Bude vítězství ministra Němce jeho porážkou?

Martin Stín

Již delší dobu prosakují zprávy, že premiér Jiří Paroubek se smířil se skutečností, že svoboda je pouze správně pochopená nutnost a rozhodl se odvolat z úřadu nejvyšší státní zástupkyni, Marii Benešovou. Ve středu nahlédla do své křišťálové věštecké koule obvykle jasnozřivá Sabina Slonková a na internetovém zpravodaji Hospodářských novin spolu s redakčním kolegou Tomášem Fránkem předpověděla uzavření trapného zápasu Marie Benešové o přežití na zasedání vlády 29.9.2005, po jejím návratu z dovolené. V podobném duchu se ozvalo i Právo. Naproti tomu křišťálová koule Haló Novin očekává spíše uplatnění premiérovy odkládací taktiky. Ze všech zpráv je ale patrné, že Marie Benešová odejde k nelibosti mnohých a nebude muset do fronty na úřad práce, protože sociální demokraté se o ni postarají.

Souběžně se vynořily hlasy, smířené s odchodem nejvyšší státní zástupkyně, avšak volající také po odvolání Pavla Němce z funkce ministra spravedlnosti. Z internetového podzemí vyrazily na povrch např. v článku Jiřího Pehe, dostupném na jeho osobních internetových stránkách i leckde jinde, např. šířeném po internetu až z daleké Austrálie. Jiří Pehe sice neví nic o úrovni práce státních zastupitelství, ani o problematice resortu spravedlnosti jako celku, a neorientuje se ve sporné kauze „katarského prince“, ač studoval práva zde i v zahraničí,nicméně stojí na straně Marie Benešové. Je jeden z mála diskutujících na toto téma, který si nemyslí, že pevnost posezu Pavla Němce na ministerském křesle je pojištěna vahou přítomnosti US-DEU v koaliční vládě, která by v případě jejího odchodu padla. Správně poukazuje na to, že v případě odchodu US-DEU by se zkrátilo funkční období Paroubkovy vlády jen o 2-3 měsíce.

Řekl bych, že Jiří Pehe náhodou trefil hřebík na hlavičku. Pavel Němec není v dané chvíli neodvolatelný ani náhodou a ohroženo je celé zastoupení US-DEU. Jiří Paroubek už skutečně unionisty ve vládě nepotřebuje, dokonce jejich zapuzením by zabodoval u levicových voličů. Nebezpečí, že se touto cestou pustí, je dosti velké. Jeho úspěšná jednání s vedením KSČM naznačují, že se rozhodl změnit se z buldozeru obecného na buldozer, uhlazující cestu komunistů k účastí na moci. Kromě toho by zmírnil hněv Marie Benešové kvůli utrpěné porážce od Němce. Je to důležité, protože rozzlobená nejvyšší státní zástupkyně by v případě opuštění vnitřního mocenského prostoru mohla být nepříjemná souběhem nevhodných vědomostí s její neřiditelností a mediální nekázni. Přítomnost Jiřího Vyvadila na ministerstvu ve funkci náměstka by umožnila hladké převzetí moci nad úřadem představitelem ČSSD. Nelze dokonce vyloučit, že Jiří Paroubek právě na tento způsob vyřešení vztahů mezi Marií Benešovou a ministrem myslel, když se při koaličních jednáních zasazoval o vyslání Jiřího Vyvadila na ministerstvo. Vláda bez unionistů by ovšem byla v područí komunistů. Přesto by jejímu ustavení prostým nahrazením unionistických ministrů poslušnějšími osobami nemohl nikdo zabránit. Chvíli by mohl klást odpor prezident, ale na dlouho by mu takový postoj nevydržel. Mohli bychom si sice v případě takového výsledku opět jednou klást otázku, proč jsme „chodili cinkat klíči“, když jsme stejně komunisty od moci nevystrnadili, ale to by nikomu nepomohlo. Naopak bych pochopil, kdyby po krátkém mezičase podmanění vlády komunistům by jim levicový voliči dali hromadně přednost. Přímá vláda komunistů by byla srozumitelnější než nepřímá přes nastrčeného vykonavatele. KSČM má ve svém vedení dost kvalitních vůdčích osobností, její program má pevné ideologické zakotvení a hlavně na nikom z jejích předáků neleží ani stín podezření ze zkorumpovanosti. Tím je dána její přitažlivost.

