Barack Obama: světe, prosím, nafackuj mě i Americe, mám to rád…

Roman Joch

blog.idnes

Barack Obama jako prezident začal tím, že projevil značný chlad vůči svým přátelům (Polsko, Velká Británie, Česká republika), a značnou vstřícnost vůči svým nepřátelům (Irán, Severní Korea). Taky se osobně poklonil králi Saudské Arábie – země, kde jsou dívky bičovány za to, že byly znásilněny, a stařeny bičovány za to, že jim sousedé koupili jídlo (chápete, byli to muži-sousedé, nikoli rodinní příslušníci, a ta stařena byla s nimi - hrůza, hrůza - sama bez přítomnosti mužského rodinného příslušníka!). Poklonil se věru vrchnímu Saudovi převelice hlubokým předklonem; takovým, že si hleděl na špičky vlastních bot!

Proto otcové zakladatelé založili americkou republiku, proto Abraham Lincoln osvobodil černé otroky, aby jednou, až bude poprvé zvolen prezidentem Ameriky černoch, poklonil se králi Saudské Arábie jako otrok v serailu před svým sultánem?


Poté Obama nechal na latinskoamerickém summitu v Trinidadu sebe i Ameriku urážet od velkohubého venezuelského klauna Huga Cháveze a sandinistického prezidenta Nikaraguy Daniela Ortegy. Toho komunisty Ortegy, který v letech 1979-90 vládl v Nikaragui jako pro-moskevský diktátor.

Chávez Obamovi daroval tendenční knížku o všem tom zlu, co USA v Latinské Americe napáchaly (počínaje Kainovou vraždou Ábela a uvězněním Latinoameričana Carlose Solise v seriálu „Zoufalé manželky“ konče); a Ortega mu uštědřil 50 minutovou přednášku na téma totéž.

Reakce Obamy?

Chávezovi potřásl rukou a Ortegovi poděkoval za to, že jej osobně nevinil z nepodařené americké invaze v Zátoce sviní na Kubě v roce 1961 vzhledem k tomu, že se odehrála tři měsíce předtím, než se on, Obama, narodil.

Ha, ha, ha, a nyní se všichni zasmějme.

To má být nový washingtonský humor? To je vše, na co se Obama zmohl?

Skutečně neměl na to, aby se Cháveze alespoň položertem dotázal, jak úspěšně se mu daří přerod v doživotního prezidenta, jak úspěšně se mu daří perzekuovat opozici, a - na oplátku, mu taky daroval jednu knížku: např. vzpomínky bývalého kubánského vězně Armanda Valladarese „Proti vší nadějí“, ať si Chávez počte, jakéže to peklo na zemi připravil jeho dobrý kámoš Castro obyvatelům Kuby?

A Ortegovi nemohl alespoň poblahopřát k tomu, že tentokrát byl zvolen prezidentem Nikaraguy demokraticky; uštipačně mu zmínit, že je to zajisté lepší, než ta jeho komunistická diktatura v 80. letech; ocenit, že tentokrát – zatím – neprovádí genocidu indiánů Miskitů, jak to dělal v před těmi dvaceti, pětadvaceti lety; a neopomenout pochválit svého předchůdce v prezidentském úřadu Ronalda Reagana, díky němuž a jeho podpoře protikomunistickým nikaragujským bojovníkům za svobodu je teď v Nikaragui demokracie?

Tak nějak by totiž mluvil v dané situaci vůdce svobodného světa s ex-diktátory a neo-diktátory - pokud by to byl ovšem muž, nikoli jen nedochůdče…

A omlouvat se za Zátoku sviní, omlouvat se za pokus svrhnout tyrana Castra, který je posledních padesát let příčinou mizérie a utrpení milionů Kubánců, je jako se omlouvat za vylodění v Normandii. Jediná omluva, kterou americká vláda dluží za nepodařenou invazi na Playa Giron, je omluva oněm bojovníkům za svobodu, kterým na poslední chvíli tehdejší americký prezident odepřel leteckou podporu, bez níž neměli šanci na úspěch.

Barack Obama byl testován protivníky, či aspirujícími protivníky, a byl shledán jako lehká váha.

Jediné, čím se my ostatní můžeme alespoň trochu utěšovat, je to, že se z toho summitu s Chávezem a Ortegou nevrátil v triku s Che Guevarou. Něco mi říká, že byl by toho schopen…