Přemnožení není důkazem zdraví

Robert Šalda

Má člověk právo regulovat počet volně žijících zvířat? Dnes, v době módního environmentalismu je jakákoliv podobná snaha považována pomalu za těžký zločin, bez ohledu na reálný stav věcí. A tak zatím stohlavá hejna stěhovavých ptáků decimují chovné rybníky, aniž by proti tomu bylo možné zasáhnout. Cesta do slovenských hor se pomalu stává rizikovým sportem, protože narazit na vyděšeného medvěda je stále snadnější.

Jedním z nejznámějších případů přemnožení některého zvířecího druhu je kormorán velký. Těchto dravců žilo před více než padesáti lety ve střední a severozápadní Evropě okolo 4 tisíc kusů. V takovém množství byl pták považován za ohrožený a byl vzat pod zákonnou ochranu. Dnes je však situace jiná. Hejna kormoránů čítající stovky jedinců drancují rybníky kde likvidují obrovská množství ryb. Jediný kormorán spotřebuje za jeden den přibližně půl kilogramu stravy. Dvěstěhlavé hejno tak za jediný den spořádá okolo metráku potravy. Škody jsou však mnohem větší, protože následkem útoku na rybník uhyne odhadem trojnásobné množství ryb, než které ptáci potřebují ke své potravě. Část z nich je vážně zraněno a některé uhynou následkem šoku. Za jeden den tak může být na rybníku usmrceno pět metráků ryb. Za jeden měsíc to dělá patnáct tun. To jsou obrovské škody. Jen na Žehuňském, největším středočeském rybníce, bylo vysazenou 50 tisíc kusů chovných ryb. Po náletech kormoránů činil výlov pouze 20 tisíc kusů. Nelze se pak divit rybníkářům, že požadují, aby byl povolen částečný odstřel.

Podobná situace s přemnožením některého druhu je na Slovensku u medvědů. Jejich počet je u našich východních sousedů odhadován na osm stovek. Ve dvacátých letech minulého století jejich počet dosahoval okolo třiceti a panovaly oprávněné obavy o jejich přežití. Situace je ale dnes taková, že pro současný počet není v přírodě dost místa. Přirozené potravy pro osm stovek hnědých huňáčů příroda neposkytuje a tak stále častěji můžeme slyšet zprávy o střetu turistů či lesních dělníků s medvědem, které v řadě případů končí vážným zraněním. Optimální počet medvědů na Slovensku je odborníky odhadován asi na polovinu současného stavu.

Ochránci přírody navrhovaný odstřel odmítají. Přitom by se jednalo převážně o odstřel mladších avšak ne příliš zdravých kusů s cílem zvýšit i průměrné stáří populace, čímž by se částečně zamezilo i dalšímu nekontrolovatelnému množení. Ochránci přírody tvrdí, že s přemnoženými zvířaty by si měla poradit sama příroda. V tomto kontextu to pak zní jako by člověk do přírody nepatřil a byl tu jaksi navíc. Člověk během staletí poměry v přírodě změnil. Dnešní krajina je poznamenána více než tisíci lety zemědělské činnosti a dvěma sty lety industrializace. Tvrzení, že s případnou nerovnováhou si příroda sama poradí není v tomto případě na místě. Ve střední Evropě již neleží rozsáhlé hvozdy poskytující přirozenou obživu divé zvěři. A je to člověk, kdo musí v případě závažného vychýlení rovnováhy zasáhnout. Toto není volání po drancování přírody, ale po používání zdravého rozumu. Domněnka, že čím více divé zvěře v lesích, tím lépe v tomto případě zkrátka neplatí.