Léto bylo ve středu
Jana Dědečková
Léto bylo ve středu, dalo by se podle zpráv na internetu komentovat počasí v Česku. Španělská Ibiza se topí v záplavě slunce a také turistů z Česka, kteří obsazují i poslední volná místa cestovních kanceláři. Za teplem na Ibizu přijíždějí i přes každoroční varování z jedovatých medúz, které - údajně dle našich novinářů - zaplavují pobřeží Mallorky a Ibizy. Jaká je pravda? Jezdím tady už 15 let, v moři jsem více než na suchu, ale prozatím jsem tu čest neměla. „Chytří hoši“ , kteří všude byli a všechno znají, v diskusi pod článkem jistě nezapomenou podotknout, že naši novináři mají určitě pravdu a medúz je skutečně hodně, ale pravděpodobně se vyhýbají někomu, kdo je mnohem jedovatější.
Žalostné však není v Česku jen letní počasí. Paroubek se na nás domlouvá s Putinem, ředitelem České televize se stal staronový šéf Janeček, a zatímco ministr Kohout ještě během víkendu na celý dvůr hrdě kokrhal a čechral si oranžové peříčka, že víza do Kanady nebudou, už v utery ztratil hlas a jeho úřad odmítal novináře s tím, že ministr je na dovolené. V úřadu je pět dní i cestou, podivila by se moje babička, a už má dovolenou? No jo, hrdinou opravdu nemůže být každý. Snad jen premiér Fischer. Z nenapadného ušlapnutého "statika" se vyklubal ambiciózní politik, který si už pomýšlí na post eurokomisaře. Komunista se vším všudy. Podáte mu prst a vykloubí vám ruku až u ramene. A pak, že nám už od té rudé sebranky žádné nebezpečí nehrozí.
A jak je to se socialisty tady? Podle místních je Zapatero stejně „chytrý“ jako Paroubek. Podle vlastních poznatků bych řekla, že ještě o něco chytřejší. Státní dluh je mnohonásobně vyšší než ten náš, a zdravotní pojišťovnu, kde platíte zákonem stanovené pojištění, tu už také mají jenom jednu. Španělé neplatí poplatky u lékaře, ani za recept, a dokonce zde už mají ty tolik žádané standardy. Že by se vám to líbilo? Ano, ale jen do chvíle, než byste onemocněli rakovinou prostaty, jako se to stalo mému známému. Standard, na který platil čtyřicet let, v tomto případě znamená pomalé umírání nějakým vysušováním nádoru. Operaci, která má 98% úspěšnost, si už musí připlatit. Ne moc, jen 18000 €. Že to u nás nikdy nebude? Ale bude. Věřte tomu, že bude.
Zapatero, jak jsem se dověděla od místních, dokonale vyřešil i problém s nedostatkem financí na důchody. Kromě toho, že do důchodů budou od roku 2012 odcházet v sedmdesáti letech, milostivě připustil vznik soukromých fondů, kde by si lidé připláceli na důchod. A protože starší generace, která tuto možnost neměla, by byla znevýhodněna, rozhodnul, že zaměstnavatelé jim musí solidárně zaplatit alikvotní částku za odpracované léta. Bez ohledu na to kde kolik let pracovali, částku měl zaplatit poslední zaměstnavatel. Mému zeti, který zaměstnává asi 50letou prodavačku, tak přišel výměr, že jí má uhradit do nějakého fondu 8000 €. Kravál, který se rozpoutal v celém Španělsku, způsobil, že tento zákon byl stažen tak rychle, jak rychle vznikl. Že jenom tiše čeká na svou modifikaci, o tom jsou přesvědčení téměř všichni s kým jsem mluvila. Že se to u nás nemůže stát? Nebojte se, může.
I můj poslední dnešní postřeh ze Španělska se u nás může docela dobře zabydlet. Mužů, kteří by tento způsob života preferovali, by se jistě našlo dostatek. Jak již začínám stále lépe ovládat španělštinu, mnohem více rozumím i hovorům kolem sebe. Na pláži jsem ležela nedaleko dvojice asi 7oletých manželů. Muž ležel rozpláclý na písku hlavou dolů, žena seděla decentně na lehátku a pozorovala moře.
„ Anna, Aaaanna „, ozvalo se, jako by muž byl v posledním tažení. Žena zpozorněla a pohlédla směrem k němu.
Podruhé již jeho volání znělo naléhavěji. Pohlédla jsem tím směrem i já, znepokojená, že se staříkovi udělalo na žhavém sluníčku špatně. Žena vstala, se znepokojeným výrazem popošla dva kroky k jeho hlavě a sáhla mu na ní s otázkou, co se děje.
„Anna, odežeň mi tu mouchu“, požádal stařík ležící jako mrtvola, aniž by kromě sípajícím hlasem pronesené věty projevil jinou známku života. Žena byla chvíli na rozpacích, zda má jeho žádostí vyhovět. Rozpačitě se rozhlédla a když zpozorovala, že jsem celou scénku zaznamenala a že se usmívám, dostal stařík tolik neslušných přezdívek, kolik jich v této chvíli asi znala. Aby stařík uniknul jejímu lamentování, těžce se zvedl a odkráčel do vody.
Všichni španělští muži nejsou takoví, řekla mi se smíchem má španělská přítelkyně Pita, když jsem jí scénku líčila. Ale věřte ji, když si sama vzala Němce.
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů