Miroslava Němcová: Kšeft za miliardy

Kšeft za miliardy

Miroslava Němcová

Vybrala jsem pro čtenáře Virtually stenozáznam projevu Miroslavy Němcové, místopředsedkyně PSP ČR, který se týká zákona o registračních pokladnách. Domnívám se totiž, že naše koaliční poslance ke schválení zákona nevede snaha o zlepšení daňové kázně, ale zcela obyčejná snaha vyhovět silné lobby, která už dnes část svého budoucího zisku z prodeje pokladen pravděpodobně přemístila do kapes některých vlivných koaličních poslanců. (JD)

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, zdálo by se, že už po předchozích slovech k tomu není příliš mnoho co dodat. Pan zpravodaj a můj kolega Michal Doktor popsal názor na to, co zavedení registračních pokladen v České republice bude znamenat. Co přinese a co skutečně může nebo nemůže vyřešit. Ale protože se zde zmiňoval o jednom praktickém příkladu, který se týká spíše velkoobchodních řetězců a toho, že i tyto řetězce, přestože se zdá, že jsou vybaveny velmi dokonalou technikou, která umožňuje jak registraci zboží, tak registraci prodeje zboží, tak registraci povinných odvodů státu v podobě daní, tak mám dojem, že je potřeba se zmínit o jednom příkladu, který nesahá tak vysoko, ale který je z praxe, ze života a dotýká se převážné části občanů naší země, kteří žijí v malých městech a nejsou pro ně supermarkety dostupné. Nakupují v běžných malých obchůdcích a víceméně jsou na tyto obchůdky odkázáni.

Jestli dovolíte, tak bych vás seznámila s jedním dopisem. Věřím, že jste jej dostali také. Protože nejzevrubnějším způsobem popisuje, co se v těchto obchodech stane, tak si dovolím ocitovat příklad z Rakovníka, přestože z Vysočiny a z podobných oblastí dostávám dopisy úplně podobné. Dovolte mi citaci z dopisu. Jeho autor, který je předsedaspotřebního družstva Jednoty, chce, abych Sněmovnu seznámila s argumenty dopadu na tuto prodejní síť, ale nejenom na ně, oni prostě buď budou fungovat nebo nebudou fungovat, ale spíše na ty občany, které tato obchodní síť obsluhuje.

Cituji: "Chtěl bych vám zmínit stanovisko manažera, jehož se zavedení pokladen přímo dotýká. Pracuji od roku 1991 jako předseda Jednoty, spotřebního družstva v Rakovníku. Jsem přesvědčen, že efektivní dopad zavedení registračních pokladen na tzv. šedou ekonomiku ve státě bude minimální. Je zaměřen toliko na maloobchod a naprostá většina maloobchodu v této zemi již kontrolní pokladny využívá, protože si svoji činnost téměř neumí představit. Pracují s nimi všechny zahraniční obchodní řetězce, používají je česká spotřební družstva.To je rozhodující část českého maloobchodu a v těchto firmách lze dohledat každou korunu.

Firma, v jejímž čele stojím, používá registrační pokladny prakticky celé desetiletí. Provozujeme 75 prodejen potravin v šesti bývalých okresech. Abychom uhlídali ekonomiku, je nezbytné, aby veškeré transakce byly legální. Máme vytvořen systém, který zabraňuje tomu, aby se na prodejnách vytvářelo prostředí napomáhající tzv. vnitřní šedé ekonomice. Proto veškeré naše tržby na prodejnách probíhají přes pokladny. Vedoucí prodejny musí každý den vyjet pokladnu, tržbu napsat do výkazu, pak musí pokladnu vyjet za měsíc a měsíční výkaz tržby prodejny se skládá z těchto denních tržeb. Veškeré pásky z pokladny musí vedoucí odevzdat na centrálu firmy, kde se kontrolují a uschovávají. Všechny platby za zboží dodavatelům jdou bezhotovostně a fakturuje se zásadně na centrálu firmy, nikoliv na prodejnu.

