Malström Stanislava Grosse.

Dušica Zimová

Pokud by 17.dubna 2005, zhruba do jedné hodiny po odvysílání nedělní Sedmičky , byli na pražskou záchytnou stanici převezeni s těžkou otravou alkoholem předseda ODS Miroslav Topolánek a moderátor Martin Veselovský , nezazlíval by jim to nepochybně ani pan docent Skála.

Argumentační výkon Stanislava Grosse byl totiž lahůdkou určenou specialistům z řad sémantiků z Ústavu pro jazyk český v úzké spolupráci s psychiatry a pokud by se v obdobné rovině odehrával kupříkladu v soukromí mezi partnery, výsledkem by byl Gross, brutálně umlácený polévkovou lžící. Násilník by však byl každým soudem omilostněn, protože tak hlubokou míru zoufalství a bezmoci snad žádná lidská bytost není schopna unést.

Není totiž možné – proto tak nečiním ani já - rozebírat Grossovy odpovědi a argumentace, byl by to svazek papíru, vážící několik kg. Podstatné je, že co slovo, to žonglování s pojmy, překrucování faktů, lhaní, utíkání z tématu, znásilňování pravdy ve jménu účelu světícího prostředky, které je vždy zbabělé a odpudivé.

Mimo jakékoli kategorie je naprosto zoufalé, groteskně útočné Grossovo zdůvodnění dvojnásobné převahy Mirka Topolánka v hlasování diváků, že otázkou je kdo vlastně hlasoval, protože je to drahé!!!!!!!! Když vezmu v úvahu, že většina diváků ani nehlasovala, protože pouze zcela nevěřícně zírala na obrazovku jako já, nevím už co více dodat.

Kdyby to šlo, byl by Gross hoden pouze lítosti, protože se ocitl v mezích, kdy už není akceptovatelný ani jako člověk , se kterým lze vůbec hovořit. Argumentoval a oponoval jako jedinec psychicky nemocný, se kterým se nikdo duševně zdravý nemůže domluvit ne proto, že by nechtěl, ale protože to z klinického hlediska už není možné.

Účelem Grossova chování není přitom v současné době nic jiného než dostat se z víru malströmu, kam s ním po čtvrtečním ránu, zdá se, definitivně sklouzla i ČSSD. Nutno zdůraznit, že tím byla překonána hranice, před kterou se lze - za pomoci zázraku - z tohoto smrtícího jevu dostat.

Pokud se něco odpudivého a nebezpečného zmítá ve smrtelných křečích, nevyvolává to soucit, ale odpor.
Po šoku, který s ním kráčí ruku v ruce by ovšem měl u svědků této katastrofy zafungovat konečně pud sebezáchovy. Malström totiž bere vše v širokém dosahu, kde se ještě hladina jeví relativně bezpečná.

A když už jsem jako řadový občan zvolila z pocitu bezmoci tento květnatě příměrový způsob psaní , končím ve stejném duchu: pud sebezáchovy by měl začít fungovat zatraceně rychle. Konstrukce loďi s logem ČR začíná totiž povážlivě skřípat.

Dušica Zimová