Česká omeleta
Pavel Bém
Jak název tohoto článku jasně napovídá, nechci zde komentovat výsledky voleb do Evropského parlamentu, ale raději se soustředím na to, co samotnému aktu voleb předcházelo. Zaměřím se na předvolební situaci, kterou jsme po několik týdnu mohli sledovat. Na situaci, kdy na nás ze stránek novin na nás kapal mazlavý žloutek s bílkem, a z obrazovek televizních přijímačů padaly skořápky vajíček. Z úst politiků a expertů jsme mohli poslouchat lamentování nad bezduchou kampaní a nad nepřítomností Evropy a evropských témat v době konání voleb do Evropského parlamentu.
Nastíněný obraz předvolebního zápasu opět poukázal na stále bolavé místo české politiky a politického systému obecně. Tou pověstnou Achillovou patou české politické scény je její vnitřní kultura. V posledních dnech se o etice politiky a elementární slušnosti opět vášnivě diskutuje. Plameně ji hodnotí politici samotní, věnují se jí komentáře v tisku, baví se o ní lidé v hospodě u piva. Nechci moralizovat, ale domnívám se, že krátké pozastavení nad tradiční českou politickou selankou a rozbitými vejci rozhodně neuškodí.
To co mě samotného na „vajíčkové aféře“ zaráží je to, že se hrubost, silové a nenávistné prosazování svých rádoby „absolutně“ platných pravd přenáší z politiky do názorů a chování občanů. Z politiky se vytratila morální odpovědnost a slušnost. Bohužel mnozí z nás, politiků, si neuvědomují jednu zásadní věc a tou je to, že své chování velmi často nevědomky přenášíme na zbytek celé společnosti a působím tak nezamyšleně na celou společnost. Pokud se můžeme v poslanecké sněmovně navzájem urážet a přeřvávat je zcela jasné, že pak nepřijde několika stovkám lidí zvláštní zbavit jednu skupinu jejich spoluobčanů práva na veřejné vyjádření svého názor a narušit tak předvolební meeting, jež předchází jednomu ze základních principů demokracie, svobodným volbám.
Je nad slunce jasné, že za to co se odehrálo v poslední předvolební kampani, si můžeme my politici nejspíše sami. Pokud někomu přijde normální neposlouchat nařízení soudů, nebo veřejně a s notnou dávkou vulgárnosti napadat své politické soky, tak pak se nemůžeme divit tomu, že nás na volebním pódiu zastihne vaječná sprška. Pokud se domníváme, že je rozumné z volebních podií strašit „orwellovskou“ totalitou, která by mohla vzniknout, pokud by volby do EP vyhrály levicové strany, pak se nemůžeme divit tomu, že se společnost stává polarizovanější a agresivnější.
Já osobně se domnívám, že jestliže se přestaneme zalykat politikou plnou antikampaní a hrubostí, možná zjistíme, že další rozměrem politika by měla být morální autorita a zdvořilost, které vzájemně ovlivňují společnost jako celek a bude přispívat k tmelení nikoliv k tříštění. Možná pokud pochopíme i další rozměr politiky budeme schopni dělat politiku méně agresivní a více věcnou a umírněnou.
Politika bez ambice tvořit a zachovávat elementární slušnost má sklony být malicherná a hrubá.
Méně hrubosti, více slušnosti!