Ekumenické mlčení

Emanuel Vejnar

V Irsku katoličtí kněží zneužívají a znásilňují dívky i chlapce a nás evangelíky to nechává klidné. Na podporu kubánských disidentů organizujeme konference, pořádáme protestní pochody, konáme bohoslužby a lámeme si hlavu, jak tamní režim podkopat, aby se jejich situace změnila. Když za Lamanšským průlivem zneužívají naši kolegové v sutanách po desetiletí naprosto skandálním způsobem děti, mlčíme. Kde jste profesoři, kde představitelé církví, kde bojovníci za lidská práva? Nečtete noviny? Nebo je 150 pedofilních dublinských kněží ještě málo? Jistě, každý z nich nemusel zneužít přes 100 dětí, jako ten, který tento počet uvedl. Každý nemusel mít normu jedno dítě na čtrnáct dnů, jako to po pětadvacet let podle svého doznání praktikoval jiný. Ale i kdyby byli proti nim ti ostatní troškaři, já bych byl raději občanem Kuby než irským katolíkem.

Možná se to na církevních ústředích a Ekumenické radě stále ještě vyhodnocuje. Možná se čeká, jestli se informace, které média poskytují, neukáží být zkreslené. Těžko. Na irskou kauzu už zareagoval i bratr papež. A ten určitě ví o detailech, o jakých se novinářům ani nezdá. V prohlášení z 11. prosince řekl, že „sdílí rozhořčení irského lidu“ a je těmito „odpornými zločiny“ hluboce otřesen. O rozsahu maléru, který se zde odehrál, svědčí i to, že případ šetřila vládní komise, která na něm pracovala tři roky. Vyšetřovatelé prozkoumali 60 000 záznamů, které církev do té doby tajila. Zjistila, že dublinští arcibiskupové o případech zneužívání policii neinformovali a situaci řešili překládáním kněží na jiné farnosti. Ve zprávě komise se píše i to, že irská policie stížnosti na sexuální zneužívání zlehčovala anebo tvrdila, že není pro jejich vyšetřování kompetentní.

Irská kauza vlastně obsahuje problémy dva. Prvním jsou pedofilní kněží. Někdo může namítnout, že tento problém je už vyřešen. Ale vládní komise ohraničila své šetření rokem 2004. A čas jde dál. Je nepravděpodobné, že by od dalšího roku všechny psychické temnosti v celibátu žijícího kléru zmizely. Strach je nyní nejspíš drží na uzdě. Ale až pomine? Papež slibuje zavést podle vatikánského sdělení „účinnou a bezpečnou strategii“. Snad se mu to podaří. Druhým irskou kauzou nastoleným problémem jsou církevní aparátčíci, kteří se snaží ochránit pověst církve a proto mlží a zametají věci pod koberec. Je otázka, který z těch dvou problémů ohrožuje věrohodnost církve více. Ekumenické mlčení činí evangelíky podílníky na tom druhém. Připadá mně to zbabělé. A při vzpomínce na nedávnou kampaň „Quo vadis Cuba?“, při které radili státu, vysloveně trapné.

Nutno říci, že ani naše římskokatolická církev se k událostem v Irsku nevyjadřuje. Bratr kardinál na svých webových stránkách kritizuje českou politiku, filozofuje o nepřiměřenosti tolerance ke zlu, vykládá o duchovních a morálních hodnotách… O trámu v oku matky církve však neutrousí ani slovíčko. Ano, je také arcibiskupem. Má proto stejně jako ti dublinští v popisu práce církev bránit. Mlčení je mocná zbraň. O čem se nemluví a nepíše, to jako by nebylo. V Dublinu, jako by po desetiletí pedofilních kněží nebylo. Co neututlala církev, to ututlala policie. Jestli jsou takto vstřícné vztahy plodem Konkordátu, tak tedy potěš pámbů, pokud ho náš parlament schválí. Důležitější než chránit církev – a to jakoukoli – je chránit lidi. Proto je toto ekumenické mlčení lidským selháním. I římská církev má prostě své slabiny. Ta největší tkví v její síle.