S návrhem tak, jak je v Poslanecké sněmovně projednáván, nemohu souhlasit, protože jeho dopad na naši firmu bude značný. A v čem? Jak jsem uvedl, naše firma provozuje 75 prodejen potravin. Struktura naší maloobchodní sítě je taková, že jsme dislokováni téměř výlučně v tzv. venkovském prostoru. Neprovozujeme žádnou velkoplošnou prodejnu typu supermarketu. Naše maloobchodní jednotky jsou zejména v malých obcích, kde již není vůbec žádná jiná prodejna. V uplynulých letech byli živnostníci téměř v každé obci, ale postupem doby jsme mnohde zůstali sami, neboť tlaku zahraničních obchodních řetězců tito drobní prodejci nemohli čelit.

Je také třeba říci, že otevíráme i nové prodejny ve velmi malých obcích. Obracejí se na nás zastupitelstva obcí s prosbou o otevření prodejny. Přesto, že zde tyto prodejny otevíráme, nevytváříme zisk a tyto prodejny provozujeme.

Co mně tedy na tom zákonu tak vadí? Návrh zákona o registračních pokladnách předpokládá, že každá pokladna bude vybavena tzv. alfanumerikou, tedy že kontrolní páska bude zákazníkovi vypisovat nejen hodnotu nákupu, DPH, ale i druh zboží, které nakoupil, tedy podobně jako v hypermarketu. " My jsme před chvílí slyšeli výčet toho, co všechno bude muset účetní doklad obsahovat. Je toho mnohem více, než zmiňuje tento dopis.

"A zde je ten základní problém, " pokračuji v citaci z dopisu, "pro nás toto představuje investici, která zastaví rozvoj firmy na řadu let a vzhledem k návratnosti investice v malých prodejnách budeme muset uvažovat, zda takovou prodejnu kvůli nákupu prodejny nezavřeme. To není hrozba, to je reálná situace.

Kolik taková pokladna stojí? Tady je zásadní rozpor. Předkladatel návrhu - Ministerstvo financí tvrdí, že registrační pokladna se koupí za zhruba 10 - 12 tisíc korun. To je sice pravda, ale samotná pokladna k fungování pokladní operace ve smyslu požadavku návrhu zákona v žádném případě nestačí. Je třeba ji doplnit o fiskální paměť, skener na snímání čárového kódu a o software.

V praxi jde o to, pořídit vlastně pro vesnické prodejny pokladní systém. Návrhy na zavedení pokladního systému na naše prodejny jsme obdrželi již od mnoha firem a s díky jsme je pro finanční náročnost a strukturu naší obchodní sítě odmítli. Proto mohu se znalostí věci prohlásit, že kompletní zavedení požadovaných registračních pokladen tak, jak předpokládá zákon, s fiskální pamětí pro jedno prodejní místo činí kolem 50 tis. korun. A to neřešíme takovou banalitu, jako že vedoucí malé vesnické prodejny by musel být schopen do tohoto pokladního systému zasáhnout, protože například dostane nový výrobek či se změní cena a on bude muset provést tuto úpravu v pokladně, on musí tato data do celého systému sám vložit. Neumím si to v praxi vůbec představit. Naši vedoucí jsou někdy i bez vyučení a teď po nich budeme chtít, aby se stali počítačovými experty.

A umíte si v praxi představit další problém, když se rozbije pokladna? Zákon to sice řeší, ale vybavte si to v reálu: Dojde k defektu pokladny, vedoucí musí nahlásit poruchu finančnímu úřadu a co dál? Zavřít krám? Vypisovat paragony s kopií? Buďme na zemi a představme si, jak stojíme v prodejně, před námi jsou tři nebo čtyři zákazníci, prodavač vypisuje blok - název zboží, cena za jednotku, počet kusů, DPH, cena celkem, název podniku, IČO atd., do toho krájí salám a balí dorty. Vždyť je to nesmysl. Nebo mít na každé prodejně jednu pokladnu v záloze, to je druhá možnost řešení tohoto problému a jenom je v případě selhání přehodit? Počítejte se mnou. Naše firma těch pokladen potřebuje 90. To by nás stálo 4, 5 mil. korun a pokud bychom chtěli dát na každou prodejnu jednu pokladnu do rezervy, znamená to, že musím sehnat 9 mil. Já už slyším, " píše pisatel, "názor, že si tuto cenu přeci mohu dát do nákladů. To je sice pravda, ale na ty náklady nejprve musím vydělat, pak musím vydat z peněženky nějakých 5 mil. a to je ta hrůza. Pět milionů na to, " a co považuji za klíčovou větu, "pět milionů na to, abych zamezil šedé ekonomice, která u mě není. Není to Kocourkov? Že na to mám tři roky? Ano, ale já na ty tři roky zastavím veškerý rozvoj a veškeré investice půjdou pouze do pokladen. "

