Boj se státem: Ukradená tiskárna

Dušan Šrámek

Před několika lety zaplavily republiku billboardy s dvojsmyslnou narážkou – „budete ho mít v ruce každý den…“. A za pár dní na to se na stejných billboardech objevilo – Katalog firem EDIT. Vydavatel katalogu Martin Hora s tímto nápadem získal třetí místo v hodnocení reklamní kampaně. Jeho katalog měl v ruce každý, kdo potřeboval instalatéra, zubaře, či stěhováky. Málokdo už ale ví, že konkurzní mafie Horovi tento úspěšný projekt ukradla. I s tiskárnou. „Nejprve nám sebral majetek Hitler, ten za něj ještě zaplatil. Napodruhé jej mé rodině ukradli komunisté. Vrátil nám ho až současný režim. A ten mi majetek ukradl definitivně,“ říká Hora.

Vše začalo Union bankou
Protože Hora tisknul své katalogy a další materiály až ve Švédsku, začal se shánět po nějaké tiskárně v České republice. V roce 1998 se mu naskytla příležitost koupit z restitučních prostředků, které získala jeho rodina, Moravskou typografii v Brně, která v té době patřila k největším tiskárenským podnikům v zemi. Také ji za sedmdesát miliónů od FNM odkoupil. Tím se mu otevřela možnost tisknout přímo na místě, a zároveň díky oblíbeným katalogům významně naplnil tiskárnu zakázkami. Díky tomu vlastně tiskárnu zachránil, protože vydavatelé jednotlivých periodik si mezitím začali stavět vlastní tiskárny. Vzhledem k rozsáhlosti objektu tvořilo dost významnou položku už jenom samotné nájemné – okolo 25 miliónů ročně. .Prosperující podnik mohl bez problémů fungovat doposud. Jenže do toho přišla jako rána z čistého nebe podvodný konkurs na Union Banku. A Hora měl tu smůlu, že právě v této bance měl úvěr ve výši sto miliónů korun, který musel převzít spolu s podnikem, když jej kupoval od FNM. Kvůli podvodnému konkurzu, který nezavinil, musel najednou ze dne na den Hora stomiliónový úvěr splatit. Jenže nežli se mu podařilo získat peníze na splacení úvěru od jiné banky, jeho závazek byl prodán. „Přitom ještě měsíc před tím, než můj závazek konkursní správkyně Union Banky závazek prodala, mne v dopise ujistila, že není v zájmu banky, aby moje firma zkrachovala. Mohu jenom spekulovat o tom, proč tak nakonec učinila,“ říká Hora. Ukolébat majitele Moravské typografie byl zřejmě už od počátku záměr – úvěr nakonec přes různé prostředníky doputoval do firmy IV Nova, která je spojena s lidmi okolo konkursní správkyně Union banky.

Bez ohledu na zákon
„Prvním varováním, že něco není v pořádku pro mne bylo, že najednou se kolem začaly vynořovat nejrůznější pohledávky, podávané lidmi, kteří se točili kolem brněnské konkurzní mafie, s návrhy na konkurz. To se pořád nedařilo, protože to byly desetitisícové pohledávky, takže nakonec byl 3. září 2004 konkurz vyhlášen přes jednu pohledávku ve výši dvanáct miliónů korun.“ Prohlášení konkurzu podle zákona o konkurzu a vyrovnání nelze učinit bez předchozího projednání, a to za účasti dlužníka. Jenže Hora nebyl vůbec obeslán, nezúčastnil se žádného jednání, a přesto soudkyně Krajského soudu v Brně Krčmářová konkurz na Moravskou typografii vyhlásila. Nebyly ale splněny ani žádné další zákonné podmínky – pohledávky by musely být nejméně dvě, nemluvě o tom, že jejich hodnota by musela být taková, aby převýšila hodnotu podniku. Proto se ani nechce věřit, že by šlo ze strany soudkyně Krčmářové o pouhé nedopatření. O pravých důvodech jejího jednání tak lze jenom spekulovat. „V době, kdy byl konkurz vyhlášen, jsem vůbec neměl tušení, co to obnáší, a jaké martýrium mne v průběhu let čeká,“ vzpomíná dnes Hora. „Prostě mi najednou přišlo, že je firma v konkurzu.“ Podle nešťastného podnikatele musel být záměr připravit jej formou podvodného konkurzu o prosperující firmu již od počátku. „Ta pochybení, která předvedla konkurzní soudkyně Krčmářová, jsou totiž taková, že ani jiný závěr nepřipouštějí.“ „Pochopitelně, že leccos lze připsat na vrub určitým pochybením, nicméně, pokud už se tato pochybení dále řetězí, tak už je to přinejmenším podezřelé,“ říká bývalý šéf ÚOOZ Jan Kubice, který pro Horu dnes pracuje. Z jeho analýzy vyplynulo několik trestných činů, kterých se měl dopustit jak konkurzní správce, tak soudkyně.

