Když relativně dva dělají relativně totéž...

Pavel Foltán

Jedno úsloví praví, že když dva dělají totéž, nemusí to být vždycky totéž. Například v novinářské investigativě, přesněji řečeno v jejím způsobu, respektive v její formě. Například v průběhu minulého týdne (18. ledna) byly na titulních stránkách některých velkých deníků (Hospodářské noviny: „Poslanec se snažil ovlivnit vyšetřování korupce“, nebo Právo: „Odposlechy mají Doležala usvědčit z ovlivňování causy“ a „Přepis částí telefonických odposlechů“) otištěny výstupy ve formě informací respektive „přepisu částí“ z telefonických odposlechů poslance. Teď tu nejde o samu investigativu jako takovou, ale nejde tu ani o informaci jako takovou, respektive ani o informovanost jako takovou a nejde ani o to, že v uvedeném případě jde o záležitost kolem osoby poslance, resp. dneska už bývalého poslance (a zatím ještě například člena dozorčí rady České konsolidační agentury). A v souvislosti s tím (z hlediska faktoru času – tedy času, který je už od Alberta Einsteina oficiálně relativní) tu teď nejde ani o dobu pořízení, či úniku a zveřejnění uvedených informací z odposlechů. Z hlediska času tu jde spíše o relativně ne zas tak velký časový odstup od poslední takové velké a relativně možná ještě větší (a možná zatím největší) aféry, odhalené také novinářskou investigativou, ovšem v jiné formě – tedy ve formě skryté kamery. A pak by ještě mohlo jít také o relativně ještě menší časový odstup mezi investigací ve formě zveřejnění uniklých policejních odposlechů a přípravou novelizace trestního zákona, která má potřít skrytou kameru tím, že její případné určité použití „povýší“ ze současných sfér občanskoprávních ochranně-osobnostních do příštích sfér možného naplnění skutkových podstat budoucích trestných činů.

Základní rozdíl mezi zveřejněním úniku policejních odposlechů a skrytou kamerou by mohl stát třeba takto: Únik z odposlechů je, když nejprve nefunguje stát (zde třeba coby orgán činný v trestním řízení, tj. třeba orgán policejní) a pak nastupuje činnost investigativce a následná medializace uniknuvšího. A z druhé strany: Skrytá kamera je, když nejprve je činný investigativec (třeba něco natočí tou skrytou kamerou), pak nastupuje medializace skrytě natočeného a pak může (nebo nemusí) dojít k vadám ve fungování státu (tj. třeba když pomalu, nebo jinak chybně vyšetřuje, např. zametá pod koberec, anebo když nevyšetřuje vůbec). Je to relativně totéž? Domysleme to.

Z toho úhlu (neskrytého) pohledu může jít o relativní dilema relativního rozdílu mezi skrytou kamerou a odposlechem telefonů. A následnou medializací ať už toho a nebo onoho. Fabulujme: Když třeba nějaký investigativec natočí někoho skrytou kamerou při něčem, co by mohlo být investigativcem považováno za něco jako je trestná činnost a třeba pak následnou medializací toho skrytě natočeného skutečně odhalí (či pomůže odhalit) trestnou činnost, dopustí se tím trestného činu? Dneska zatím ještě ne. A co třeba zítra? I to může být relativní. Případné odhalení případné trestné činnosti (tímto způsobem) dnes ještě trestné být nemusí, ale časem může. A na druhé straně: Když je někdo (neoficiálně oficiálně či naopak) odposloucháván za účelem zjištění, jestli se dopouští nějaké trestné činnosti a pak vyjde najevo, že o nic trestného nejde, co pak s tím vším? Lhostejno, jestli něco z toho unikne k následné medializaci a nebo neunikne. Že by to bylo relativně podobné s tím latinským rčením “pomlouvej směle, vždy něco uvízne“ asi relativně ve stylu “odposlouchávej všechno, vždy něco uvízne“ a pak třeba i “vždy něco unikne“? Snad ne. Časem třeba uvidíme i uslyšíme. A „hin sa hukážeme“. A nebo také ne. Třeba jde jen o to, o co komu jde.

Pavel Foltán
JUDr. Pavel Foltán, člen RRTV, která byla odvolána v roce 2003, hudebník, dramaturg, producent, publicista,
autor je mediální poradce a přednáší na universitě