Trapas u Berlínské zdi
Petr Štěpánek
Nic necharakterizuje lépe tristní stav současného světa než „oficiální“ postoj dnešních mocných k nedávné minulosti. Co se stalo, přesněji spíše nestalo, během oslav 20. výročí pádu Berlínské zdi? Nikdo z plejády VIP hostů nepokládal za vhodné, správné, ba přímo nezbytné zmínit unikátní roli a historické zásluhy, jež za vítězství ve studené válce, respektive za porážku komunismu, náleží Ronaldu Reaganovi, Margaret Thatcherové a (speciálně v Německu za jeho sjednocení) Helmutu Kohlovi.
Francouzský prezident Sarkozy učinil bourače zdi sám ze sebe. Americký demokratický prezident Obama i jeho ministryně zahraničí Clintonová svorně opomenuli klíčovou roli šarmantního republikánského velikána. Britský labouristický premiér Brown nevzpomněl na svoji legendární železnou toryovskou předchůdkyni. A vítězkou soutěže o trapas desetiletí je německá kancléřka Merkelová, jež téměř zapomněla na svého předchůdce (ta drobná zmínka na konci projevu se snad ani nedá počítat), který na cestě k pádu zdi a následnému sjednocení Německa sehrál úplně nejdůležitější roli a bez kterého by navíc ona sama nebyla ničím. Všichni svorně pak ještě zapomněli na třetí klíčovou osobu pádu komunismu, totiž papeže Jana Pavla II.
Tradičně přeceněn byl naopak opět Michail Gorbačov. Nic proti němu, ale Gorbačov komunistický systém přece zbourat nechtěl. Chtěl ho jen opravit, leč vymklo se mu to z rukou. Jeho zásluha je v tom, že běhu překotných událostí pak nestál v cestě. Aktivním hybatelem světových dějin ale nebyl.
Je charakteristické, že v kulisách Evropy postupně degenerující v důsledku deficitu demokracie, Ameriky začarované prázdným mluvkou Obamou a světa zblblého globálním přehřátím na to v dopise Helmutu Kohlovi upozornil enfant terrible Václav Klaus. Paradoxně ten Klaus, o kterém je známo, že právě s Kohlem se moc nemuseli.
Díky, pane prezidente, že jste se ozval!
Díky Ronalde Reagane, díky Margareto Thatcherová, díky Jane Pavle II., díky Helmute Kohle!