Ukradené akcie
Poté, co zjistil, že je na Moravskou typografii konkurz vyhlášen, podal Hora odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci. „To se ale nemohlo konkurznímu správci Michalovi Brenkovi líbit.“ A nastala další fáze pokusu, jak prosperující podnik ukrást. Konkurzní správce totiž zahrnul do konkurzní podstaty neoprávněně akcie EDIT holdingu, který byl jediným vlastníkem Moravské Typografie. A jediným vlastníkem obou společností byl právě Hora. Jenže zákon o konkurzu a vyrovnání je nastaven tak, že konkurzní správce může zahrnout do podstaty v podstatě cokoli, co si zamane. A poškození se mohou bránit pouze vylučovací žalobou, jejíž projednání však často trvá několik let. Na rozhodnutí, že akcie zahrnul do konkurzní podstaty nepatří, tak musel Hora čekat až do letošního října. Neoprávněné vlastnictví akcií však umožnilo konkurznímu správci, že Horovo odvolání stáhnul. Kostky byly vrženy. „Teď se pracně namáhám, aby mi byly akcie vráceny zpět, ale už mi to stejně nebude nic platné. Kvůli tomu, že přes Moravskou typografii ovládl konkurzní správce i EDIT holding, prodal akcie nejprve do Lichtenštejnska, a tři dny na to do Hongkongu.“ Fintou s akciemi tak Brenko vyšachoval za pomoci soudkyně Krčmářové oprávněného majitele, který po několik let bez problémů provozoval mnohasetmiliónový podnik. Případ je o to kurióznější, že Hora si Moravskou typografii koupil za peníze, které získal z restitucí. To, co jeho rodině ukradli komunisté v padesátých letech, dokonal „legálně“ polistopadový režim.

Malá domů konkurzního správce
Normálně funguje konkurz tak, že se postupně vypořádávají všichni věřitelé, přičemž platí věřitelé musí být uspokojeni poměrně. Místo toho ale Brenko vyplácí pouze odděleného věřitele, kterému postoupila pohledávku konkurzní správkyně Union Banky. Není jistě náhodou, že v obou konkurzech, jak na Moravskou typografii, tak Unionku se vyskytují tytéž osoby. Přitom ostatní věřitelé zatím na uspoření čekají. „Pohledávka byla splácena z provozních peněz podniku, přičemž zákon říká, tak může být pouze ze zpeněžení majetku podniku. Ale i kdyby byly tyto provozní prostředky použity k uspokojení ostatních věřitelů, tak už by dávno byli uspokojeni. To je důkazem, že podnik normálně funguje, šlape dál, takže v žádné insolvenci nikdy ani nebyl.“ Přitom skutečnost, že věřitelé nemohou být uspokojeni z hospodaření podniku, potvrdila i Komora správců majetku a likvidátorů. Přesto tento, ale i další pochybné kroky správce potvrdila soudkyně Krčmářová. (odvolací soud v Olomouci v r. 2005)

Důvod, proč vlastně zatím nedošlo k ukončení konkurzu, je poměrně jednoduchý. Správce se totiž už jednou, byť neúspěšně pokoušel Moravskou typografii, jejíž hodnota je okolo tři čtvrtě miliardy korun, koupit za šedesát dvě miliardy. A samotné správcování mu již vyneslo za celých pět let „činnosti“ šest miliónů korun.

