Causa Mašínové: vím, chápu, vnímám
Dušica Zimová
Dokonce mi něco i říkají hodnoty jako vlastenectví, charakter, dobré mravy a oddanost rodné zemi třeba za cenu života, byť Jan Šinágl ve včerejším článku o bří. Mašínech nepřipouští, že bych toho byla jako duševně a charakterově méněcenná - protože vyrůstající za komunismu - schopna.
Bratři Mašínové i zastánci jejich vyznamenání by si ovšem měli vybrat. Buď pozici ve válce proti komunismu - pak jsou ovšem alespoň některé cíle vražedných útoků těžko pochopitelné nebo naopak pochopitelnou touhu po svobodě a útěk za ní. Potom ovšem nevím už vůbec, jak některé z vražd ospravedlnit.
Podívejme se na celou causu ještě z autorem zmiňovaného hlediska vyššího principu mravního - který ovšem samozřejmě my, žijící v komunismu nemůžeme pochopit: vejde se do tohoto hlediska například vlastní máma? Vyváží výsledek a hodnota "války" bratrů Mašínových její následné znásobené utrpení a bezohlednost synů, kteří vlastně už tehdy naplňovali roztomilý současný slogan – Když musíš, tak musíš!?
O křivdě, spáchané na jejich otci a rodině netřeba diskutovat. Ovšem cesta za vlastní svobodou, vedoucí přes mrtvoly nevinných – a tady je meritum sporu, je podle mého opravdu pouze bezohledností, sobectvím a svým způsobem i jednáním dobrodruhů. Omluvou budiž jim mládí, křivda na nich spáchaná a absurdní doba. Ale pouze OMLUVOU!!
V současnosti, která postrádá měřítka a normy, v současnosti, trpící absencí i potřebou hrdinů, však obhájcům bratrů nepochybně stojí za pokus, jejich útěk adorovat.
Vždyť - kdo z politicky exponovaných lidí – kromě komunistů - si dnes troufne říci, že Mašínové byli podle jeho názoru vrazi ?! Kdo si troufne stoupnout s komunisty na jednu parketu! Tak trochu sebevrah, samozřejmě. Naštěstí tzv. vědomý a při smyslech.
Zastánci glorifikace Mašínů, v senátu např.Martin Mejstřík, si totiž opět přisvojili -s kudlou na jejím tenkém krčku- tu chuderku MORÁLNÍ PRAVDU. My ostatní jsme komunističtí pohrobci, hodni opovržení TÉ SLUŠNÉ ČÁSTI SPOLEČNOSTI. Žádná polemika, bolestná pro obě strany , ale jasné sdělení: my máme pravdu – vy se styďte !
Protože to oni, s jasnýma očima a čistým čelem, třímají planoucí pochodeň spravedlnosti a hájí bojovníky za svobodu. Protože – jaký charakter by mohl křivě promluvit proti těm, kdož pozvedli zbraně, aby hájili to nejcennější, co člověk má !
50tá léta jsou hroznou skvrnou na našich dějinách. A vzhledem k tomu, že nám je po „revoluci “ nenápadně, ale poměrně úspěšně infikována myšlenka, že jsme vlastně „úpěli“ pouze za Habsburků a husákovské normalizace, není vůbec od věci tento fakt připomínat.
Opovrhovat však z hlediska vyššího principu mravního těmi, kdož nesouhlasí s názorem, že Mašínové jsou hrdiny, považuji za urážlivou drzost!
A pokud by bratři Mašínové měli být vyznamenáni, vyznamenejme ovšem potom také bez rozdílu všechny, kteří byli v 50tých letech zatčeni, popraveni, mučeni a pronásledováni z politických důvodů, všechny ty, kteří se ven neprostříleli kupříkladu přes pošťáky a pokladníky a kteří zůstali třeba pouze ze „zbabělých“ ohledů na své blízké.
22.7.2004
Dušica Zimová
