro to, aby skrze hudbu či divadlo komunikovaly skupiny lidí s různou barvou pleti a názory.

Řápková se rozhodla postupovat tvrději: jako nástroj chce použít veřejně prospěšné práce, vystěhování z města či vězení. To jsou ty mosty?
Pro každého platí, ať je bílý nebo černý, že když nesplní nějakou zákonnou povinnost, tak přichází zákonné sankce. Ty prostě znamenají dluh, příslušenství dluhu, riziko soudních exekucí a nakonec exekuci včetně zabavení majetku. My tady v Praze nevystěhováváme nikoho za město, asi by se Středočeši podivili. Ale je také zřejmé, že mezi Prahou a Chomutovem je přece jenom trochu rozdíl.

Teď z jiného soudku. Údajně jste nedávno navštívil Nepál.

Skutečně jsem se svými horolezeckými přáteli kratičce navštívil minulý měsíc Nepál. Je to hrozně jednoduché. Téměř přesně před dvěma lety jsem měl to štěstí, že jsem mohl vystoupit na nejvyšší vrchol planety. Bohužel za tři měsíce zemřel jeden z mých blízkých přátel, šerpa, který na vrcholu Mt. Everestu stál se mnou. Zanechal po sobě rodinu, dnes už tři děti. Pro nás všechny to byla obrovská ztráta a rozhodli jsme se rodině pomoci. Nejlépe tak, že se budeme starat o vzdělání dětí. Každý rok na začátek nového školního roku v Nepálu jedeme uhradit poplatek za vzdělání dětí pozůstalých po šerpovi Nimovi.

Jde o soukromou aktivitu, takže si vše platíte ze svého?
Absolutně.

Jak dlouhé jsou ty cesty?
Tak třeba deset dní.
(Autor: Lukáš Bek)