Veškeré pohledávky by ostatně mohl zaplatit už ze směnky, kterou podnik vlastnil za ČSOB. Ta totiž činí dvě stě miliónů korun. Jenže Brenko veškeré kroky k jejímu uplatnění přerušil, a to i přes několikeré Horovy výzvy, aby v celé záležitosti konal. Podivné je správcovo jednání i z dalšího důvodu. Hora ještě krátce před prohlášením konkurzu koupil za dvacet miliónů tiskařský stroj, který by obrat společnosti zvýšil o dalších osmdesát miliónů korun. I v tomto případě však Brenko odmítá stroj do provozu zapojit. (proč to dělá?)

Na mafii je každý krátký
Jak na konkurzního správce, tak na soudkyni Krčmářovou podala Horova advokátka několik trestních oznámení. Všechny nakonec skončily v koši. Nejpikantnější v tomto směru byl výsledek trestního oznámení, které směřovalo na protikorupční policii v Dlážděné ulici v Praze. Policista oznamovateli v písemné odpovědi sdělil, že trestné oznámení „uložil“. Bůh ví, co tím vlastně myslel – trestí řád nic podobného totiž nezná. Zřejmě tím myslel, že ji uložil k ledu. Policie ani nebyla schopna zadržet na advokátčin podnět akcie EDIT holdingu, aby neskončily v cizině. O důvodech laxního policejní postupu lze jenom spekulovat. Nicméně není bez zajímavosti, že například trestní oznámení na soudkyni Krčmářovou odložil policejní příslušník Hruška z Jihlavy, přímo instruovaný Miroslavem Strmiskem, který po svém odchodu od protikorupční policie skončil ve Vysoké škole Karla Engliše, Mekce konkurzní mafie. Hruškovi se podařilo trestní oznámení rozbít na několik dílčích, takže celá návaznost, z níž by vyplývalo zločinné spolčení, se tím samozřejmě ztratila. „Je to celý korupční systém zprivatizované státní správy, který znemožňuje napadenému podnikateli účinnou obranu, a
který zároveň brání tomu, aby byli viníci a pachatelé i takto flagrantních zločinů bráni k odpovědnosti,“ říká bývalý senátor Josef Novotný, který kvůli Horovu případu sám na soudkyni Krčmářovou podal trestní oznámení.

Paradoxně, leč zcela typicky pro podobné kauzy si trestní stíhání naopak vykoledoval podnikatel Hora sám, a to za maření (podvodného) konkurzu. Poté, co mu byla ukradena Moravská typografie, zbyl mu ještě hotel Pecinov, nedaleko Benešova. Přesto, že neměl s brněnskou tiskárnou nic společného, obsazuje jej v roce 2007 Brenkova ochranka, a konkurzní správce hotel zahrnuje rovněž do konkurzní podstaty. Hora sice ochranku vyhnal vlastními lidmi, nicméně sám kvůli tomu, že pouze chránil vlastní majetek, čelí trestnímu stíhání.

Kvůli předchozím krokům, kdy jej povedený správce vyšachoval z vedení jak Moravské typografie, tak dalších firem, které ji ovládaly, nemá dnes Hora prakticky žádné možnosti, jak se bránit normální soudní cestou. „V rámci konkurzu na Moravskou typografii je pan Hora zbaven všech procesních práv. Tím, že byly nezákonně prodány akcie EDIT holdingu, přestal být i úpadcem, a nemůže být tedy ani účastníkem řízení,“ říká právní zástupkyně Radka Macková. Jedinou obranou tak dnes pro něj může být žaloba o náhradu škody na českém státu. Řádění konkurzní mafie tak, bude – li nakonec Hora úspěšný, zaplatí daňový poplatník. Za bohorovného přihlížení všech státních a justičních orgánů.