Superhlubinný vrt a tři blondýnky
Ivan Turnovec
Dobrodružný román, který právě vyšel si trochu pozornosti zaslouží. Jeho děj by se v současném světě, kde operují nejrůznější teroristé a využívá se vědeckých poznatků k nejrůznějším destrukčním akcím, mohl snadno udát. V každém případě nás děj popisovaný na 123 stranách zaujal. Zápletku románu prozrazovat nehodláme. O autorovi toho nemůžeme mnoho uvést, jméno Vojen Kettner je pseudonym. Autorka, původem geoložka, používá toto mužské jméno úmyslně. Dobře se orientuje nejen v odborných otázkách, ale i minulé (jako disidentka) a současné (jako státní úředník) politice. To se odráží i v popisu společensko-politického klimatu ve kterém hrdinky a další postavy žijí svůj nebezpečný příběh. Se zápletkou a vlastním dějem se musí čtenáři seznámit sami, tu prozrazovat nehodláme. V ukázce jde o rozhovor dvou blondýnek, protagonistek románu. Osobně jsme přesvědčeni, že je jen dobře, když se občas politická realita připomene i jinak než v rámci nezáživných politických diskusí.:
„Ale uvědom si konečně, že podporujete všechny ty pány a dámy chtivé moci svými paličskými články, kontroversními analýzami a agresivními rozhovory. Šíříte blbou náladu, další klišé, které tak hezky mediálně rozšířil náš dramatik-president a které se nás drží dodnes, jak smolaře bída. Patnáct let po sametu a kde jsme? Na začátku, hluboko v devadesátých letech. Vždyť jsme nebyli schopni odhalit jednoho českého agenta KGB. Ten jediný, kterého nám Rusové předhodili na stříbrném tácu, byl zametený pod koberec, protože ho potřebovali naši politikáři ke svým intrikám...“
„Kdo to prosím tě byl? To je zajímavý. Povídej, přeháněj, jenom neříkej pravdu!“
„Dnes už je to jedno. I když to nemám ze zdrojů Služby. Horší je, že nevíme o těch dalších. I když můžeme předpokládat, že se zařadili mezi zasloužilé kapitalisty jako většina komunistů. Tedy těch, co do nich odešli.“
„No jo, pátá kolona. Ale není to patnáct let po převratu přeci jenom trochu anachronismus? Sice si ještě vzpomínám, jak před prvníma svobodnejma volbama, všichni vykřikovali, včetně jednoho renomovanýho prognostika, že komunisti nebudou mít ani čtyři procenta. Jo, měli čtrnáct! Chtělo to jen spočítat to revolucí momentálně postižené zdravé jádro s rodinama. Dneska se k nim přidávají ti, co je zklamali socani. Takže pořád čtrnáct procent. No kvůli nim bych asi ty odposlechy ještě brala.“
„Zase odposlechy, už je mi z nich špatně. Ale přitom ty nevíš, co je to občas za lahůdky, které musíme vyposlechnout při přepisech. Zrovna nedávno jsem musela vyhodnocovat jeden rozhovor roztoužené manželky s mužem, který byl od ní na druhém konci světa. Tak ho eroticky rozložila, že se do telefonu uřekl o jedné velice výbušné akci. Styděla jsem se jak malá holka, ale z rozhovoru vypadlo zlaté vajíčko. To se ale vždycky nepodaří. Vy se honíte po rychlých senzacích a my po zlatých vajíčkách v poloprázdných snůškách.“
Vlasta se odmlčela. „No řekla bych, že jsme na tom stejně. A co s tím chceš udělat? Jít k anarchistům? To si za chvíli poslechneš sama sebe,“ Petra se zarazila. Podívala se tázavě na Vlastu. A pak se najednou obě blondýnky rozesmály.
„Myslím, že to chce důslednost. Spojit se – my všichni rozhněvaní z dnešní politiky. Musíme se bránit jako občané. Ta důslednost kverulantů, nám Petro chybí. V tom je ten zakopaný pes! Otěže demokracie jsou v rukách hrabivých individualistů. Pro ně moc je největším afrodisiatikem. A to od obecních samospráv až po Sněmovnu a Senát. Představuju si to tak, že do Sněmovny může být zvolenej občan jen na dvě volební období, nepotřebný Senát se zruší a místní referenda budou moct odvolat neschopné zástupce lidu.“
„Ale jak chceš dokázat jeho neschopnost?“
„Třeba když se zjistí, že pan zastupitel je ve firmách, které byly při veřejné soutěži vybrané na nějakou obecní a hlavně tučnou zakázku. Nebo, že se jedná o vzájemnou dohodu na výši nabídek. A pokud vyhraje přímo firma radního nebo jeho ženy nebo syna nebo kohokoli z příbuzenstva, tak to na projevení nedůvěry snad stačí, ne?“
„A když v tom jede celá rada?“
„Tak se podá trestní oznámení. Podívej. Máme teď tu rovnost mužů a žen. Obecní úřad zaplatí fotbalovému klubu za zchátralou tribunu dvacet milionů korun navíc, protože stojí na obecním majetku. Tak se jako žena zeptám na veřejném zasedání: pánové copak to bylo za odhadce? A pánové, co jste udělali za polovičku peněz z těch dvaceti milionů pro ženy, které fotbal nebere? Vždyť ta Havlova představa občanské společnosti, aspoň pro mne, je hrozně jednoduchá idea. Jenže prosazovat jednoduché ideje je právě nejtěžší….“
„Tak založme Klub rozhněvaných občanů! Jako občanskou iniciativu. Seženeme pár čilejch čerstvejch důchodců, který si vezmou na starost agendu, na kterou my dvě nemáme zrovna moc času, stanovy někde vobšlehneme a vyrazíme do ulic. A jsem si jistá, že seženeme spoustu lidí stejně naladěnejch jako my!“
„Klub rozhněvaných občanů, tedy KRO. Ta zkratka ale není moc úderná. Trochu taková krákoravá. Což Klub rozhněvaných občanů státu. To už by znělo líp – KROS! A budeme levicoví nebo pravicoví?“
„Čech má rád zlatou střední cestu. Takže středoví, s možnou odchylkou na pravo. A když rozhněvaný státoobčané, tak budeme požadovat členství v kontrolních komisích obecních úřadů, a krajů a budeme chtít, abysme se stali připomínkovejma místama k závažným zákonům, novelám zákonů, novelám novel, vyhláškám, nařízením vlády, prováděcím směrnicím a metodickým pokynům…“
„A za chvíli z toho budeš mít místo občanské iniciativy další kontrolní úřad! Dej si Petro pohov ..."
Zájemci mají možnost s příběhem se seznámit. Román je možno koupit v některých prodejnách knih, nebo objednat přes emailovou adresu: itu@quick.cz. Cena včetně poštovného je 110,- Kč. Jde o skutečně zajímavý příběh a čtenářům jej doporučuji.
Tři úryvky, včetně tohoto naleznete na internetu : http://mat.advel.cz/turnov/zine.php?id=465 http://mat.advel.cz/turnov/zine.php?id=445 - http://mat.advel.cz/turnov/zine.php?id=441
Ivan Turnovec