A pisatel nám jako Poslanecké sněmovně v závěru dává návrh. Protože si propočítal, že bude-li se to týkat oněch 300 tisíc povinných osob, tedy podnikatelů, kteří k 1. lednu roku 2007 budou muset tyto pokladny mít, tak si propočítal a říká to svým slovem, že jde o velký kšeft. Jde o kšeft těch, kteří tyto pokladny budou prodávat. Domnívá se, že již předem správní lidé věděli správné informace a ve správnou chvíli se mohli na tento velký kšeft připravit. A ten velký kšeft popisuje v částce 4 až 20 mld. korun, podle toho, jaká ta pokladna nakonec bude muset být. Já myslím, že každý z nás si tady umí představit objem 4 až 20 mld. korun. Víme, co to je za nesmírnou částku a víme také, jaké tlaky mohou být vyvinuty k tomu, aby tento kšeft prostě někdo dostal.

A já se tedy chci zeptat, jestli vyhovíme pisateli v jeho návrhu, kdy říká, že se domnívá, jestli vláda opravdu myslí vážně svá slova o podpoře malého a drobného podnikání, jestli by tedy neměla těchto 300 tis. pokladen nakoupit sama, dát je podnikatelům do užívání, spravovat je a hlídat všechno, co je k tomu potřeba. Protože - já si myslím, že to má hlubokou logiku - co očekáváme, že se dozvíme? Stát řekne, já na to nemám a tím pro něj celá debata skončí. Řekne-li to podnikatel, tak stát mu na to řekne - a mě to nezajímá. A já si nepředstavuji, že se takto má chovat stát k podnikatelům, k lidem, kteří vytvářejí pracovní místa. Vezměte si, jak vysoká nezaměstnanost v České republice je a my si neumíme vážit těch, kteří na malých obcích, na malých městech podporují to, aby tam vůbec nějaká zaměstnanost byla a aby lidé měli elementární služby k dispozici.

Já si myslím, že je nutno ještě dodat jednu věc. Jestliže zde je problém se šedou ekonomikou, nechť jej vláda řeší. Týká se těch, kteří podnikají převážně na tržištích, máme Českou obchodní inspekci, ať koná tato inspekce tak, jak konat má. Malé firmy jsou kontrolovány více než je zdrávo a mohu to dosvědčit na svém vlastním příkladu. Jako malý knihkupec s jedním zaměstnancem jsem každoročně a pravidelně kontrolována všemi úřady, které jsou - jak finančním, tak sociálním, tak pro oblast zdravotního pojištění. A domnívám se, že tato kontrola v žádném případě neprobíhá u velký firem tak, jako probíhá u malých podnikatelů. V čem je tedy problém? Na malé podnikatele si umíme došlápnout a ti jsou víceméně pod kontrolou. Tam si umíme dohlídat, jako stát, každou korunu. Proč jim nařizujeme další zátěž, která je z velké části zlikviduje? Protože, domnívám se já, protože jiný závěr mě nenapadá, nejde o nic jiného než o ten obrovský kšeft. Někde se tu vznáší ve vzduchu 4 až 20 miliard korun a někdo má zájem na těchto 4 až 20 miliard korun dosáhnout. To, že to bude k velké škodě našich podnikatelů, k velké škodě našich občanů, ke ztrátě možných pracovních míst, to bohužel tuto vládu nezajímá.

Já vás velmi chci poprosit, abyste se zamysleli nad argumenty, které píše člověk z praxe, který to má zažité a když už nechcete poslouchat mě a nezajímá vás můj argument, tak já vás prosím, abyste se zamysleli nad argumenty lidí, kteří se s tímto úkolem budou potýkat. Děkuji.

II.část - reakce na vystoupení ministra financí B. Sobotky

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Já se nechci dopustit nějakého uzurpování si mikrofonu v tuto chvíli, určitě bych si to nedovolila vůči kolegyním a kolegům. Děkuji vám tedy za slovo, pane místopředsedo.

