Brzký konec jednoho experimentu
Vlastimil Tlustý
Mladá fronta DNES, 05.01.2006
ODS přišla na svém kongresu v Brně s návrhem moderního daňového, důchodového a sociálního systému. V momentě, kdy si sociální demokracie uvědomila, že nemá k návrhu vlastní alternativu, rozhodla se nikoliv systém věcně zhodnotit, ale rovnou znehodnotit. Proto jsme mohli na jeho adresu slyšet z úst Miloše Zemana cosi o idiotské tezi ODS, že nízké daně vedou ke štěstí.
Nevím, zda voliči ocení tak hluboké intelektuální moudro, oni totiž žijí v realitě vysokých daní a z té by mohl být šťastný leda občan masochista.
Ronald Reagan radikálně snížil daně i za cenu schodků, daňové pásmo snížil na tři a bylo to. Za doby vládnutí Bushe staršího a dvou období Clintona, který na daňové politice změnil jen málo, vznikly obrovské přebytky, které byly následně rozděleny mezi potřebné. Tak to je správně a tak to má být.
V západní Evropě se toto dělo jen ve Velké Británii za doby Margaret Thatcherové a Tony Blair z toho žije dodnes. Jeho bývalý poradce Petr Mandelson ostatně poznamenal, že "dnes jsme všichni thatcherovci".
A škarohlídové říkají, že konzervativci potřetí prohráli volby. No a co?
Podstatné je, co po nich zůstalo. Ve zbytku západní Evropy razí teorie, že sociální jistoty, byť na dluh, jsou zárukou hospodářského růstu a prosperity. Jaké jistoty? Jedinou jistotou je dnes vysoká nezaměstnanost okolo 10 procent. Nezaměstnanost neklesá a schodky se zvyšují. Miloš Zeman se zaštiťoval keynesiánskou teorií, která říká, že v době hospodářských problémů použiji schodek rozpočtu k růstu, a až bude růst hospodářství, z přebytků vrátím půjčené.
Bohužel socialisté, u nás i v Evropě, použili pouze tu první část teorie o schodku. Na otázku, kdy bude přebytek, neodpovídají, nebo odpovídají něco v tom smyslu, jako že na svatého Dyndy.
V Evropské unii je slyšet hlasy, které říkají, že se tento model nedá udržet dlouho, a přicházejí se změnami. To znamená, že pokud se nějaká teorie neosvědčí a prokáže svou neschopnost ve světle dějin, lze to nazvat experimentem. Takže budeme brzy svědky otáčení politiky ČSSD směrem k pravici. Ne že by tak chtěla, ale bude muset.
Po nepokojích ve Francii a Belgii, po stagnaci v Německu a Itálii se nejdříve bude stáčet ke Skandinávii. Ve skandinávském tisku se objevují články s titulky jako "Sociální systém již nefunguje" nebo "Již nejsme státem blahobytu". Skrytá nezaměstnanost ve Švédsku se blíží až k hodnotě 20 procent. Ekonom, který na tuto skutečnost upozornil, byl svým zaměstnavatelem (odborovou centrálou) z politických důvodů propuštěn.
Švédské zdravotnictví poskytuje tak "kvalitní" služby, že někteří pacienti raději cestují na operace až do Thajska. Násilná kriminalita ve Švédsku během 90. let překročila úroveň Spojených států -což je vývoj, který byl dříve nemyslitelný. Skandinávský experiment se sociálním státem selhal.
Až Paroubek zjistí, že Češi milují svoji svobodu více než velké daně, uvítáme ho na své půdě. Bude to konec jednoho experimentu, kde si stát, potažmo úředníci státu myslí, že lidé si zřídili stát proto, aby je řídil. Pravda je přesně opačná. Ale k tomu už Paroubka nebude potřeba.