Může se tedy stát, že vítězství Pavla Němce nad Marií Benešovou bude současně jeho porážkou. Přesto by nemusel pociťovat zklamání. Zkrácení funkčního období by nebylo podstatné a zejména by jej mohlo hřát vědomí, že dokázal něco, na co si netroufl nikdo z jeho předchůdců: odstraněním Marie Benešové rozřízl vřed, kterým jsou státní zastupitelství, a umožnil tak jeho vyčištění a zhojení. Veřejnost záslužnost takového skutku neumí ocenit, protože již si zvykla na představu, že naše soudy soudí pomalu a špatně, a žije v optickém klamu, že všechny neduhy naší justice jsou pouze výsledkem soudcovských prohřešků. Netuší, že velký díl nespravedlivých rozsudků a průtahů v trestním řízení je výsledkem špatně provedeného přípravného řízení, za které ve vztahu k soudu odpovídají státní zástupci. Ale každý si mohl přečíst v posledních dnech v denním tisku, že např. uprchlý Radovan Krejčíř je stíhán již několik let orgány činnými v trestním řízení, různými dle místní příslušnosti, ale žádná z věcí dosud nedospěla k rozsudku. Takový způsob vedení trestního řízení umožňuje zastřít vzájemné souvislosti případů a vyvolává průtahy, způsobené čekáním při předávání podkladů mezi součástmi. Navíc odporuje ustanovení trestního řádu, který ukládá soustředit na jednom místě vyšetřování různé trestné činnosti, související osobami podezřelých. Rozdělování složitých kauz mezi více orgánů činných v trestním řízení a předávání jejich částí od čerta k ďáblu je poměrně častou příčinou ztroskotání trestního stíhání. Někdy působí pozorování přesunů spisů dojmem, že hlavním smyslem činnosti orgánů činných v trestním řízení je hledání vhodného zastrčeného odpadkového koše, do něhož lze zahodit trestní oznámení. Výskyt vad, výše popsaných u případu Radovana Krejčíře, je poměrně častý a dá se dobře dokumentovat. Dochází až k takovým absurditám, jakou je ztráta výchozího trestního oznámení, kterým celé stíhání začalo. Někdy přechází zmatečný postup státních zastoupení až do maření ústavního práva občanů na soudní ochranu. Například v těchto dnech dozorující státní zastupitelství zmařilo trestní stíhání muže a ženy, kteří ve spolupachatelství podali křivé trestní oznámení na nepohodlnou osobu. Učinili to velmi průkazným způsobem: podali shodné trestní oznámení každý pod svým jménem u dvou státních zastupitelství. Jejich oběť se dostala před trestní senát, jenž ji pravomocně osvobodil. Kromě ztráty času a stresu utrpěla značné majetkové škody – náklady na obhajobu překročily částku 100 tis. Kč. Když podala na své trýznitele trestní oznámení pro křivé obvinění a křivé svědectví, vyšetřující orgány a státní zastupitelství zavřely oči nad spolupachatelstvím, řízení vedly jen proti jednomu z pachatelů, „vyvracely“ obvinění přehodnocováním pravomocného rozsudku a nakonec stíhání zastavily, protože podezřelého prý omlouvalo to, že v dobré víře použil jako podkladu pro vypracování obžaloby svědectví 11leté lhavé dívenky. Poškozená nemá k disposici žádný prostředek, jímž by svou věc dostala před soud.

Výše řečené naznačuje, že prosté odstranění Marie Benešové nezpůsobí samočinné zlepšení činnosti státních zastupitelství. Vznikla tak ale možnost nahradit ji jiným manažerem, který začne odstraňovat vady, jež ona sama možná neviděla, ale v každém případě konzervovala.