Reformy zastavil odchod ODS do opozice

Alena Páralová

Lidové noviny, 18.01.2005

Jaroslav Plesl (Rok prcků z Kolína, zapomnětlivý Klaus a jak na hypochondry, LN 8.1.) se zaradoval z nahrávky na smeč od pana prezidenta, který ve svém novoročním projevu konstatoval, že jsme se nepohnuli kupředu v tolik potřebných reformách zdravotní péče a penzijního systému. S vervou se pustil do hlavy státu. Václav Klaus by měl prý v první řadě kritizovat sám sebe, neboť v 90. letech jako premiér promrhal příležitost vypořádat se jak s důchodovou, tak i se zdravotní reformou. Pan Plesl dokonce považuje takové ukazování na současnou vládu za pokrytecké. Tentokrát však jeho míč skončil v síti.

Žasnu, jak krátkou máme paměť. Není to poprvé, kdy se podobné tvrzení objevilo v článcích našich předních komentátorů. Při tom v roce 1994 byl přijat zlomový zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem, kterým byly položeny základy dobrovolného spoření v penzijních fondech. Zákon o důchodovém pojištění přijatý v roce 1995 přinesl rozsáhlou reformu průběžného pilíře na moderní flexibilní důchodový systém. Světově uznávaný expert na sociální politiku profesor Igor Tomeš uvádí ve svých přednáškách v cizině, že Česká republika uskutečnila v letech 1990 až 1996 jako první z transformujících se postsocialistických zemí sociální a důchodovou reformu.

Nebylo to tehdy vůbec jednoduché. Zákon o státní sociální podpoře i rozsáhlá důchodová reforma provedená zákonem o důchodovém pojištění byly v roce 1995 přijaty teprve poté, co byly jejich parametry nejprve v koaliční vládě a posléze i v parlamentu výrazně změkčeny a posunuty v neprospěch nejvíce ohrožených skupin občanů směrem k plošnému vyplácení dávek. Navíc byly jako výsledek nátlaku koaličního partnera před volbami zavedeny předčasné důchody, které blahodárnost důchodové reformy částečně eliminovaly. Reformy byly spuštěny těsně před parlamentními volbami od začátku roku 1996. Proto byly provázeny známým folklorem menších koaličních stran, které se vůči nim a tím především vůči ODS, masivně vymezovaly. Po odchodu vlád ODS se reformy na dlouhých sedm let zastavily. Přitom pouhou změnou parametrů současného systému a způsobem valorizace, který poskytuje vládě velký manévrovací prostor, se dá dlouhodobě dosáhnout jak efektu rovného důchodu, který navrhuje ODS, tak i efektu modelu NDC (zdánlivě definované příspěvky, anglicky Notionally Defined Contribution - pozn. red.), který navrhuje ČSSD. Vládě však bohužel odvaha ke změnám chybí, proto již sedm let kličkuje a odvádí pozornost. Svou nečinnost maskuje zřizováním parlamentních a expertních komisí, aby ji mohla zdůvodnit nedohodou politických stran.

18. ledna 2005

Alena Páralová
Poslankyně PSP ČR (ODS), stínová ministryně práce a sociálních záležitostí