Když soudce krade

Jan Suchánek

Nechci dělat příměr, že když soudce lže, tak taky krade. To je laciný a takových soudců bych měl sám spoustu. Dokonce mám Ústavním soudem potvrzeno, že mohou lhát, když to dělají vědomě. Mám ale jednoho soudce nachytaného, jak opravdu krade. Je otázka taky co s tím, když televize presentuje, jak významná soudkyně zabední stařenu v jejím domě, aby ji tak smrt přivodila, a nic se neděje. V tom televizním případě se snad ani nikdo neodvážil, aby se něco dělo. Já Vám popíšu, co se stalo, když okradený byl donucen chtít, aby se něco stalo.

Jak jinak než, že justiční (konkurzní) mafie okradla konkurzního věřitele. To je naprosto běžné. Jenže v našem případě už kdysi na začátku jedna nezkorumpovaná soudkyně rozhodla podle práva tak dobře, že se to justiční (konkurzní) mafii nepodařilo přes mnohé dlouholeté pokusy zvrátit. Z toho vyplynulo, že zloději měli vrátit všechno co nakradli, stovky miliónů. Protože se soudce nedopouští trestných činů z principu soudcovské solidarity a při neústavním a absolutním ignorování Evropských úmluv o korupci, tak jde jen o vrácení bezdůvodného obohacení. Jako s Al Caponem, nejde takového justičního mafiána chytit s ukradenýma stovkami miliónů. Dokonce snad každý pochopí, že s mafiánským taliánem to měli Američané lehčí než my s doživotně jmenovaným zkorumpovaným soudcem. A přesto se tady podařilo pana soudce nachytat s rukama v cizích pokladničkách.

Pro legalizaci téhle velké zlodějiny dávala justiční (konkurzní) mafie pár miliónků i do konkurzní podstaty. Jenže pak to nevydrželi a, když byli tak úspěšní, ukradli i to co dali do konkurzní podstaty. Nikdo inteligentní by tomuhle nechtěl čelit, to je na emigraci. Jenže ta justiční (konkurzní) mafie poštvala na okradené jejich akcionáře, aby si svůj úspěch pojistila. A tím okradené přinutila se bránit.

Konkurzní spis je skoro lepší dokumentace než spis auditora. A okradený konkurzní věřitel si z konkurzního spisu udělal účetní dokumentaci, z které vyplývalo, že to úředně vykázané bezdůvodné obohacení dosáhlo výši několika desítek miliónů. Náš pan soudce se bránil a nechal si správcem udělat vyúčtovaní jiné, v rozsahu jedné stránky a bez jakéhokoliv odkazu na nějaký relevantní zdroj, a tím to ukradení zlegalizoval. Jeho jednání naplnilo skutkovou podstatu trestného činu účastenství na trestném činu defraudace konkurzní podstaty a zkreslování účetnictví.

Nebojte, to, co ten soudce zloděj udělal, není trestný čin, protože tu není žádný konkrétní pachatel té krádeže. Na vlastní defraudaci má soudce správce konkurzní podstaty a ten správce se nemůže trestného činu dopustit, protože jedná v rámci kompetencí svého dohlížejícího soudce. Proto se dohlížející soudce nemůže ani účastnit na žádném trestném činu. Jen ve skutečnosti je to z trestným činem totožné. Pro ověření této skutečnosti okradení poslali trestní oznámení na všechny možné adresy a vyslovily výhradu, že příslušná prokuratura je podjatá, protože v té zlodějině jede od samého počátku. Všechny instituce bojující proti korupci to poslali prokurátorovi, který tu korupci spoluorganizoval jako první a trestní oznámení bylo vyloženo jako bezpředmětná stížnost na průběh soudního řízení, to znamená, hozeno do koše.

A proto svojí diletantskou obranou soudce „zloděj“ udělal konkurzním věřitelům ohromnou radost, protože se domnívali, že s touhle demonstrovanou nezákonností se u Ústavního soudu snadno dovolají nápravy řádění téhle justiční (konkurzní) mafie. Nebudu popisovat tu složitou cestu k tomu, aby to dostalo až k Ústavnímu soudu. Dostalo se to tam nakonec nadvakrát, jednou kvůli od téhle krádeže odvozeného dalšího neuvěřitelného rozhodnutí tohohle zkorumpovaného soudce a podruhé kvůli tomu, že konkurzní věřitel se dovolává, aby soudce, který jej prokazatelně okrádá, byl vyloučen z projednávání jeho soudního věci. A jak myslíte, že bylo v souladu s duchem jádra Ústavy rozhodnuto? Tak nejdříve, že není na co si stěžovat, protože stížnost směřuje proti jednání konkurzního soudce, proti kterému není ze zákona možné žádné odvolání. No a o tom vyloučení soudce „zloděje“ z rozhodování ve věci okradeného rozhodli tak, že je možno žádat Ústavní soud o zásah až budou vyčerpány všechny možnosti odvolání, které svým předchozím rozhodnutím vyloučil.

Ústavní soud pro mne potvrdil, že ten můj soudce krade, protože předpokládám, že mafii stačilo spolehnout na soudcovskou solidaritu a nemusela dát přímý pokyn, ať nechají toho soudce dál pro mafii nerušeně pracovat. Ústavnímu soudu vůbec nevadí, že za soudní proces je vykládáno faktické podnikání soudců, kterým je konkurzní řízení. Nevadí jim, že za soudní proces je vykládáno řízení, v kterém neexistuje žádné odvolání, když odvolání je základní charakteristikou spravedlivého soudního procesu. To je ten ideální prostor pro působení justiční (konkurzní) mafie. Nevadí jim, že Ústavou chráněná práva zase neústavně omezují přednostními procesními nároky justice. Představte si, jak by se změnily americké seriály, když by obhajoba nemohla využívat procesní pochybení spočívající v nerespektování práv zločinců.

Takže soudce zloděj je Ústavním soudem zcela oprávněn své justiční (konkurzní) mafie zlodějiny dokonat a soukromý majetek konkurzních věřitelů mu po právu náleží. Můžu dokonce citovat, že k tomu soudce zloděj nemusí brát ohled na žádný zákon, může právo přímo tvořit, jak vyplývá z reakce na stížnost, že soudce ignoruje výslovnou povinnost ze zákona: „Ústavní soud k problematice rozhodování soudu v konkurzním řízení zastal názor, že zákonodárce svěřil konkurznímu soudu v konkurzním řízení poměrně silnou pozici ... je to právě konkurzní soud, kdo může tedy svou činností průběh konkurzu odpovídajícím způsobem „korigovat““ bez ohledu na zákony. Má to zřejmě základ v duchu jádra Ústavy, protože jsem teď slyšel od významného soudce, že i v důsledku krize snížení platu ústavních činitelů včetně soudců o 4 % je protiústavní. Takže ona je i ta krize justiční logikou asi protiústavní.

Tohle všechno mi připomíná Somálsko a Afghánistán. Země, kde vláda zákona také nemá šanci, protože moc patří warlordům. Jako mnohokrát v marxismu školený vím, že k demokracii je nezbytná buržoasie. V Somálsku a Afghánistánu žádná není a u nás ji nahradily nečitelné offshorové struktury. A jako v Somálsku a Afghánistánu ani u nás nemá zákon šanci vládnout, protože vládnou soudci nebo spíš jejich mafie. Možná, že se k té své vládě justice přihlásí mnohem otevřeněji. Až MMF bude podmiňovat půjčku naší zkrachovalé zemi tím, že ty platy soudců půjdou dolů opravdu o 20 a víc %, pak asi Ústavní soud rozhodne, že taková smlouva o půjčce s MMF je neplatná a justice zahájí se státem insolvenční řízení. Tím bude vláda jurokracie dokonána.

Možná bychom tomu mohli předejít. Představte si, kolik by ta justiční (konkurzní) mafie přidala do státní pokladny, kdyby si to, co z majetku vznikající buržoasie nakrade, taky zdanila?