Ponížení a uražení - Rath, Paroubek, Bém...

Josef Havránek

Ve společnosti vládne pevné přesvědčení, že nás politici zneužívají. Nelze to vyloučit, ale hodně se to přehání, jakoby neplatilo, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží...

Vyznavače myšlenky, že za současné poměry rozhodně může někdo úplně jiný, než my sami, možná potěší, že i na tyhle nenáviděné politiky občas dojde, že tu a tam jsou sami pokořováni, zneužívání a jiní na nich slušně - neslušně vydělávají.

Tak například takový Reflex. Mnohem více, než politice se věnuje politikům. Vesměs ironicky, s patřičným despektem - tak jak to mají naši čtenáři rádi a občas zveřejní i karikaturu, vtípek - tak říkajíc na hraně. Vytočí tak konkrétního politika, plus, v tom lepším případě i jeho rodinné příslušníky a na světě je další čtenářský tahák - atraktivní kauza.
Potom už vše funguje dle dobře známého vzorečku. Dotčený politik posílá redakci vzteklé vzkazy, požaduje omluvu, stěžuje si kudy chodí, ale stejně se nakonec dočká jen nějaké té potměšilé odpovědi redakce. To si ovšem nemůže nechat líbit! Okamžitě podává trestní oznámení, obrací se na soudy, odvolává se - vyhrožuje Štrasburkem a několik měsíců tak spolehlivě poutá zájem veřejnosti k periodiku.

V době panující deprese, krize, snižujících se nákladů novin a časopisů, jsem se dočetl, že přece jenom existuje jedna bílá vrána - v minulém roce údajně stoupl náklad Reflexu o neuvěřitelných 20 %. Nevěřím na náhody. Nemám tudíž pro zmíněný fakt jiné vysvětlení, než těch několik předchozích řádek.

Jestlipak redaktoři a vydavatelé, už uctivě poděkovali rodině Paroubků, Davidu Rathovi a nyní i Pavlu Bémovi, kteří se tak nepřehlédnutelně zasloužili o prosperitu Reflexu?