Sportovní labuť na rozbouřených vlnách.
Dušica Zimová
Krásné ženy vzbuzují rozruch. Z tohoto pohledu se snad ani nelze divit rozruchu kolem Sazka arény, která krásnou, elegantní a vědomě provokující dámou opravdu je. Úžas vzbuzuje i u nás nevídaná, takřka nereálně krátká doba výstavby. Na české poměry až trochu science fiction. Pan Hušák dokázal svým způsobem zázrak a proto jeho stylově provokující slova na pamětní desce nutí k zamyšlení, jestli tady vůbec lze dosáhnout jinde běžných výsledků jinak, než diktátorskými metodami. Z toho vyplývající myšlenku pokušitelku, dobývající se mi do hlavy v souvislosti s touto zemí všeobecně, jsem raději zaplašila. Jako člověku, přísahajícímu na demokracii, by se mi opravdu neměla tolik líbit.
Zázraky se mi ovšem líbí. Ale protože jsem životní zkušenosti nasbírala v České kotlině, bohužel na ně moc nevěřím. Přesto by mne opravdu mrzelo vysypání pověstných kostlivců ze skříně. A tak s nadějí doufám, že zázrak se skutečně udál, že účetní knihy jsou v pořádku, pohledávky zaplaceny, práce odvedena kvalitně a neposlušní pracovníci nejsou zaliti v základech. To na straně jedné. Na straně druhé doufám, že „vlivná místa“ nebudou ze msty tyto kostlivce vyrábět. V případě problémů – babo, občanovi raď, kde hledat pravdu.
Aféra s nepozváním premiéra pak, podle mého, svědčí snad nejvíc ze všeho o špatné komunikaci a klimatu v této zemi všeobecně, protože každá strana má kus své pravdy. Občana to příliš nevzrušuje, spíše se baví. Co jiného s tím! Aktuálním špílcem je pak intervence paní ministryně Buzkové, kterou se všichni, na něž se obrátila s žádostí o odvolání p.Hušáka, odmítli vůbec zabývat. Co také s ní jiného. Tedy s onou nótou. Paní ministryní Buzkovou bychom se, jako ostatně celou socialistickou vládou, naopak měli – a to všichni - zabývat velice pilně.
Tématem ne tak závažným, zato velmi zajímavým, je neexistující parkoviště. A kdyby jen neexistující! Parkoviště pouze pro VIP. V době, kdy se někde autem jezdí i na hřbitov – což považuji, pravda, za skutečnost přinejmenším diskutabilní - nutí Sazka aréna plebejskou společnost, toužící po hrách sportovních či hudebních, mačkat se hlava na hlavě v metru nebo v tramvajích a z některých zastávek ještě šlapat pěkný kus cesty po svých. Zatímco Vyvolení, Zasloužilí a Důležití MOHOU k Aréně dojet automobilem.
Možná touto výtkou panu Hušákovi křivdím a vinen je architekt. Možná on vznesl požadavek, protože je maximalista, aby okolo té nádherné labutě postávaly jen vrcholy designérského umu špičkových automobilek a nehyzdily ji nepůvabné ojetiny. Třeba volal, při nejhrůznější představě s mokrým hadrem na hlavě – „ Vidět tam trabanta by bylo nad mé síly, přátelé!“
Přece jen však českému člověku vytanou na mysli, chtě nechtě, doby nedávno minulé a jejich Vyvolení, Zasloužilí a Důležití. Pravda je, že ti dnešní si budou pronajímat drahé lóže. Ale co by byla taková hala bez míst, obsazených nevyvolenými, nezasloužilými a nedůležitými občany. A to pomíjím fakt, že ani lístky na ně nejsou „za hubičku“ a že parkoviště u podobných budov dnes bývá běžným servisem pro návštěvníky.
Vysvětlení, arogantní tónem i obsahem, které jsem na toto téma slyšela v neděli ráno na stanici Radiožurnál z úst mluvčího Sazky, mě však donutilo bezděky vzpomenout na hezkou českou tradici defenestrací a podobných taškařic.
Milovníky sportu nebo hudebních hvězd to asi neodradí. A kdyby se nakrásně něco takového stalo, v zájmu Sazka arény doufám, že bude alespoň zaplněné parkoviště pro VIP
4/5/2004
Dušica Zimová