Patnáct vteřin strachu
Mirek Topolánek
14.03.2008, MF DNES
Patnáct vteřin. Tolik času mají obyvatelé izraelského města Sderot, aby se ukryli před nálety raket Kassám vystřelovaných Hamasem z pásma Gazy. Za posledních sedm let jich sem dopadlo sedm tisíc. Ukazuje to pravou tvář nekončícího násilí na Blízkém východě. Není to souboj náboženství, národů ani států. Je to absence řádné autority, která by zabránila silám chaosu páchat zlo.
Byl jsem ve Sderotu. Lidé zde nemají šanci se krýt před nevypočitatelnými útoky. Žijí proto v neustálém strachu, všechny dětí trpí posttraumatickými stavy, obchody zůstávají zavřené, obyvatelé se stěhují pryč.
Město umírá. A proč vlastně? Starosta mi říkal, že toto není žádný izraelskopalestinský konflikt. Souhlasím.
Rakety jsou namířeny jak proti Izraelcům, tak proti Palestincům. Jsou namířeny proti všem lidem, kteří chtějí žít v klidu, kterým záleží na míru, pořádku a bezpečí.
Ostřelování neustalo ani poté, co Izrael vyklidil pásmo Gazy. To je důkaz, že útočníkům z Hamasu nikdy nešlo o to, aby si Palestinci vládli sami. Jejich cílem je jen vyvolat neklid a chaos. Zabránit nastolení řádu, který by je samé a jejich sponzora Írán vyřadil ze hry. Když svět kritizuje odvetné akce Izraele proti extremistům z Hamasu, zapomíná na to, co je příčina a co je následek. Židovský stát by nepotřeboval zasahovat v pásmu Gazy, kdyby zdejší samospráva dokázala zabránit teroristickým útokům ze svého území.
Řešením problému je vždy odstranění příčiny, nikoli následku. Je nutné, aby palestinská samospráva začala fungovat jako skutečná autorita. Aby plnohodnotná administrativa dokázala, že z palestinské půdy nevzejde žádná hrozba pro sousedy. V konfliktu proti sobě ve skutečnosti nestojí Palestinci a Izraelci, nýbrž síly chaosu proti silám řádu.
Kdo patří k těm prvním, kdo šíří chaos, strach, násilí? Určitě je to Hamas, který bojuje proti vlastní palestinské vládě. Určitě je to Írán, který tuto teroristickou organizaci podporuje. Určitě je to Hizballáh, který terorizuje Libanon. Určitě je to Sýrie, patron těchto bojůvek. Určitě jsou to všichni, kteří útoky schvalují nebo jim nebrání, ačkoli by mohli.
A kdo zastupuje síly řádu? Určitě je to jordánský král Abdulláh II. Určitě je to i izraelský premiér Ehud Olmert. Určitě je to palestinský prezident Abbás. Určitě jsou to všichni, kteří odsuzují násilí, kteří prosazují právo a dodržování zákona.
Jak mohou síly řádu zvítězit nad silami chaosu? Líbí se mi myšlenka izraelského prezidenta Šimona Perése: politici při řešení problému opakovaně selhávají, musí je zastoupit byznysmeni. Právě ekonomický tlak je účinnou silou, která vede lidi k tomu, aby dodržovali pravidla. Kde se obchoduje, tam se neválčí. Ti, kteří mají co ekonomicky ztratit, se snaží zabránit násilným konfliktům.
Je to prosté. Když budou lidé v pásmu Gazy montovat automobily, nebudou montovat rakety. Když se budou starat o vlastní prosperitu, nebudou mít myšlenky na to ničit prosperitu obyvatel města Sderot.
Palestinská území potřebují fungující policii, soudy, vládu, respekt k legální autoritě. Proto cvičíme palestinské policisty, stavíme rozvodnou elektrickou síť pro desítky tisíc obyvatel. Palestinci potřebují také hustou síť obchodních vztahů s okolním světem včetně Izraele. Proto jsem i v Izraeli hovořil o potřebě odstraňování bariér pro palestinské zboží.
Mezinárodní společenství musí pomoci Palestincům k efektivní správě. Pak bude problém řešitelný. A ve Sderotu nebudou muset prožívat svých patnáct vteřin strachu.
|