Já jsem jen chtěla říci po tom gejzíru slov pana ministra financí pár vět, které vám chci říci jako člověk, který si v roce 1992 otevřel knihkupectví, koupil si pokladnu, ač nemusel, tehdy za 13 000 Kč, protože jsem chtěla mít ve všem pořádek a protože mi ta pokladna zjednodušovala mnohé úkony, které bylo potřeba dělat. To knihkupectví nějak funguje. Do té doby, co jsem poslankyní, tak jsem tam byla já a jeden zaměstnanec. Je pravda, že vzhledem k růstu cen knih se od knihkupců klientela odvrací, ale já si na to nestýskám a nežehrám. Beru to tak, že to je volba lidí, kteří musejí rozhodovat o svých penězích a někdy mají prioritu nákup knih, jindy nějaké potřeby pro své děti. S tím se já umím smířit a beru to za naprosto přirozený jev.

Co nemohu přijmout je to, že do tohoto mého snažení a do dobrého pocitu, že byť jsem dala na deset let práci jednomu člověku, se mi teď vkrádá stát a ten mi vašima zabedněnýma ušima, kdy vy nechcete slyšet to, co se děje, já nevím, kdo z vás podnikal, kdo z vás vedl firmu, takto malou firmu, kdo byl pyšný na to, že ji vyšlapal z ničeho, kdo byl pyšný, že dal práci mladému člověku, který je rád, že na malém městě tu práci má, založil si rodinu a že ji může uživit. Pokud někdo se mnou tuto zkušenost máte, tak mi, prosím vás, věřte, že já tady nelobuji za to, že mi jde o můj podnik. Mně jde o tyto lidi, kteří se chopili v nelehkých dobách podnikání v České republice a podnikali naprosto čestně a čistě. Já celá ta léta platím všechny dávky, které za svého zaměstnance platit mám, daně, sociální pojištění, zdravotní pojištění, abych se nedostala do problému jako poslanec, protože vím, že je na nás namířena jiná optika veřejnosti. Platím si daňového poradce na ty minimální tržby, které mám, abych to měla naprosto v pořádku a nevystavila se žádnému riziku. Jsem povinna vést všechny doklady v naprostém pořádku a jestli vy teď rozhodnete o těchto registračních pokladnách, tak lidem jako jsem já říkáte, že je nepotřebujete. Těm, kteří mají jednoho nebo dva zaměstnance, říkáte: pošlete je na pracovní úřad, nám jako státu se to víc vyplatí, my sice všechny přinutíme mít registrační pokladny, ale co je nám po tom, že ve Žďáře nad Sázavou, ve 24tisícovém městě, kde jsou tři knihkupci, dva zkrachují a tři lidi jen z knihkupecké branže přijdou na pracovní úřad. Vy jim tím říkáte: nás to vůbec nezajímá, nám je jedno, jak dlouhá ta fronta na pracovním úřadě je. My chceme prosadit nesmyslný nápad. Nechceme slyšet lidi z praxe. Je nám to úplně jedno, co nám tady říkají, protože téměř nikdo z nás tu zkušenost s podnikáním, s takto malým drobným podnikáním, které není podnikáním na zisk - zeptejte se koho chcete, zda podnikání v knihkupectví a podobných oborech je podnikáním na zisk. A přitom zrovna tyto obchodu vytvářejí kulturní nabídku, o které my tady mnohdy velmi plamenně hovoříme a mluvíme o tom, jak velmi nám záleží na tom, aby právě v této oblasti nebyli občané v malých městech a na venkově ochuzeni.A na druhou stranu jim říkáme - běžte do háje, dělejte si, co chcete, běžte na pracovní úřad, hlavně nás neobtěžujte s tím, že my si máme dělat nějakou hlavu z toho, jak vy rozhodujete. Nás nezajímáte. To je moje zkušenost.

Já vás chci velmi poprosit, abyste mysleli na tyto lidi, až budete zvedat ruku. To, že nebudete myslet na mě, je mi úplně jedno, ale takových, jako jsem já, kteří nemohou za to, že mě máte nebo nemáte rádi, jsou v České republice tisíce. Prosím vás, myslete na ně.

29. listopadu 2004